…po pár minutách dojíždí džíp – davem to zašumí, následuje hromadný přesun. Dovídáme se, že k nám nechtějí pustit letadlo. A že se stane něco divného… a pak teprve Dnem začne. Ach ta paranoia!

27. 5. 2006, Brno
f.r.i.k.u.l.í.n. (Garret, Máťa, Silp)
9. šifra / 13 šifer, 27 týmů

fotky ze hry od Garreta
fotky ze hry od Máti
fotky ze hry od Silpa

Brno, nějaký klub u Družby (24:00 – dlouho, po Exitu)

Dnem pro nás začalo vlastně už v noci po Exitu – v téměř vítězné náladě jsme začali rozpočítávat, kolik lidí by se chtělo zůčastnit další hry. Ukázalo se, že někteří ostřílení frikulíni nás bohužel podpořit nemůžou – ještě jsme nemohli počítat s Anežkou zákeřně přepadenou chorobou, Chalda nebyl v Brně, a Z9ma z Fytázy měl soukromou šifrovačku s NávAlem ;-) Ale i tak jsme se dopočítali k nevyhnutelnému zaregistrování dvou týmů. Padlo rozhodnutí, frikulín byl rozdělen na prvočinitele a vzápětí sesypán do dvou maximálně vyrovnaných úderných jednotek, podpořených nakonec ještě posilou v podobě Ivy z Fatální Fytázy. Od té chvíle jsem si musel dát pozor, že tentokrát jsem v „tečkované“ variantě f.r.i.k.u.l.í.n. a věci, které zapomenu vzít, mám mámit hlavně z Máti a Silpa – ostatní rázem patřili k drsné konkurenci ;-). Přípravy probíhaly poměrně hladce, všichni se tvářili, že budou mít úplně všechno, jen z mapy se stal kámen úrazu – nakonec byla do dvou týmu jen jedna originální, další podezřelá z přibližně stejné oblasti a jedna černobíle kopírovaná. Fricco se jako ostřílená týmová navigátorka divnějších map nebála, směle se jich ujala s tím, že k orientaci to stačit bude a šifra v textech na zadní straně je profláklá z páté Tmou, takže znovu tu určitě nebude, že…;) A pak už jsem akorát večer před hrou šířil poplašné zprávy, že v Brně leje a bude možná hůř…

Brno, Hlavní nádraží (7:45 – 8:05)

Nakonec bylo po ránu sice hnusně, ale nikterak tragicky a před osmou už jsem na nádraží očekával mimobrněnské delegace. První se ozval Silp – náš člověk v Praze – že jejich autobus je na suchu a kdesi v polích tankují, ale snad naberou jen patnáct minut zpoždění… Nepříjemné. Ústecká sekce mezitím dorazila kompletní a vzorně včas, Fricco už byla jako předvoj na cestě do Komína. A my ji naštěstí po osmé mohli následovat, když k nám doklusal i uřícený Silp. Nabíráme mírný skluz, takže když nás šalina vyklopí na Svratecké, nalezené přípoje trolejbusů už nefungují – ale rozhodujeme se, že místo klusání po vlastních radši chvíli počkáme. Sháním ještě nějaké zásoby – hrubou taktickou chybou jsem nechal všechno jídlo na koleji – a s Máťou pro jistotu vyjednávám, že kdyžtak budu vyžírat její proviant ;). A pak už je tu trajfl plný týmů, jedeme na konečnou, ti zkušenější vystupují už o stanici dřív a kamsi míří, my ostatní se nenecháváme znervóznit, chvíli se zmateně točíme na točně, než se dá celý had do pohybu po jediné cestě, která míří na sever a do polí.

Komín, konečná (8:40 – 9:05)

Kvalitní bahniště už po pár prvních metrech celkem jasně předznamenává, jak se budeme cítít v první části hry – boty těžké hned od začátku a kalhoty za okamžik tak do pasu mokré. Cesta se náhle zatočila, vylezla na vršek – a dole pod sebou mezi poli vidíme, kterak se tam u letiště hemží rostoucí shromáždění. Nezbývá než se vrhnout do mokrého obilí a probít se dolů co nejkratší cestou. A pak už je to dobré, nacházíme Friccu která hlásí, že zatím nejzajímavější událostí bylo rozpočítávání Chlýftýmů ;), ale k ničemu oficiálnějšímu zatím nedošlo… Rozdělujeme si mapy a další nezbytnosti, abychom se od té chvíle už mohli cítit jako dva úplně samostatné týmy. Zkouším neúspěšně stopovat jedno z nízkoletících letadel, pak intenzivně pozorujeme podezřelé skupinky shromažďující se na protější straně pole, ke nimž se vzápětí s příkladným nasazením rozbíhá frakce Chlýftýmu ;o). Atmosféra ještě není dostatečně akční, takže ke stržení davů zatím nedochází, ale potlesk si tenhle pokus určitě zaslouží. Odbíjí devátá, už jsou tu úplně všichni… Kromě orgů.

Start, letiště (9:05 – 9:25)

Po pár minutách dojíždí džíp – davem to zašumí, následuje hromadný přesun. Dovídáme se, že k nám nechtějí pustit letadlo. A že se stane něco divného… a pak teprve Dnem začne. Ach ta paranoia! Org odjíždí, vzápětí se po poli blíží další vozidlo. Zdá se že nebude mít šanci – dav ho obklopuje, nahlíží dovnitř – má maďarskou (nebo jakou) značku – podezřelé rozhodně je. Chlapík uvnitř jen nevěřícně zírá. O chvíli později se situace opakuje a ozývají se výkřiky, ať hlavně někdo opíše SPZky… Naštěstí včas příchází úder z opačné strany – nad hlavami se nám potácí model letadla, který se vzápětí sebevražedně řítí dolů a tříští o zemi. Trosky jsou v několika vteřinách dekomponovány na součástky, které jsou v dalším okamžiku podrobeny pečlivé analýze. Naštěstí na nich je i logo Dnem, takže přibíhající člověk s vysílačkou, není považován za rozzuřeného majitele, ale za orga:). A odkazuje nás na nedaleký plácek zarostlý křovím, kde má být první šifra.

1. šifra, křoví u letiště Medlánky (9:30 – 9:40)

Loučíme se definitivně s frikulínem a se Silpem vybíháme napřed. Startovní obálku máme hned, mezitím doráží Máťa, odebíráme se na okraj prostranství a probíráme se materiály, které jsme vyfasovali. Administrativu odkládáme na později, vytahuji mapu a dívám se kam vyrazíme. Vybírám si Bosyni nebo Malou Babu – říkám Mátě a Silpovi, ať z té šifry vyčtou třeba 3, 6, 4 a 9… Žádost je vyřízena obratem. Jdeme. Trasu namapuji tak, že máme jít pořád rovně, dokud nevylezeme na ten kopec před námi. Že to nemužeme minout. Mokří jsme sice durch, ale nadšení z letmého startu je veliké, potkáváme jediný tým starších, který odchází někam do neznáma po cestě. My se držíme vybraného směru, který vede po neviditelné pěšině mezi ploty přímo do nejbližšího lesa. Výstup je krátký, ale celkem náročný – nahoře jsme ovšem za chvilku – zpocení jak myši. Dohledáváme vrchol a na něm organizátoku s šifrovými pet flaškami. Byrokracie nás dohnala, nejdřív si musíme vzpomenout, jak se jmenujeme, a tak podobně a vyplnit starovní listinu…;)

2. šifra, kóta 364,9 – Bosyně (9:50 – 10:30)

Ale za odměnu dostáváme druhou šifru. A prý jsme tu první. Chviličku po nás dorážejí ještě Noční můry. Vyhlašujeme tím misi Dnem za úspěšně splněnou ;)… Ať už se dál bude dít cokoliv. Spokojeně odcházíme dál do lesa, zalézáme do příkopy u cesty, budujeme karimatkové sezení a nad šifrou se jednohlasně shodujeme, že je v mapě. Opět si nejprve vybírám trasu, nejlépe dál po hřebeni k nějaké Babě. Chvilku střídavě hypnotizujeme mapu i šifru, správně tvarované křižovatky jsou za okamžik vidět, řešíme jen, jestli je šifra na křížku, nebo obdélníčku ;). Vybíráme křížek s tím, že je někde na žluté značce pod Velkou Babou. Plus mínus. V nejhorším na vrcholku. Vypadá to, že se schyluje ke slejváku, tož bouráme ležení a vyrážíme dál. Celkem svižně dorážíme pod Malou Babu, rozhlížíme se jednak po ostatních týmech, jednak pomalu i po křižovatce se zelenou značkou, není tu ani jedno z toho – ale Máťa vzápětí začíná své sólové řešení třetí šifry.

3. šifra, pod Velkou Babou (10:28 – 10:46)

Nejdřív nás upozorňuje, že vedle cesty v lese visí flašky – připadají mi takhle z dálky prázdné, ale papírů se šiframi v nich prý bylo až dost. Sedáme si strategicky na křižovatku, abychom měli přehled o příchozích, ale přitom zbytečně nenapovídali při hledání stanoviště. Trojka vypadá podezřele. Tvar obviňuju z toho, že by mohl naznačovat nějaký útvar na mapě – pramen třeba… Mapu vzápětí vytahuju, abych průběžně odhadoval budoucí trasu. Přichází postupně několik dalších týmů, ale rozptylují se různými směry a nezdá se, že by už měly řešení. Noční můry si prohlíží i vrcholovou knihu ve skříňce na rozcestí – tam jsme už podepsaní i my, jinak v ní ale nic zvláštního není… A vypadá to, že posunování se v šifře nevyhneme. Ještě je zajímavé, že písmena vcelku pěkně sedí v řádcích i sloupcích, na které se dají rozdělit… No, dáváme se do práce, postupně si přepisujeme zadání, Máťa načrtává tabulku přímo do originálu – než se dostaneme k nějakým zběsilým konstrukcím, jednoduše doplňuje abecedu a začíná předčítat pozoruhodné věci. Boudu i rozcestník ji po konzultaci s mapou schvaluji, zbytek řešení je hned.

Mezitím nás zdraví frikulín, který už také dorazil a podezřívavě pročesává okolí, my se pro změnu zvedáme, kousek si zacházíme na rozcestí s modrou a šineme si to k boudě u Boudy. Přesvědčujeme Silpa, že se právě účastní významného historického okamžiku – f.r.i.k.u.l.í.n. konečně překonal startovní syndrom a nezasekl na prvních šifrách. Takže si můžeme užívat nezvyklého pocitu, že nemusíme nikam prchat a nic dohánět – cesta na čtyřku se zvrhává v takový pohodový výlet. Temno odešlo, na déšť to nevypadá, uschli jsme už ke kolenům, v lese je čím dál líp – no, co víc si přát. Ozývají se akorát námitky k tomu, že jsme se pořád ještě nedostali k slibované zásekové šifře, při které by se dalo aspoň v klidu nasnídat. Nad rozcestím u Boudy tak málem neodoláme lákavé pasece se sluníčkem a výhledem za Brno..;). Naštěstí brzo narážíme na správnou odbočku a začínáme se věnovat intenzivnímu vyhlížení dalšího stanoviště.

4. šifra, bouda, U boudy (11:19 – 11:30)

Bouda je naštěstí nepřéhlednutelná. Zrovna od ní odchází jeden z týmů mladších, my s díky odmítáme exkluzivní luštící místo na verandě a jdeme se radši zakutat do hlubokého hustníku opodál ;). Mapku zhodnotíme jako poměrně důvěryhodnou, po zběžné kontrole nevypadá, že by v ní mohly být ukryté nějaké záludnosti v podobě neviditelných nápisů, vpichů nebo tak… Takže zbývá hypnóza – vytahuju na to baterku (v hustníku je tma ;) a pak už jen intenzivně skenujeme mapku čtvereček po čtverečku. Než se stačím vrátit z blízkého křoví, Máťa se Silpem lokalizují modrý flek – nemám proti němu námitky. Kolem se začínají rojit další týmu soupeřů (občas z dost neobvyklých směrů), nejvyšší čas zmizet. Po menších zmatcích vybíráme trasu dál po modré – je osvědčená a zatím nezklamala. Jen je na ní najednou nějak rušno, potkáváme protijdoucí týmy mladších, orgové se tu prohání v džípu, a když už se vynoříme z lesa na prosluněné pláně, rozhodneme zas co nejdřív sejít z očí případných pronásledovatelů. Máťa se rozmáchne do polí a věští, co z toho tam dole před námi bude představovat náš modrý flíček. Metodou „čára na mapě“ se to vydáváme ověřit. Zastavují nás až bažiny. Ale ne nadlouho naštěstí – vypadá to, že mapa ze čtvrté šifry je přesnější než originál.

5. šifra, rybník v polích (12:00 – 12:10)

Rozdělujeme se, abychom to prozkoumali – já s Máťou vyrážím kolem rybíka horem, Silp spodem a výsledkem zátahu je krmelec s pátou šifrou. A s turniketem. Jsou tu zatím jen dva mladší týmy. Už nám to začíná být dost podezřelé – kde jsou všichni? Vždyť zatím to bylo poměrně hodně rozumné až lehké, žádné zákeřnosti… Vylézáme na louku nad rybníkem, máme výhled na celý hřeben, kudy zatím vedla trasa – ale pole i cesty jsou úplně vylidněné. No nic, jeden pohled na text – a říkám: tak teď najít nějaké chyby… Nebo ty tučný písmenka, dodává Máťa, a pak už je jen hledáme… Teda spíš čteme – luštíme na stojáka, ani moc kroužkovat se nám to nechce ;). Mapu obracím už po prvních slabikách, za chvíli i hlásím výsledek – ale Máťa se Silpem protestují s tím, že si to chtějí aspoň celé doluštit, když už jsme to zadání konečně našli :). Výsledek tak mám za chvíli i potvrzený, další trasu namapovanou, jdeme tedy najisto k Netopýrkám. Je poledne, nádherně, teplo, idylka… Ještě se tak rozvalit někde na mez na oběd ;). Cestou potkáváme akorát orga na kole, jinak je tu pusto. Za chvíli jsme zpátky nad letištěm, kde se ráno začínalo. Tentokrát ale vyrážíme dál do kopce, tvoříme rojnici, nejdřív nacházíme akorát hromadu odpadků, ale naše snaha je za chvíli odměněna.

6. šifra, Netopýrky (12:20 – 15:50)

1. fáze (12:20 – 12:50)

Na vrcholku mezi ploty je šesté stanoviště i s organizátorkou, která mi hlásí, že tu zatím nikdo nebyl. Nu dobrá, je to sice divné, ale co se dá dělat, budem se s tím muset nějak srovnat :) – beru od ní podezřelou obálku a sbíhám za ostatními. První zcestná teorie vzniká asi tak trochu podvědomě – shodujeme se, že máme vyrazit do nejbližší hospody, bude tím stylově začínat městská část..;))) Myšlenka je bleskurychle rozpracována, tisícovku nabídneme hostinskému a budeme požadovat nápoj od kterého máme zátku. Obratem dostaneme indicie s umístěním další šifry. Máťa víčko znalecky očuchává – hlásí že je od piva. Plně to potvrzuje naše teorie. Mezitím dojdeme za nejbližší zatáčku a rozvalíme se na vyhřátou mez. Budujeme ležení a hodláme teorii upřesnit – ale začínají se objevovat závažné trhliny. Tak zaprvé – ta hospoda, která by nás měla na mapě při prvním pohledu uhodit do očí tam není. Hmm. Blízko je sice Komín, ale v tom případě by to chtělo upřesňující informace… Víčko je vzápětí podrobeno pečlivé analýze a následné destrukci. Výsledky jsou nejednoznačné – zdá se, že zespodu je uměle vyryto čislo 7 a přirozeně vyražena značka MK. Jinak nic zvláštního. Padají haluzné návrhy typu M edlánecký K opec, K ilo M etr…

Sice se dobře bavíme, ale vypadá to, že nemáme jediný konkrétnější náznak, kam se vydat dál. Přichází čas na trochu rozumnější brainstorming – šifra by měla jít vyřešit z toho, co máme k dispozici – takže je tu jedno víčko, případně zátka, nejspíš od piva. Tedy půllitr, pak tisícovka, 1000, tedy litr, tisíc korun českých – TKČ. Že by KČT ? Chm. Zajímavé. Nějaká turistická hospoda. Peníze, bankovka, banka..? Po bližším ohledání nejsou objeveny zásadní nesrovnalosti, okopírovaná je jen jedna strana, navíc nepříliš profesionálně – o záludnosti tedy nepůjde a asi ani o konkrétní bankovku. (aj, aj, tady to tedy někde ztroskotalo ;) Kromě čísla by tak mohla být důležitá ještě orlice, nebo orel co je na obrázku. Začínají se projevovat první příznaky zoufalosti. V záchvatu náhle inspirace při pohledu přes pole prohlásím, že víčko by dost dobře mohlo představovat ozubené kolo. Naproti totiž z lesů vystupuje budova vuťácké strojárny. Číslo 7 by mohl být třeba vchod… Ale bohužel to nepůsobí dostatečně přesvědčivě. Půlhodina náskoku je pryč, přichází další dva týmy, jedni se ptají, kolik si myslíme, že by se dalo za tisícovku koupit mattonek. Chvíli nechápu a Marťa pak naznačí, že ti druzí měli víčko jinak barevné… asi od minerálky. To je zákeřné. Část teorií se definitivně hroutí.

2. fáze (12:50 – 13:30)

Potřebujeme přijít na jiné myšlenky, vydáváme se projít o kus dál do Komína. Standardně prohlížíme jízdní řády a mapky, kdyby se náhodou objevila nějká úderná ulice. Překvapivě tam není. Silp běží obhlídnout popisná čísla nejbližších baráků, já si kreslím kilometrový okruh kolem Netopýrek. Zkouším i obvod té zátky. Máťa má tajný tip na Orlí ulici, č.p. 7. Mezitím přichází tři týmy, mladší i starší, čekají na trolejbus a pak někam odjíždí. Podezříváme je z toho, že absolutně netuší kam – baví se o nějakých lázních. Ještě větší haluz než jsme doufali. Následuje válečná porada. Rozhodujeme se projít nějaká vytipovaná místa v Komíně na obvodu kilometrového kruhu a když nenarazíme na rozumnou indicii, vyrazíme na tu Orlí. Jdeme. Naučný pochod po sídlišti nás moc nebaví, brzo to otočíme směrem k centru a přicházíme na jakési náměstíčko. Nejistě cestou sledujeme postavu u zdi hřbitova před námi, která se po nás občas podívá, navíc neustále operuje s fotoaparátem… Jak se tak blížíme, rychle se nás zmocňuje sílící podezření ve smyslu: A není to org třeba? Jo? A co by tu asi tak dělal? Začínám tajně věřit ve šťastnou haluz – za pochodu se domlouváme na obezřetném přibližovacím manévru – kolem postavy projdeme, jak nejblíž to půjde..;) Org nás se slovy: „To jste zase vy?“, vítá opravdu u dalšího stanoviště. Bohužel osmého..:) Chvíli ho přesvědčujeme, že tady opravdu musí být sedmička, vždyť to všechno tak krásně vychází, obvod kilometrové kružnice a tak…;) Pak odoláváme pokušení nalepit matoucí nálepku o průchodu, org nám dovoluje vzít si alespoň zadání, které hodnotíme jako rozumně pohodové oproti tomu našemu aktuálnímu, schováváme ho na horší časy a se slibem, že nás ještě uvidí stanoviště i jeho hlídače opuštíme.

3. fáze (13:30 – 15:20)

Nastává ještě větší porada. Okamžitě rušíme předchozí haluzné plány o přesunu do města jakožto nesmyslné, vytyčujeme si operační prostor a pokoušíme se analyzovat možnosti, které nabizí zbylá část mapy. Vracet do lesů se nebudeme, přes letiště by nás orgové nehnali, je to zakázaná plocha – vylučujeme tím definitivně Medlánecké kopce. Dál v Komíně ani za tratí šaliny šifra nebude, tím jsme si též jistí. V okruhu 1000 metrů se nachází několik zajímavých míst, některé mají dokonce kótů obsahující číslici 7 ze zátky. Po důkladném zvážení okolností, vybíráme jako stanoviště č.7 žulový lom blízko Netopýrek – nachází se ve vymezeném obvodu a ze slova TISÍC lze zcela jasně vyčíst Si, jako důležitou součást žuly, S jako počáteční písmeno slídy a TIS ukazuje u kterého stromu šifra bude. Jdeme na jistotu ;o))). Po cestě zpátky do polí nalézáme další šifru. Opět není naše. Tentokrát patří mladším. Naše zoufalství je nezměrné. Věřím, že se na nás nakonec musí usmát štěstí, zákys to začíná být veliký. Potkáváme Proudové krtky, jdou proti nám a míří k lomu. Tedy asi spíš k rybníčku s naší pětkou, uvědomujeme si. Ale noří se z poměrně zajímavého směru… U lomu ani u cesty k němu samozřejmě nic není. Poslední nadějí na našem okruhu zůstává kóta 307,0 – Chochola nad Komínem. Jsme v Bystrci – není kam uhnout, dusáme podél silnice po asfaltu kolem hypermarketů k nejbližší odbočce do lesa. Za blízkou benzínkou obezřetně volím osvědčenou nejvhodnější trasu – tj. „čáru na mapě“ přímo k vrcholu ;). Probíjíme se na Chocholu, začínáme toho mít plné zuby, nikde nic není, hlavně nás deptá, že tu není ani stopy po nějakém dalším týmu. Kromě toho, že jsme tu totálně blbě, jsme se pravděpodobně mezitím přesunuli k závěru startovního pole. Na vrcholku akorát dva maskovaní chlapíci instalují nějaké pasti…no, naštěstí ne na nás.

terminální fáze (15:20 – 15:45)

Morálka v týmu upadá – rádi bychom ještě nějak pokračovali, ale tak nějak není kam. Chceme se podívat aspoň do města, než tam uzavřou všechna stanoviště, plánujeme tedy projít ještě část Komína, a pak lousknout aspoň osmou šifru. Můj návrh týkající se návštěvy Palackého vrchu, jakožto jediného kopce, který nám tu v rámci turistiky po okolí zbývá, se setkává s jednoznačným odporem ;). Ovšem když projdeme už po několikáté po stejné komínské křižovatce a usadíme se pak na lavičkách v parčíku mezi paneláky, nedá mi to a rozhoduju se, že na ten Palačák zaběhnu aspoň sám. V tušení mě ještě podpoří Mátina zmínka o tom, že na tisícovce by měl být Masaryk a na dvoutisícovce Palacký. Někde jsme se k tomu dostali, ale po vyloučení druhé strany bankovky jako části řešení se tomu nikdo dál nevěnoval. Teď je to aspoň stopa, ale co s tím má k čertu společného ta zátka? No možná přeci jen tu strojárnu… Dáváme si sraz u osmičky s tím, že buď to vzdáme a jedno stanoviště vynecháme, nebo že přeci jen něco donesu. Maximálně rychle vybíhám, řítím se přes konečnou trolejbusu, tam už luští Iontový destabilizát, v polích zas potkávám Prahory… Vypadá to, že už dorazilo i hlavní pole expertů – ale hlavně, že jsem nezvolil úplně nesmyslný směr. Palačák z téhle strany moc neznám, ale výběr nejpřímější stezky k vrcholku to jistí. Škrabu se kamsi po téměř kolmé pěšince, ani už si nemám sílu nadávat. Aspoň se neztratím.

7. šifra, Palackého vrch (15:45 – 15:55)

8. šifra, Komínský hřbitov (15:30 – 15:55)

Bez dechu doklusávám k pomníku. Proklínám se jaká jsem lama, proč jsem to tu nezkusil už na začátku. Beru šifru – dokonce se nahoře vyskytuje i jeden další luštící tým – a valím dolů. Doslova. Pak zjišťuju, že jsem v rámci možností celý – a opět si nadávám, je na to teď příhodná nálada – vyluštil jsem šestou šifru ;). Po třech a půl hodinách asi tak. Taková blbárna – ono je víčko nejen zátka, ale i vršek! A druhá strana tisícovky se mi najednou vybavuje taky hodně zřetelně. Mířím zpátky ke Komínu a zuřivě zírám do sedmé šifry. Jsem na sebe tak naštvaný, že v tom skulpturu vedle kominskeho hrbitova najdu asi tak za dvě stě metrů střídavé chůze a klusu. Akorát si neuvědomuju, že bych si tam nějaké sochy všimnul, když jsme tam před pár hodinama procházeli. Ale hřbitov tam byl, tož běžím k němu. Organizátor se musí dobře bavit – zmateně zjišťuju, že ani nemám nálepku, stejně už se tam skoro nevejde..;))) Naštěstí se zrovna na obzoru vynoří Máťa se Silpem ověšení mými věcmi. Chvíli na ně zběsile mávám, a když si mě všimnou a rozběhnou se, padám do trávy a chvilku intenzivně odpočívám :). Máťa nás přilepuje na turniket a říká, že jedeme k JAMU. Věřím ji. V dáli zrovna mizí trolejbus. Hned se zvedám a běžíme pro změnu na šalinu. Sesypeme se na sedadla a shrnujeme si situaci. Máme tak sotva hodinku herního času. Orgové možná něco nastaví za zpožděný start. Teď jsme dali tři šifry asi v průběhu půl hodiny. Jinak jsme nabrali přes tři hodiny ztrátu, Děsivá bilance ;).

9. šifra, část první, fontána před JAMU (16:30 – 16:40)

No nic, na České vystupujeme a běžíme k fontáně. Turniket tu ještě je a dokonce ani nejsme poslední! To je milé překvapení, ze starších je tu asi tak polovina startovního pole. Od orgů dostáváme devátou šifru a doporučení, že tu druhou část opravdu nemá zatím cenu řešit. Rychle se shodujeme na tom, že 7 bude číslo domu, text samotný může být buď úchylná hádanka s konkrétním jednoznačným řešením a určením ulice, nebo přímo popis domu. Máťa ze mě zkouší vymámit návrhy na nějaké brněnské domy s odpovídajícími freskami, mozaikami, sochami, sgrafity… čímkoliv. Nic si nevybavuju, ale to nic neznamená ;). Mám mlhavé podezření na Dominikánské náměstí. Přichází jeden z orgů, ptá se nás jak na tom jsme a pak nás poněkud přímočaře nakopává k uvažování o pořadí v textu. Hmm – vidíme STA…, okamžitě balíme a vybíháme k radnici ;). Ale máme z toho postupně poněkud rozpačité pocity – z té nápovědy. Hra se sice chýlí kvapem ke konci, ale nepřipadá nám to úplně košer.

9. šifra, část druhá, Starobrněnská (16:50 – 17:15)

Na nádvoří radnice se zastavujeme a dolušťujeme, že máme být ještě o ulici vedle – po jemné korekci kurzu už dorážíme k početné skupině týmů. Horečně začínáme pročítat, co všechno se na domě vyskytuje, navíc se má asi tak za čtvrthodiny končit. Jeden z přítomných orgů nám oznamuje, že hra bude sice o něco prodloužena, ale že jesli se chceme aspoň dostat na výsledkovou listinu, máme být do půl šesté v Lužánkách. Dáváme si limit do 17:15, rozdělujeme si nápisy ve výkladních skříních, chvíli z nich zkoušíme něco odpočítávát, pak se ale znovu vyskyne nevyžádaná nápověda – sice nijak extrémní, ale začíná to být nepříjemné – orgové už ji všem okolosedícím týmům v podstatě vnucují. Nevím co všechno bylo naznačeno, ke mě se doneslo jen upozornění, že reklamní nápisy ve výlohách jsou k ničemu. Vzápětí už se kdosi proti tomuhle postupu nahlas ohradí, my poodcházíme aspoň kousek do ústraní, navrhuji zkusit použít ještě nápis SALVE, co byl na dveřích. Odpovídá zadání, je to původní text na domě, navíc pětice písmen jde krásně přiřadit k číselné řadě. Nic nepřebývá a posouvat by to mělo jít rozumně. V posledních minutách se tedy zabýváme touto myšlenkou, jediným rozumným výsledkem je začátek U CSAD… (a také naprosto jednoznačná věta z permutací: “ Vlase! Sleva šavle v sále… „:)))

cílové shromaždiště, Lužánky (17:30 – 18:30)

Pak nás ale dostihnul čas – čtvrthodina ze Zelňáku do Lužánek už je hodně natěsno, takže si dáváme ještě poslední sprint přes centrum. Na Moraváku chytáme šalinu a s pár dalšími týmy o zastávku později vystupujeme. Daný limit tak stíháme úplně přesně a celkem nás pak zklame, že to je v podstatě úplně jedno a ještě notnou dobu se vůbec nic neděje a z města se postupně vrací další týmy. Tohle mám orgům trochu za zlé, mohli dát jednoznačnější pokyny ohledně posunutí konce hry. Aspoň krátká smska s centrálním upřesněním času ukončení by úplně stačila. Ale za chvíli je nám to už úplně jedno, naprosto vyčerpaní běhacím závěrem padáme na nejbližší volné prostranství, vytváříme si ochrannou zónu ze zutých pohorek a tváříme se zdechle ;). Zanedlouho se k nám připojuje tým Tři v jednom, spřízněný podobně osudným několikahodinovým blouděním po Komíně. A když se pak kromě Chlýftýmů vrací z města i všichni frikulíni a padají vedle nás, tvoříme už slušné ležení. Příjemně nás překvapují zprávy o tom, že naše druhá frakce převzala na šestém stanovišti štafetu a dlouho se držela na výborném druhém místě, až ji nakonec ve městě taktéž dostihl čas a museli někde na 10. šifře skončit a vyrazit do Lužánek. A pak už se opravdu dočkáme vyhlašování a zakončení hry – nakonec se ukazuje, že hru dokončily jen týmy v kategorii mladších, ze starších a expertů nedošel nikdo, navíc některé týmy zůstaly na trase řešit ještě dlouho po ukončení… A to je všechno – vracíme se ještě zpět po trase, totiž přes Komín na Bystrc k přehradě a celý Dnem uzavíráme večer na ohňostrojích.

Co říct závěrem? Škoda absolutního záseku na šesté šifře, protože minimálně do deváté šifry by nás další větší problémy nečekaly a mít ještě tak ty dvě naprosto zbytečně ztracené hodinky k dobru, mohli jsme si brousit zuby minimálně ještě na desítku a jedenáctku. I tak z toho ale byl jedne z nejlepších týmových výsledků a obě frakce byly slibně vyrovnané. A koho by to zajímalo, tak si může přečíst ještě trochu kritiky a zhodnocení celé hry…

A díky všem za Dnem…

Trocha hodnocení & kritiky

K průběhu hry samotné několik připomínek – podotýkám, že čistě z mého pohledu (aneb: tyto názory nemusí vyjadřovat stanovisko celého týmu :))). Nakonec výborně vyšlo počasí, což Dnem maximálně prospělo. Trasa byla zvolená pěkně co se chození týče, člověka to (psychicky ;-) neubíjelo. Možná byla trochu moc předvídatelná, ale šifrám to zas přidávalo další strategický věštecký rozměr, který se ne vždy musel vyplatit (stačilo jeden takový špatný odhad a nepřekonatelné manko bylo na světě). Městskou část příliš hodnotit nemůžu, ale nejužší centrum Brna bývá vždy celkem vděčné.

Šifry samotné obtížností vcelku odpovídaly rozsahu hry, která má stihnout skončit do večera. Nemyslím si, že by lehké šifry v terénní části byly na škodu – pokud se měl tedy člověk stačit ještě rozumně včas přesunout do města. Ale určitě jich mohlo být ještě tak o jednu, dvě méně. V případě našeho průchodu první částí mi to přišlo dost natěsno – pokud jsme plus mínus kolem půl jedné byli na 6. šifře (a předtím procházeli prakticky bez zdržení) a její řešení mohlo reálně se vším všudy zabrat maximálně čtvrthodinku, dalo by se do města po rychlém vyluštění 7. a 8. šifry dojet tak kolem druhé. Nevím, ale projít do oficiálních 17:00 bez jakýchkoliv nápověd dalších pět (asi o něco rozsáhlejších) šifer, už mi přijde vcelku dost nadhodnocené, a to i v případě, že by se člověk nedopustil větších chyb. Přesuny by asi byly kratší (nemohu posoudit) ale stejně se mi zdá že při tomto rozsahu by hře prospělo končit minimálně o hodinu později. Nebo lehce snížit celkový počet šifer.

Víc mi vadilo něco jiného – když už došlo ke zdržení startu – žádná tragédie, ale mohlo přijít nějaké oficiální vyjádření organizátorů, jestli dojde ke změně zavíracích dob stanovišť a především cíle. U stanovišť jsme celkem dobře předpokládali, že to bude rozumně pružné, ale to uzavření cíle bylo ve městě prezentováno dost roztříštěně a mám dojem, že jsme se museli z druhé části stáhnout zbytečně brzo, kvůli neopodstatněným poplašným zprávám.

A tohle je asi taková poslední námitka vůči organizátorům – nevím, jakým způsobem to probíhalo v jiných částech hry – ale zvolený způsob „neoficiání“ nápovědy kolem 9. stanoviště mi nepřišel nejšťastnější. Ono když člověk sotva dojde a zabere se (ač třeba úplně zcestně) do luštění a vzápětí se k němu přitočí org, zeptá se, jak to jde, a pak okamžitě „nenápadně“ naznačí cestu k řešení… Není to úplně ideální, i když to třeba s námi zoufalci myslí dobře. Toho by bylo dobré se pro příště vyvarovat, nebo to naopak ošetřit v pravidlech – že tým má třeba jednou za hru nárok na ústní nápovědu, zda postupuje v řešení dobře… Nebo něco podobného a bylo by po problémech.

Celkem se mi Dnem velice zamlouvalo, jediné větší komplikace jsme si zavinili výhradně sami (navíc na asi nejvtipnější šifře na kterou jsme při hře narazili), výborně jsme si to užili a navíc si ze hry v druhé části vytvořili i fyzicky celkem drsnou variantu ;). Prostě vše v jediné cestě Dnem – za to orgům patří velký dík, no a těšíme se příště.

Za tým f.r.i.k.u.l.í.n. sepsal Garret, fotky poskytli Garret, Silp a Máťa