Tak, abych nezůstala pozadu a doplnila Garretovo (jinak vyčerpávající) vyprávění o zážitcích z cesty DNEM, pokusím se též sesmolit několik řádků, tentokrát z pohledu frikulína bez teček. Tvořila ho úderná trojka Zdíša-Iva-Fricco.

27. 5. 2006, Brno
frikulín (Fricco, Iva, Zdíša)
10. šifra / 13 šifer, 27 týmů

Jak jsme se prošli Dnem

Ten název je sice mírně diskriminační, protože celá třetina týmu nám hostovala z Fatální fytázy, nicméně měnit ho na poslední chvíli na Fatální frikulín, Fritáza, či dokonce Fritovaný frikulín (jak navrhovala Máťa) bylo dost i na mě, takže název přes všechny své nedostatky zůstal při starém… Předstartovní příprava byla klasická. Včetně té mapy- nojo, kdeže by si jeden (Frikulína) uvědomil, že pomůcka o které je obecně známo, že bude potřebná na x-tém stanovišti (kam se beztak nedostanem) se stane klíčovou v celé první části hry. Dobrá-dobrá. Berme to jako spravedlivý hendikep za to, že jsem orienťačka. Tohle jsme před startem ovšem ještě nevěděly (doufám že to „y“ nezní moc feministicky :-) a pokojně jsme se těšily na první šifru.

Po počátečních peripetiích a krátkém běhu v mladém obilí (a zabahněném poli) jsme ji skutečně držely v ruce – nejprve ovšem administrativa a potom: kočka-klavír-pták (vrána)…vše má téměř 5 písmen… matně tuším, že řešení bude někde jinde – tak znovu: kóta-čísla-počet-nohou(?)-je to tu! Vydáváme se přes to zapráskané pole na vrchol „Bosně“, ale volíme jistotu – „obíhačku“ po žluté přes chatovou osadu. Druhá šifra je dost lehká, přesto ale použijem průsvitku, protože odhadnout z té ČB kopie, kde není vidět např. žlutá turistická, pynktlich přesný bod je dost i na frikulína. Po menší dohledávce je ale i třetí šifra na Babě naše a sotva si sednem, že teda začnem, vidíme záda odcházejícího týmu f.r.i.k.u.l.í.n. Snad to nebude těžké… Písmenná řada, asi posun, první tři písmena RPA zvýrazněná, jasné, ne-li? Li! Zabodli jsme se tu aspoň na třičtvrtěhoďky (ANO, došlo i na morseovku, na haluzení „Kam by nás orgové mohli hnát?“, budiž nám alespoň ke cti, že ne na krajní řešení „ROZBIJ TO“), dokud Iva nevydobyla kýžený výsledek. K Boudě jsme běželi indiánským klusem – ještě chvíli a zavřou nám stanoviště!

Nezavřeli. Obsah PET láhve (barevná kopie výseku mapy) se tentokrát tváří poměrně explicitně: najdi 10 rozdílů, ale stačí možná jeden. Předem vyloučíme veškeré barevné fleky apod. protože by na té naší kopii stejnak nebyly vidět a veškerou snahu soustřeďujem na čísla, kilometráž, popisy, značky…prd. Po půlhodině jalového snažení přepadáváme sousední tým expertů, kteří disponují originální mapou. Když popíšu svůj bohulibý záměr (probodnout jim tu mapu špendlíkem na všech místech, která jsme navštívili a zkusit, zda složením písmenek na rubové straně v místě probodnutí nevznikne nějaká smysluplná zpráva), tváří se o něco méně přátelsky, ale poté, co dostanou mapu zpět z mých pracek nám dovolí do ní i nadále tupě civět. Takže po několikerém střídání v pokusech o kolektivní hypnózu mapy (obzvlášť té části u přehrady :-) se ta ubohá věc poddá a Iva si všimne nedalekého rybníčku v polích. Vzpomínám, že to je celkem nedaleko mé běhací trasy a rybníček tam skutečně nějakej je… Jenže v originálce zakreslenej není! Tak balit a ádié (adieu pro frankofonní), do polí a do bažin. Abysme o něco nepřišli, opět se zdostatek vyrácháme v obilíčku (a já i v bažině), ale nakonec stanoviště úspěšně najdeme. Nalepíme se do cca zpola zaplněného turniketu (uff – poslední ještě pořád nejsme:-) a bereme šifru. Je celkem rozsáhlá, ale taky docela jasná – namísto modrých fleků musíme tentokrát vykoukat tučná písmenka. Aspoň je to zábavné – kdy jindy se člověk dostane k zákonu pro provoz malých letadel z roku raz-dva (ehm… z první republiky)? (Jak uvidíte později: škoda že jsme ho přečetly tak diletantsky a soustředily se jen na ty tučný písmena… ono to mělo hlubší podtext CELÝ) „Přírodní rezervace, teplomilné rostliny, ťuhýk…“ ugh! Zadní strana originálky se neprokopírovala ani omylem. Naštěstí mi ji Garret poslal dodatečně elektronicky – tedy tu část, která byla potřeba…doufejme.

Vydáváme se opět přes pole na Netopýrky – tam už dnes skoro někteří z nás byli (ehm…všichni až na mě:-). Úplně na vrcholku dostanem obálku s lakonickým obsahem – vršek od piva s kódem MK16 a kopie rubové strany tisícovky. Kódovat všechny písmenka, která ta kopie obsahuje dle kódu MK16 se mi jaxi nechce a proto přichází ke slovu brainstorming. Vždyť tahle hra je celá dělaná na principu „někde něco vykoukat“. Bohužel doopravdickou tisícovkou nedisponuju, snad bude stačit pětikilčo – číselka, písmenka, podpis ředitele NB, půlznak, Němcová na vodotisku – jojo, ta tu chybí. Vlastně by tu měl bejt Palackej…co je tady Palackého? Palackého vrch? Vrch – vršek od piva! Je to jasné – balíme a sunem se dál. Jako obyvatelku kolejí Pod Palackého vrchem mě to taky mohlo napadnout dřív! Procházíme kolem našeho známého letiště, na ranveji stojí jacísi lidi, něco pořvávaj…na nás? To snad ne…KUŠ!!! Nepříliš daleko od nás se na ranvej snaží přistát letadlo zhruba v místech, kde stojíme. S výkřikem upalujeme jako zajíci (ehm…gazely, co vy, pánové, na to?) a nezastavíme se dřív, než u potůčku pod klenbou stromů, když se přesvědčíme, že nás větroň skutečně nepronásleduje. To by byla úmrtní zpráva: „Srazilo je letadlo“! Moc dlouho se ale nesmějem, protože nás čeká výstup na Palečák a na něm mírně znuděný org, kterej „tu tvrdne už od 11h a my jsme tu ve tři teprv druhý..“. Tak pozor, tady něco nehraje. JE pravda, že svou samolepku lepíme na prázdnotou zející turniket k jedné jediné sousedce…ale! Že bysme na Netopýrkách omylem vzali šifru pro mladší? Každopádně se tím netrápíme a berem, co je skryto za pomníčkem. Flašku zkontrolujem radši dvakrát, ale nevypadá to, že bychom se tentokrát přehmátly. Sympatické bludišťátko, skulptura u Komínského hřbitova se jeví jako přijatelný postupový cíl. Cestu odsud ke hřbitovu znám suverénně po paměti, ovšem až v půlce seběhu si uvědomím, že je to standartní běhací trasa, teda docela brutální obíhačka. Sakra! JakžetobylovtommanuáluTMOUotěchzaručenejchzkratkách? Friško ke slovu přijde opět mapa a krosíme mezi chatkama po těch nejpodezřelejších cestičkách, naštěstí úspěšně.

Org je celý šťastný, že mu tam konečně někdo přišel, fotí si nás, prej tam ještě kdosi předtím byl, ale ten neměl Palečák… (pozorný čtenář jistě ví, kdo to asi tak mohl být..:-). No nic, domalujem si omalovánku a naložíme se do trýflu směr fontánka před Janáčkovou akademií. Cestu z konečné na konečnou využijem ke svačení, štábní informaci Anežce s dovětkem, že je to spíš pochodovka…, ale hlavně odpočinku před městskou částí. Luštění Starobrněnské probíhá celkem analogicky s tím, co popisoval Garret, akorát, že se nám ještě nikdo nijak napovídat nesnaží… nevadí. Po lenosti hledat dům s rakem a jezírko nastupuje haluzení v podobě té největší banality, která se nabízí (každé 7. písmen v textu). S údivem zjistím, že to funguje, takže když dojdem ke kýženému domu, využijem nápis „pivnice Pálava“, „Manželská poradna“, „Last minute zájezdy“, jakož i nápis „Salve“ (z toho a nabízených 25 písmen šifry by se při troše fantazie dal složit čtverec Sator), ale nakonec se naštěstí (podpořeni aktivitami Chlýfáků) upnem k letopočtu ve štítu, z kterého se posunem dá vydedukovat místo další šifry: Podloubí Dominikánské dvě. Iva dnes v posunování písmenek prostě válí!

Naštěstí to není daleko, takže za chvíli sedíme na kostelních schodech s Chlýfáky za zády (ještě nás nemají:-) a studujem 4 pohledy na Petrov (1. A4ka) a leteckou mapu centra v obležení několika banálních obrázků (2. A4ka). Co s tím? Spojit spojitelné? Holky se vrhají na hledání souvislostí v těch obrázcích, já vytipuju na mapě 4 stanoviště fotografa, udělám průsečík (cca před hlavním portálem) a vybíhám na Petrov. Oběhnu celý kostel, zaregistruju, že dnes je otevřená vyhlídková věž… že by? Navíc ten letecký snímek… nakonec tohle blouznění z přepracování zavrhuju a s nepořízenou se vracím zpět. Holky nevydedukovaly nic zvláštního (že by to byla ta kniha?, ale co pak s leteckým snímkem?) a navíc se čas nachýlil. Škoda, hrát by se s tím dalo dlouho a zajímavě, ovšem pokyny jsou nekompromisní a do cíle není radno přijít pozdě… Balíme a utíkáme na Maliňák s tím, že ještě omrknem Mahenku (srkzevá tu knihu). Samozřejmě kulové a navíc nám ujede tramvaj.

Na Antonínské jsme již s mírným skluzem, přesto bereme mapku Lužánek…kurník musíme to celé krosit, to jsme se mohly klidně popovézt! Po joggingu mezi bambiriujícími dětmi zjistím, že mi mozek asi definitvně vypověděl službu, že jsem si otočila mapu, takže zurück a tempo! Přibíháme asi 10 min po limitu, ale (s malým zklamáním) kvitujem, že orgové to zas tolik neřeší. Na to jak v těch pravidlech hartusili..! Každopádně odevzdáváme propriety a hlásíme konečné stanoviště (nic není extra kontrolováno, ještě že jsme tak férplej) a pak se vysíleny s radostí připojujeme k piknikujícímu týmu f.r.i.k.u.l.í.n. Není důležité vyhrát ale přežít! Přesto máme ze hry dobrej pocit – při syntéze obou týmů bysme jim to teda natřeli a ne že ne! To budiž potvrzeno stále se množícími úvahami o frikulínských tričkách:-)). Zasloužený odpočinek na přehradě jsme si dopřáli jaxepatří: pifko, langoš, fajrvérk; a z oblohy nám pršelo štěstí do příštích frikulínských akcí, páč fšecko se (hej, Brian!) má brát z tý lepší stránky…že ano:-)

Poznámky a komentáře ke hře

V podstatě souhlasím s Garretem, hlavně co se týče načasování hry a počtu šifer. Líbila se mi „stravitelnost“ hry, teda fakt, že (alespoň ve starších) nebyla žádná šifra vyloženě „zasekávací“. Zas mě trošičku zlobilo, že první půlka se odehrávala stylem „něco odněkud vykoukat a pak rychle pochodovat“. Věřím, že zajímavější šifry by asi přišly až v městské části (aspoň částečně jsme k nim přičichli), ale tady to bylo zase viz. načasování. Zajímavý byl postup z lesa do města – na rozdíl od TMOU si člověk užil i místa mimo brněnské centrum (mluvím za tmáře – neexperty :-). No, a nakonec by to možná chtělo nějaký promakanější systém kontroly postupu a hodnocení (např. lepit na turnikety samolepky s časem průchodu, či tak něco), aby se pak našinec mohl dovědět, jak vlastně dopadl. To nemá být ani tak kritika, jako spíš fídbek, co by se dalo pro příště zlepšit. Jinak byla hra moc hezká a svůj účel – užít si – splnila doposledka :-).

Za frikulína „bez teček“ sepsala Fricco, fotky nafotili Máťa, Garret a Silp

tisk | PDF | e-mail