Krtčí norou 3 (2006), reportáž

…čas ubíhá, takže po krátké válečné poradě se Chalda nalehko vydává napřed vyzvednout šifru, my se ještě pro jistotu pokusíme prolomit poslední krok zpětného inženýrství – princip začtverečkování. Kde se vzala, tu se vzala, dohaluzila sem Fritáza. Když se začalo stmívat, zase odhaluzila.

23. 9. 2006, Brno
frikulín (Anežka, Garret, Chalda, Máťa, Silp)
10. šifra / 11 šifer, 44 bodů
28. místo / 51 týmů

fotky ze hry

Před hrou

Davy na startovním pískovišti Zakončení léta a návrat do Brna v podobě účasti na třetí Krtčí noře bylo plánováno už dlouho – zůstávaly ovšem dvě zásadní nezodpovězené otázky: kolik frikulínů se nakonec k účasti odhodlá, a kolik z nich bude v době konání částečně invalidních a tudíž jen omezeně mobilních… Po počátečních obavách, zda vůbec dáme dohromady kompletní tým, se ukázalo, že problém bude úplně jiný – totiž: jak do sestavy napěchovat sedm a více zájemců. Ale naštěstí se ukázalo, že podobné dilema řeší také spřízněná Fatální Fytáza. A tak po několikadenním intenzivním vyjednávání – oficiálním i kuloárním – došlo k významné mezitýmové fúzi, ze které vzešla Fritáza. Otázka invalidity tím byla vyřešena spravedlivě – já zůstal ve frikulínovi (po operaci kýly zatím nepříliš rozhýbaný), Fricca přidělená do Fritázy měla pro změnu čerstvě vyvrtnutý kotník. S blížícím se víkendem jsme neduhy naštěstí rozcházeli, takže večer před hrou už jsme mohli řešit hlavně praktické otázky typu: kde ubytovat nebrněnského Silpa, zda vůbec přijede Chalda, a jak moc se může lišit třetí vydání mapy od dotisku téhož vydání ;o).

V sobotu ráno jsem byl pověřen vyzvednutím osmičlenné delegace zástupců tří týmů z Ústí nad Orlicí na hlavním nádraží – Máťa s Chaldou disciplinovaně dorazili včas, takže tým jsme měli (na rozdíl od Fritázy a Fytázy ;) kompletní – pozitivní začátek. V doprovodu dalších soupeřů jsme se nalodili na šalinu a po osmé už se rozvalovali na určeném startovním náměstí. Došlo k několika posledním transakcím (třeba za posunovací tabulky jsem od Friccy dostal rybářskou stoličku, Anežka zas vyfasovala dva úderné deštníky…;) a dav se mezitím rozrostl natolik, že mohly být zahájeny úvodní pořadatelské promluvy k masám, posléze zakončené vyvěšením prvního člena číselné řady.

1. šifra, nám. 28. října (8:40 – 9:10)

řešení a přesun: 0:37

Trilion. Tak to vypadlo hodně divoce, co s takovým zběsilým číslem? Po mnohých dřívějších nezdarech s interpretací řad nějakým matematickým způsobem, se rovnou začnu zabývat úvahami, co by se asi tak dalo počítat v takhle vysokých řádech. Dostávám se buď k nějakým kosmickým vzdálenostem nebo časům, těžko zatím říct v jakých jednotkách. Takže zvesela listuju spolu s Máťou v „Rozumu do kapsy“ a snažím se na to napasovat třeba vývojová období – Prahory, starohory, prvohory… Prahory mezitím mizí, stejně jako moje přesvědčení, že se řada bude týkat nějakých kosmických souvislostí. Silp s Chaldou se věnují racionálnějším postupům, které ale k výsledku taktéž nevedou. Devátá se rychle blíží, ale dav kolem zůstává pořád celkem početný, takže nepanikaříme a v poklidu si počkáme na poslední číslo. Hmm… No – odhadujeme, že k odhalení principu bychom potřebovali tak minimálně ještě nějakou tu půlhodinku navíc, takže už to raději moc neřešíme a nejkratší cestou vyrážíme k Tyršovu sadu. V průvodu se aspoň snažíme předhánět Fritázu ;), ale k pomníku stejně dorážíme v početném chumlu ostatních týmů.

2. šifra, Tyršův sad (9:20 – 9:55)

pořadí: 20. – 29.
řešení a přesun: 0:39

Zabíráme jednu z mála dosud volných laviček a kocháme se novou šifrou. Od začátku je jasné, že asi nezbude nic jiného, než z toho od šipky něco vyčíst. Namátkově zkoušíme co v tom uvidíme první: třeba „TŘETÍ KRTČÍ NORA“… Jenže je to v tom rozházené dost náhodně – což by zas tak nevadilo. Zkouším „noru“ vyškrtat, ale zbylých písmenek je pořád ještě moc. Anežka hlásí, že našla Náměstí míru, což je možné – máme vyzkoušeno, že v libovolném ročníku libovolné brněnské šifrovací hry, lze dříve či později narazit na šifru, ze které lze vyčíst Kraví horu a okolní pamětihodnosti, ovšem jen tak v polovině případů je to záměr tvůrců ;). Tentokrát chceme jednoznačné řešení, a tak si raději počkáme na časovou nápovědu zadarmo – předtím ještě zkoumáme divný tvar zadání, ale shodujeme se jen na tom, že to vypadá jako krtek lezoucí z díry. A krtkem se po políčkách tahá blbě ;). Smiřujeme se tedy s koněm a po chvíli zmateného skákání se shodneme na „rektorátu masarykovy univerzity“ a rychle tam mizíme. Po cestě ještě pro jistotu dolušťujeme Žerotínovo náměstí.

3. šifra, rektorát MU (9:59 – 10:03)

pořadí: 37. – 38.
řešení a přesun: 0:16

Někdo přebírá zadání. Čteme názvy filmů. A prý že nejsou úplné: sypu E.T. mimozemšťan, Minority report, ale Čelisti jsou přece jenom Čelisti… Pak si konečně prohlédnu celou šifru a říkám, že to je Spielberg. Špilberk! No to je blbost :). Anežka ještě dodává, že máme jít k č.p. 1 – a to je též tam… Inu máme radost, asi dvě minuty na vlastní řešení šifry, to se nám často nepoštěstí – takže jen s malou přestávkou na LF klušeme (ehm, dobře – tak sápeme se :o) ku hradu.

4. šifra, Špilberk (10:15 – 11:30)

pořadí: 34.
řešení a přesun: 1:45

Marně doufám, že jsme zrovna louskli 4. šifru... A jak tak lezeme kopcem, je jasné že bude přituhovat – nálepku sice pořád lepíme kamsi do hloubi průběžného pořadí, ale kolem se ještě válí spousty týmů. Systematicky se vyhýbáme sluníčku a svalíme se do stínu u hradeb. Sil máme zatím hodně, takže do šifry se pouštíme optimisticky akčně, nápadů se nakupí hory – mým favoritem se stávají nějaká čtyři slova, druhé krátké… Jenže jak je zakódovat? Od počátku se mi nelíbí morseovka, s takovými divnými klikyháky by už druhá nora zašifrovala tak sotva jedno písmeno. Naopak bych rád vybral některé společné úseky a zkusil je substituovat – třeba podle grafické podobnosti s hledaným písmenem… Překvapivě se ale k ničemu rozumnému nedostanu. Ale pak přichází zásadní zlom (kterého se ve třetí Noře dočkáme ještě několikrát). Dostanu spásný nápad.

Důkladně projděte… Všechny cestičky začínají stejně vypadající krtinou a stejnou krátkou šachtou, pak se celkem rozumně klikatí… Vyndávám osvědčený otrhaný plán Brna s podrobným výřezem středu a nápad dostává mapové podklady – klikaté cestičky kolem Špilberk… Nemůže to být nic jiného! Máťa mě v této bohulibé činnosti podporuje a po chvíli navigace se nám, jen s několika drobnými nepřesnostmi přičítanými mapě, podaří dvěma různými norami dojít na to samé prostranství u nějakých pomníků pod kopcem. Takovéhle náhody většinou náhodami nebývají, Máťa tedy bere mapu a vyráží pro šifru. Jsem absolutně přesvědčený, že to je ono a začínám se balit :). Ostatní moje nadšení zas tak úplně nesdílejí a ještě zkouší něco luštit. Já bych si jen rád ověřil další noru, abych to potvrdil – bohužel už ale nikdo nemá tu správnou magickou mapu. A tak sedím. Čekám. Jsem zvědavý, co bude dál… Vyčkáváme vcelku dlouho a pak Máťa volá, že se fakt snažila, ale další stanoviště tam nenašla…

Ech? Co to? Co teď? Hrůza. Něco je špatně. Děs. Spiknutí. Otevíráme tříbodovou nápovědu. Čteme. Několikrát. Pak přicházejí první pokusy s morseovkou – oddělovač dobře, ale pohyb kódovaný jako: „tam“ je čárka a „tam a zpět“ je tečka, není úplně ideální. Naštěstí jsou ostatní úspěšnější a nakonec už zabíjíme čas akorát debatou, proč vyšlo „SESTADVANET“. Že po několika testech tam Krtci chybu určitě nemají, tak co to bude za kulišárnu… Po několika minutách spekulací nakonec někdo přijde s tím, že C se nedá jednoznačně zakódovat, no a pak už KONEČNĚ k všeobecné spokojenosti pádíme na Mendlák na trajfl.

5. šifra, křižovatka u Arboreta (12:00 – 12:10)

pořadí: 39.
řešení a přesun: 0:24

Přípoj máme načasovaný tak akorát – sotva popadám dech a naloďujeme se… No jo, už to není co to bývalo… Na Svíčkách to se to běhalo… Teď za ostatními akorát ztěžka sípu ;). Cesta je i hromadným prostředkem celkem dlouhá a snažím se nemyslet na tu hrůzu, kdyby se to tu konalo v noci a my to museli celé přebíhat pěšky. Vystupujeme u Arboreta, pár týmů i pár Krtků se tu ještě vyskytuje, takže přesně v poledne přebíráme 5. zadání a přesouváme se do stínu k nedalekému plotu. Ale ne na dlouho – já se sice se Silpem pouštím do systematické analýzy textu – počítáme slova i písmena, abychom všechno pečlivě převedli na nějaké třetiny… Naštěstí se zbytek týmu věnuje přímočařejším metodám a než se nadějeme, už se hledá Nejedlého a mateřská školka – pak se zběsile vrháme do kolejiště a pronásledujeme šalinu – i když nějakou dobu nikdo moc neví, kam to nakonec chceme jet ;). Ale konečná devítky je dobrá volba. Známe to tu jak své boty z poslední šifry loňského Exitu, takže Čertovou roklí se celkem rychle donavigujeme nahoru na sídliště.

6. šifra, MŠ Nejedlého (12:24 – 12:55)

pořadí: 35. – 36.
řešení a přesun: 0:55

Hurá, vypadá to že na nás všichni počkali…;) Asi nějaká hromadná poobědová siesta, nebo povedený luštící piknik – trávníky mezi paneláky jsou posety rozvalujícími se týmy. Včetně Fritázy ;). Dostáváme dlouhý nepěkný proužek plný čísel a pečlivě si na něj vybíráme místo ve stínu. Lehce svačíme a zkoušíme dávat dohromady zajímavé postřehy – 4 krát 26 čtverců, takže nějaká divoká písmenka, čísla se občas opakují, objevujeme různé zajímavé vzory… Pak se to zvrhne. Beru si se sílícím podezřením seznam linek MHD. Pověřuju Máťu, ať mi postupně říká, která jsou tam ta největší čísla. Paranoia dostává pevnou půdu pod nohama. Zjišťujeme, že čísla jsou nastavena tak, že většina jich odpovídá nějakým dopravním linkám. Úžasné zjištění! Navíc šifra sama představuje pěknou síť – druhý návodný bod je na světě. Třetím je objevení několika málo čísel, která označují neexistující spoje… Teď stačí jen poslední krok – zjistit, co mají linky kolem jednoho čtverce společného. A u neexistující to doplnit?

Jediné štěstí (co štěstí – promyšlená strategie ;) bylo, že ostatní se celou tu dobu věnovali rozumnějším postupům, takže celkem brzo měla Anežka souvislosti s dělitelností. A jakmile se začaly objevovat čtverce, uznal jsem, že na neexistující zastávky asi už nikoho nezlákám. Mapujeme postup do Obřan. Poběžíme přes zahrádky, někudy. Odcházíme a máváme Fritáze. Nějakých dvacet minut jsme poseděli – nu, šifra téměř průchozí. A kdyby byla ještě chvilka, určitě bych doluštil i nějaké to alternativní autobuso-šalinové řešení… Tak snad příště ;). Valíme se dolů nejdřív ulicí Barvy, pak nějakým kamenitým úvozem s cedulkou hrdě hlásící, že jde o ulici Hlaváčova. No dobře. Terénní část asi tentokrát začíná už ve městě.

7. šifra – 1. str., 2. str., kostel Obřany (13:19 – 13:35)

pořadí: 13.
řešení a přesun: 2:01 ;o)

Valíme do Obřan pro sedmičku Ale nakonec se civilizace u kostela ještě dočkáme. I Krtka. Lepíme se tentokrát konečně na ne-zas-tak-strašlivé místo v pořadníku a stín ke spočinutí nalézáme pod ořechem za kostelem. Celkem brzo je jasné, že se bude asi slabikovat a napodobovat jazykolamný text. Mě je jasné, že se bude haluzit z mapy. A nejlépe z městské i terénní. Věnuji se tedy této bohulibé činnosti a ostatní postupně navrhují zajímavá písmenka. Recitační sekce se shodne na posledním R, takže mám zkusit hledat sever. Aneb cestu do pekel. Najdu krásnou hrušeň… A je to tu – strom je odsouhlasen, takže beru pravítko a asi třikrát velice pečlivě zaměřuji – inu, není co řešit: PŘESNĚ 1200 metrů, PŘESNĚ na sever od hrušky se nalézá pramen potoka, asi tak 100 metrů pod zelenou značkou – a vede k němu dokonce nějaký průsek. Ni stín podezření.

Balíme a nejkratší cestou vyrážíme k mostku přes koleje – ukáže se, že nejkratší cesta končí akorát na hřbitově za kostelem. To je nám podobné. Přepadáme tedy aspoň zákeřně zezadu Krtka na schodech, a pak už se plahočíme přes vyprahlá pole k silnici na Bílovice. U odbočky žluté značky potkáváme tým soupeřů, který se tajemně usmívá a míří po žluté dál do polí. Ještě se divíme, proč to berou takovou oklikou. Pro jistotu kontroluju mapu – no, asi nechtějí po silnici. Necháme je jít a neohroženě pokračujeme do Bílovic – pečlivě namapuju průchod spletí tamních uliček a za nedlouho už se sápeme na protější stranu údolí. Tam ještě potkáváme podezřelou osamělou chodkyni, se kterou se dáme do řeči – ukáže se, že to asi není členka žádného týmu před námi, ale org… No, stejně nás to potěší – kde je Krtek, tam budou i týmy, takže spokojeně dorážíme k vytipované odbočce a posíláme Silpa s Máťou pro šifru. Anežka se jde podívat ještě kousek výš, co kdyby náhodou. A my s Chaldou čekáme na cestě. Čekáme. Čekáme a nikdo se nevrací.

Chalda říká, že by zkusil i nějaký pramen dál po cestě. Já věřím Krtkům a tvrdím, že když už jsme to tak přesně naměřili, tak by to určitě nedali o několik set metrů dál ;). Silpova výprava se ovšem vrací s nepořízenou. Ale s dobrými zprávami. Údolí je tam, kde má být, dokonce jím vede cesta – ale pramen bude asi ještě výš. Chalda odbíhá haluzit ke studánkám. Já odcházím k pramenu. Beru to přímo, cestu ovšem najdu a dovede mě na dokonalé prostranství. Je tu klasické bažinné prameniště – přesně to co jsem hledal. Navíc je tu několik podezřelých objektů z klád – taková nějaká týpí… Jo, jo jak z lesů kolem Blair… – no prostě ideální místo na schování šifry. Vyhlížím Krtka, ale nikde nikdo. Kampak asi zalezl? Možná kus dál od vody… Pokračuji tedy výš a dnes už asi potřetí začínám mít pocit, že ač všechno sedí, něco je strašně špatně. Vzápětí volá Silp. Už vědí, kde je šifra. Go west. To ne. Zběžně prohlížím mapu. Dva kilometry přes hrozivé údolí někam do p…olí naproti. Čára na mapě. Hrneme se nějakou strží. Přímo kamsi dolů. Rozhlédneme se a vybereme nejbližší obzor. A přímo nahoru. Necítím nohy. Jo, takhle vypadá pořádná rekonvalescence. Čekám jestli vyhřeznu. Jsme nahoře. Nevyhřeznul jsem. Máme za sebou taktickou prohlídku terénu trasy obou kategorií. SAMOZŘEJMĚ to byl promyšlený strategický tah.

8. šifra, 1200 m od hrušně (15:20 – 16:25)

pořadí: 31.
řešení a přesun: 1:30

Zas už nás vítá zaplněná kontrolní listina. No jo, musíme se snažit trochu napínat. Na to, že jsme si ze sedmičky zašli na dvouhodinový výlet to není zas tak hrozné. Dostáváme hromadu papírů včetně vyhrožování, že už se konečně musíme rozhodnout, kterou trasou půjdeme. Akorát to vypadá, že o té naší dnešní, se tam zatím nikdo nezmiňuje. Vyluštíme, uvidíme. Sedáme na kraj lesa, kde začíná ukrutně foukat. Nastříhaným proužkům to nedělá úplně dobře… Ale postupně se shodneme na základním kroku, že je potřeba sestavit mřížku s abecedou kolem. Zakládáme manufakturu. Anežka s Chaldou se pokoušejí likvidovat jedno zadání Výzvy, já s Máťou další z Pohody a Silp si hraje s čtverečkovaným papírem. Po pár prvních závanech vichru dolaďujeme technologii, asistuji Máťe s lepením proužků, ona zatím extrémně zručně proužky proplétá, jde to jak na drátkách… Jediný zádrhel je v pořadí pokusů – mřížka je propletena skoro čtyřikrát – nejdřív černé navrch, pak bílé navrch, pak pravidelně, ale tím nesprávným způsobem… Jednoduše smůla – při tom příkladném pracovním nasazení ;). Poslední možnou variantu Výzvy už diktujeme Silpovi na papír… A jak se začínají řádky vyplňovat pravidelně, víme, že máme vyhráno. Než si uvědomíme, kde že ta kóta leží. Pastvinou se rozlehne hromadné zaúpění, a pak dusot pohor… Cestu známe a neměníme směr, běžíme zpátky na sever. A pak horolezeme.

9. šifra – výzva, kóta 391,6 (16:50 – 19:05)

pořadí: 20. – 21.
řešení a přesun: 2:54 :o)

Neexistující pramen lze hledat dlouho a marně...A pak se téměř mrtví svalíme v lese za cestou. Na které už jsme dneska jednou byli. Chalda se vydává pro nápovědy, s tím že už to tady vcelku zná ;). Ostatní hypnotizují čtverečky. Na první pohled je vidět, že jsou to mřížky ideální pro profláklé vykreslování písmenek, z čehož usuzuji, že to určitě tak jednoduché nebude. Bude to chyták. Kromě jiného ale odhalujeme opakující se tvary – z toho zas už nadějně kouká substituce. Navíc volá Chalda, že druhá verze jsou nějaká čísla, která prý substitučně také souhlasí. A fotka je studánka. Je to jasné. Beru mapu. Z šesti známých pozic opakujících se znaků prostě musíme název pramene jednoznačně určit. Ale jde to nějak ztuha. Mezitím se vrací Chalda, tak se věnujeme nové verzi zadání s čísílky, která vypadá ještě zajímavěji. Je značně symetričtější než kostičky, ale taky odolává. Pak si vzpomenu na známý trik. Není nic veselejšího, než přijít na princip dešifrování a dostat se jen ke změti nesmyslných písmen. Ty je pak ještě potřeba přeházet… Permutace. Takže jaké řešení by na takový způsob zašifrování sedělo? Objevuju na mapě “PAMATNIK STROMY“. Jo! Počet písmen – sedí. Počet písmen, která jsou dvakrát – taky sedí. Je u něj kreslený pramen, takže okolí z fotky taky sedí. Vzdálenost je očekávaná, navíc od nás přímo k němu vede cesta. Směr – taky sedí. Není co řešit.

Čas ubíhá, takže po krátké válečné poradě se Chalda nalehko vydává napřed vyzvednout šifru, my se ještě pro jistotu pokusíme prolomit poslední krok zpětného inženýrství – princip začtverečkování. Kde se vzala, tu se vzala, dohaluzila sem Fritáza. Když se začalo stmívat, zase odhaluzila. Taky tu bloudí týmy z Pohody a zoufale hledají nějaké stanoviště – ubezpečujeme je, že o něm nevíme, protože jdeme Výzvu – jo, jo, i když to tak nevypadá, my víme… Náš zvěd se neozývá. Dlouho se neozývá. Brzy se stmívá. Je bez baterky. Telefon. Konečně! Nic nenašel… Jak to? Co se děje? Zas je něco úplně jinak a nejspíš špatně… Ale na desítku dojdeme, děj se co děj. Bodované nápovědy jsme zatím skoro neplýtvali – tak voláme o záchranu. Pramen Trpaslík? Ehm? Potřebujeme záchranu k záchraně. Naštěstí je po ruce org, který nám odhaluje děsivou pravdu. Na naší mapě (třetí vydání, ovšem ne dotisk) Trpaslík neexistuje. Existenciální horror. Navíc je skoro tma, přišli jsme o jednoho člena, který je kdesi bez světla, kilometry daleko v protějších kopcích. Dostáváme aspoň virtuální polohu stanoviště na naší mapě a něco jako upřímnou soustrast. Za světla prý pramen někdo hledal i přes hodinu a s dobrou mapou. To je Výzva!

10. šifra – výzva, pramen Trpaslík (19:44)

pořadí: 24.

Začíná rozsáhlá navigačně-koordinační operace. Chalda dostává instrukce, jak se dostat do údolí pod pramenem. My ostatní pokračujeme ostrým tempem po zelené. Desítka se má zavírat o něco později, než bylo v plánu, ale stejně to bude dost na těsno. A už je Tma. V lese naprostá. Na rohu obory vysíláme Máťu kamsi do hlubin údolí, aby našla Chaldu. Já mám s Anežkou a Silpem zachránit desátou šifru, než ji orgové unesou. Sejdeme se u pramene. Pečlivě měřím azimut. Od rohu oplocenky asi půl kilometru přímo na sever. Náš oblíbený směr. Jdem. Nezbývá než věřit buzole, vidět není nic. Zastaví nás až hlasy z temnoty. A pár probleskávajících bludiček mezi stromy. Ve svahu někdo prozpěvuje „…v řadě za sebou, tři čunící jdou…“ Co to? Chlýftým je už přeci dávno v cíli… Každopádně se nenecháme zmást a azimutu se držíme, dokud nenarazíme na potok. Tedy akorát jeho koryto. Nic moc tu neteče. Silp říká, že okolí pramene na fotce byl zarostlé nějakým humusem. A měla by tam téct voda. Opatrně se vydáváme o kus níž, dokud nezaslechneme zurčení. Z nějakého zarostlého přítoku. Podaří se mi probrodit nějakou bažinou a rychle se sápat proti proudu a pak dokonce uvidím nějaké osvícené postavy.

Máme vyhráno – v poslední chvíli zadržím Iontového stabilizátora, který šel zákeřně zrušit stanoviště místo orga. Píšu náš příchod v 19:44. Asi jako posledního týmu na trase – 2 na 9, kteří tu byli před námi, už mizí k cíli. A ještě za odměnu dostávám šifru. Ale s tou už mnoho nenaděláme – svolávám přeživší frikulíny a radíme se co dál. V cíli bude někdo z orgů čekat maximálně do 20:30 – voláme Mátě, aby nám prozradila kde ten cíl vlastně je ;). Útěchov. No, pokud najdeme zelenou značku, mohli bychom to stihnout. Aspoň tři členové týmu. A tak znovu sápeme tmou, pak zkoušíme jít po cestách , které mají aspoň přibližně dobrý směr až nakonec dorazíme na spásnou silnici. U cesty ještě potkáváme 2 na 9, kteří někde ztratili mapu a tak do cíle zamíříme s nimi.

Cíl, Útěchov (20:20 – 21:30)

Frikulínsko-Fritázovská noční šalina...:) V Útěchově potkáváme davy, které evidentně už mají cíle i klobásek dost a jdou chytat spoj do centra, ale nenecháváme se zastrašit a míříme proti proudu. A pak už nás čekají samé příjemné věci. Posezení u hospody, poslední Krtci, poslední klobásy, pivo, kofola, Fritáza… Dokonce i zbytek našeho týmu po nějaké době dorazí. O půl desáté se definitivně balíme a spolu s 2 na 9 odcházíme na autobus. Věříme, že v Noře už nikdo nezůstal. Poslední v lese jsme asi byli (jako obvykle ;) my…

I přesto hodnotím letošní Noru velice pozitivně. Hra byla výborně připravená, oceňoval jsem především přítomnost orgů na stanovištích a průběžné pořadníky, dvě zadání se taktéž hodila. Nápovědy s bodováním – to byl dobrý nápad, občas by si ale zasloužily trochu zamlžit (viz. přímočarý návod na proskákání koněm na 2. šifře) a nenapovídat tak samozřejmá zjištění (viz. …čeho je 26? Na 6. stanovišti).

A náš postup? Zas to o kus nevyšlo. Tentokrát už to ale bylo vyloženě kvůli zlomyslnostem a podezřelým náhodám, které jsme na sebe pečlivě připravili ;). Cestičky na Špilberk byly jen začátek. Neochvějná jistota o umístění osmé šifry na severu – prostě nebylo nic co by nás zastavilo. A alternativní řešení devítky se špatnou mapou, to už byl poslední hřebíček do rakve… Ale aspoň jsme si to užili, pořádně se zničili a prošli Noru po třetí, organizátory oficiálně neprezentované trase – beztak to byl takový skrytý bonus… Jen by mě zajímalo, kam v tom případě vedla cesta po vyluštění šesté šifry s využitím neexistujích linek MHD…

Za frikulín sepsal Garret