Tak abych si taky trošku přihřála polívčičku tady na stránkách Frikulína a napsala pár slov o tom, kterak vstoupila do Krtčí nory Fritáza, tedy kompilát elitních dešifrátorů z Frikulína (Zdíša a moje maličkost :-) a Fatální Fytázy (Jitka a Pepa).
23. 9. 2006, Brno
Fritáza (Fricco, Jitka, Pepa, Zdíša)
10. šifra / 11 šifer, 49 bodů
24. místo / 51 týmů
Kterak se Fritáza pronorovala
První kvest – sraz na náměstí 28. října do půl deváté ranní byl splněn na jedničku a mohli jsme směle vyrazit! …ehm, tedy až půl hodiny po startu, jelikož jsme (jako převážná většina startovního pole) do limitu nezjistili že společným jmenovatelem číselné řady 700, 600, 107, 106, 60, 50, atd., je fakt, že každé má sedm písmen. Nevadí.
Na stanovišti č. 2 jsme byli díky Pepovu obratnému manévru v Tyršových sadech asi o 10 sekund dřív než Frikulín a směle se pustili do luštění. „Třetí stanoviště Krtčí nory naleznete před…“ jsme vyhaluzili poměrně rychle, ovšem že se z toho zbytku měl vydobýt „rektorát MU“ nám prozradila až časová nápověda. Mezi námi – dost explicitní. Vskutku orgové nechtěli aby jim někdo trapně zamrznul na začátku, což mělo za následek nemenšící se sílu davu postupujícího Brnem.
Z trojky jsem se trapně ulila na plašipauzu do surfárny, čímž pádem jsme ztratili pár minutek, jelikož režiséra, který má něco společného s mimozemšťanem, čelistmi, jurským parkem a dalšími snímky odhalil Pepa ve vteřině. Následoval klus na Špilas a první mírně záseková šifra. NE, že by mě ta morseovka nenapadla, jenže mně už jaksi nedošlo, že i proudový krtek se musí ze slepých uliček vracet, čímž mi přidělává navíc pár teček a čárek, které potom zásadně mění výslednou podobu šifry. Nutno přiznat, že k tomuto postupu jsme zlikvidovali první nápovědu. Nevadí, stála za to. Při opouštění hradu směr Úvoz nás provázely závistivé pohledy trápících se frikulínů (checht!).
Další šifra nebyla ničím zajímavá, jelikož ji Pepa vyluštil dřív než jsme se na druhý papír se Zdíšou stihly vůbec podívat. Zajímavé bylo jen to, že jsme si při luštění lehly téměř pod tramvaj a že ta tramvaj skutečně jela! Sledujíc v dáli mizející fatu morgánu, zjišťujeme že VÁŽNĚ ležíme téměř na kolejích, a že ty koleje leží zákeřně schované v asfaltu. Tedy ehm… Když nás minule nesrazilo to letadlo v Mediánkách… No nic. Na úvahy není čas. Dobíháme šalinu, která nám samozřejmě ujede, ale za nějakou dobu se už stejnak válíme na paloučku u MŠ Nejedlého na Lesné.
A přichází druhá krize. Dvacet šest polí jsou písmena abecedy, teď jen některé proškrtat. Ale které – možností se nabízí spousta: trojúhelníčky, kde je jedno číslo součinem dvou dalších nám dávají výsledek „klouzbloj“ a dál nějaké blabla. Tak ještě chvíli si s tím pohrajem, ta klouzačka tam musí bejt… No nic. Tak součty. Součty do čtverečku. Násobky přes diagonálu. Abeceda nezačíná áčkem. Grafika… Ano, i na tu v zoufalství došlo. Po hodině a půl praskne první nápověda. Uuugh! TO UŽ PŘECE VÍME! Na emoce není čas a s těžkým srdcem se připravujem o dalších šest bodů. Tahle naštěstí za to stála. My furt chtěli škrtat ty stříbrošedé čtverečky a ono se mělo jezdit ukázněně po čárkách! Jak prosté! S nevolí kvitujeme, že konkurence okolo citelně prořídla a mažem do Obřan.
Tam je šifra vyloženě roztomilá. Zatímco Pepa, Jitka a Zdíša si hrají na logopedický kroužek, já se snažím vyhaluzit na mapě nějaké místo, od něhož je 2,4 cm na západ nějaké jiné použitelné místo. Poté, co se jim marně snažím vnutit hřiště (naštěstí se nedali :-) se shodem na „hrušni“, ale přesto pošleme Pepu pro jistotu jako předběžce (aby se při našem slimáčím tempu nenudil, jak jinak :-). Heuréka! Hrušeň nezklamala! Naše nadšení – podporované rurální atmosférou, balíky slámy, padanými jablky a čokoládou – však pozvolna chladne, protože další šifra je buď bibračka (do které se nám nechce), nebo o vnuknutí (které se nedostavuje). Po třičtvrtěhodině boje s nastříhanými pásky a větrem přistupuem k profláklému, leč účinnému řešení: kružítko, dvoukilákový okruh, v Lesné jsme už byli, do Obřan nás nepoženou, takže co zbývá? Na rozcestí Panská louka není nic, na rozcestí Luže taky ne. Dostáváme SMS od Pepy, který pročesává druhou stranu údolí, že našel stanoviště „Pohody“. S nadšením se k němu nahrneme (i když jsme „luštili“ Výzvu) – ale ouha! Něco jsme jaksi přeskočili… Tak dále: jedna studánka (ho-hó, šifra 9B), druhá studánka (další střípek mozaiky) a poslední šance: kóta 369,1. S přibývající hustotou luštících týmů je nám jasné, že jdeme správně.
A taky že jo – jsme haluzáři jedna báseň! Usedáme u cesty hned vedle snažících se frikulínů, kteří se zasekli na slabikování. Jenže šifra je zapeklitá, znaky se opakují jen tři a naše morálka již značně povadá. Takže strategická porada: cíl bude Útěchov nebo Soběšice (musí odtama jet MHDéčko). Řešení je studánka. Konsenzus: půjdem po zelené na silnici mezi dvěma potencionálními cíly, rozdělíme se a prošacujem všechny studánky po cestě, to znamená Trpasličí pramen a pak ty U buku a v okolí… Jak řekli, tak udělali. „To už to máte, nebo zas haluzíte?“ ptá se zpoza smrčku náš kmenový tým. Hrdě se k haluzení přiznáme a chvátáme na náš studánkový exkurz. K Trpasličímu prameni jsem vyslána nalehko jakmile skončí obora. Ostatní čekají na cestě. Ehm, zážitek to byl i pro orienťáka. Nebýt dvou stejně dezorientovaných běžců z konkurenčního týmu, kteří disponovali GPSkou a mapou třetího, bohužel neaktualizovaného vydání (na kterém Trpasličí pramen nikdo jaksi ještě nenakreslil…) bych se v tom šerém lese motala asi ještě o nějakou dobu déle. V zoufalství se všeci tři noříme do mlází, kde div nezakopnem o luštící Kukaraču.
No Bingo! Cesty vydupané buší napoví zbytek. Hrdě lepím samolepku Fritázy do horní části prostředního sloupečku a s ukořistěnou šifrou klušu do kopce zpátky. Vyluštění šifry je tu asi za pět minut od setkání s týmem. Jenže…! Na Mufloní studánku je to brachu dobré tři kilometry nelichotivým, již značně ztemnělým terénem a čas se nachýlil. Za těch 45 minut, které nám ještě zbývají to nestihnem ani doběhnout, natožpak vyluštit a zacílovat. Takže praská obálka a s ní i 25 bodů a my se vydáváme k Útěchovu, kde jsme tak akorát (tj. před osmou), vyinkasujem 41 bodů (z kterých se po důkladném přepočítání vyloupne 49 :-) a zcela vyčerpaní padnem na lavičku.
Čo chýbalo? Hodina. Možná půl. Jedno stanoviště… No, příště. Pro letošek jsme se svojí premiérou víc než spokojení :-). Připijem si na to kofolou a pak už jen počkáme na Frikulína, klobásy a vzájemné vyměnění zážitků… Prej jsme haluzáři… Tak to pozor: Jsme pouze dbalí osvědčeného frikulínského hesla: CO NEVYLUŠTÍME, UBĚHÁME :-))).
Tak jo, po subjektivně zabarveném popisu (líčení) ještě pár rádoby objektivních dodatků: Osobně se mi hra líbila víc než loňská, (i přesto, pominu-li hezčí počasí a hezčí okolí) a ten systém bodů, nápověd a bodovaných stanovišť má něco do sebe. Člověk prostě nezamrzne, užije si to i když občas některá šifra nesedne a navíc se s tím dá hezky taktizovat (např.: „kdy se ještě vyplatí vzít totální nápovědu a kdy už tu cílovou obálku budeme stejně muset rozbalit a to jedno stanoviště za to nestojí…“). Nevím jestli orgové počítali s haluzáři, ale docela jim (alespoň terénní část) nahrávala. Tak jak? Souhrnem: až na tu nápovědu, která nás vypekla (že 26 je písmen abecedy je ukázkový příklad z manuálu!) si v podstatě není na co stěžovat. Díky!
Za Fritázu sepsala Fricco
Týjo, čtu si svůj report teď, po osmi letech a normálně se stydím:)