Svíčky 3 (2006), reportáž

Až nečekaně disciplinovaně jsme tentokrát vyráželi v plném počtu – nikdo se na poslední chvíli neodhlásil, neochořel, nezabil (přizabití povolená i využitá byla), takže jsme sloučili sestavu tečkovaného frikulína ze Dnem a normálního frikulína ze Za nosem.

26. – 27. 6. 2006, Chotěboř
frikulín (Anežka, Fricco, Garret, Máťa, Silp)
12. šifra / 16 šifer
16. místo na 12. šifře / 54 týmů

fotky ze hry

Před hrou

Mrtvoly z cesty na start Večer před hrou se dokonce čtyři pětiny týmu sešly na bojové regenerační session na základně v Rychnově, aby se mohly plně koncentrovat na přípravu a odpočinek před plánovaným vrcholným výkonem – Silp se soustředit nepřijel, ale napsal, že tentokrát jedeme vyhrát, ať s tím počítáme ;). Výsledkem bylo, že v sobotu jsme v polospánku vyráželi na skoro pětihodinovou cestu vlakem do Bílku, neměli jsme zajištěného přítele na telefonu a doufali, že někde v Pardubicích snad přistoupí Silp. V Pardubicích se dělíme s bezdomovci o parčík před nádražím a čekáme na doporučený spoj, do něj postupně přibude náš další frikulín a Bednajti, a pak už konečně v průvodu dalších týmů i orgů dorážíme na shromaždiště. Zdá se, že startovní listina z netu nedoznala příliš mnoha změn, protože všude kolem se vyskytuje podezřele mnoho celebrit a elitních týmů…;) A už je tu start…

1. šifra, Bílek (13:40 – 14:00)

Boj s Chlýftýmem Rychle rozdělujeme role – Máťa se tváří seriózně, reprezentativně a střihoruce a je tedy nasazena do první linie, Fricca se tváří ještě reprezentativněji a láká k nám ostatní týmy s cedulí nad hlavou, Anežka se zodpovědně ujímá zapisovacího archu a role hlavního výběrčího písmenek – my se Silpem ji máme koukat přes rameno do poznámek a haluzit něco z mapy. Jdeme do boje. Na hřišti nastal všeobecný zmatek, ale po chvíli se přeci jen zorientujeme, zjistíme že jednoho ze soupeřů (Lezuny) nahradí organizátoři a postupně tak v davu hledáme Krtky a Chlýftým (což není problém ;), Kočky, SamOstatného sršně, Haluzáky, Grohovu rodinu a nakonec i Lopaty (což už trvá déle). Poslední jmenovaný souboj dopadá tragicky, dostaneme jediné písmenko… Ale ze zbylé kořisti získáváme celkem jasnou představu, že máme jít po zelené do lesa hledat žluté fáborky a vpravo něco bude – bohužel z jednoho písmenka v řádku se blbě odhaduje co ;). Když opouštíme start, řady bojujících už povážlivě řidnou, přidáváme do kroku a v lese včas zahýbáme – naštěstí je první podezřelý objekt u fáborů krmelec a po bližším ohledání vytahuje Silp zadání nadepsané nadějnou sedmičkou.

2. šifra, krmelec u zelené značky (14:15 – 14:40)

pořadí: 7. z poloviny týmů

Na první pohled se mi nezdá podivný font – to nebude samo sebou – a zkouším pořádně prohlédnout tvary jednotlivých znaků, zda se v nějakých drobnostech neliší, Silp mi přijde na pomoc s lupou a asi u čtyřech písmenek objevujeme značně podezřelé tečky navíc ;). Naštěstí se to už víc nezvrhává a Fricco najednou hlásí, že jsou to třetí písmena – urychleně balíme, v mapě lokalizujeme Ševcovu skalku a zkoušíme vymyslet rozumnou trasu – ze začátku se ještě dle pravidel snažíme držet značených cest, ale když se první větší průsek změní v bažinu zarostlou stejně jako paseka a hustník kolem, začínáme pochybovat, zda se chození po oficiálních cestách něčím liší od bušení hustníkem. Postupujeme opatrně, průběžně se hlídáme azimutem, protože doporučená mapa si celkem brzo přestává rozumět s aktuálním rozpoložením lesa, mýtin, cest a podobných drobností… Konečně na pasece před skalkou potkáváme nějaké další týmy – už to vypadalo, že v lese nikdo jiný není. Další zadání chvíli nemůžeme najít, a pak už je to tady…

3. šifra, Ševcova skalka (14:59 – 17:07)

pořadí: 6, 1. telefonická nápověda, – 4 db

První zákys. Jsme tu sice až neuvěřitelně brzo – šifru bereme jako šestí v pořadí, ale to je tak jediné pozitivum. Zakládáme ležení opodál stanoviště abychom měli přehled o situaci a pouštíme se do luštění. Z šipek mi sice nejdřív naskakuje husí kůže (viz. kvalifikace na Tmou 7 ;), ale brzo se shodujeme, že půjde o pohyb a čtení písmenek místo vykřičníků…v něčem. Ale v čem? V nesmyslném textu v zadání to evidentně na první pokus nejde, následují proto pokusy další a čím dál haluznější. Po prvních neuspěších přichází lehký brainstorming, písmenka a čísílka mi nejvíc připomínají nějakou šifru s texty písniček nebo přísloví – tohle na první pohled ale žádný rozumně známý text nebude – navíc tu není žádné další vodítko… Nápad jde prozatím k ledu. Pokus o grafickou podobu podle šipek. Doufám že vyjde nějaká mřížka na křížovku. Snažíme se opravdu hodně, ale křížovkově to nejde ani při nejlepší vůli. Všichni ostatní soupeři pomalu mizí. Ještě dlouho nechceme vzít nápovědu už tady. Žádný spásný nápad ale nepřichází, listujeme v Sirkách a dobře se bavíme při radě, že se máme začít modlit. Napadají nás ale jen samí nevhodní bohové..;))). Volám. Zmate mě dlouhý text nápovědy – nechávám si ho diktovat znovu. Když je konečně řádně přepsán, stačí jediný pohled a konečně se dočkám osvícení. „Otče náš jenž jsi na nebesích…“, říkám – „umí to někdo dál?“ Fricca se naštěstí okamžitě chytá a postupně dáváme dohromady jak text, tak i pohyb v něm – akorát celkem dlouho ještě trvá, než se dostaneme k té správné verzi. Pár týmů za námi ještě zůstává sedět pod skálou – no, ale nabrat dvě hodiny ztráty hned na začátku asi ideální nebylo. Vyrážíme cestou i necestou k rybníku. Tedy cestou podle mapy, ovšem solidními hustníky a bažinami v reálu… Mapa začíná dostávat první trestné body. Před rybníkem je už naštěstí vydupaná slušná dálnice kopřivami a bodláky (výhoda útočení ze zadních pozic ;) i sršního hnízda si všímáme včas (už je před námi asi někdo probudil) a bez následků. A nejsme na tom ještě tak špatně jak jsme doufali – visíme za první dvacítkou, víc po takovém zákysu nemůžeme chtít.

4. šifra, maringotka u rybníka (17:36 – 18:50)

pořadí: 21

Trojice na čtyřce Situaci zatím nehodnotíme jako tragickou, ale chtělo by se to trochu pohnout, nebo minimálně znovu nezatuhnout. Vybavuju se proto na orientační vložku a vybíhám vstříc blížící se bouři pro preventivní terénní nápovědu. Samozřejmě se hned na začátku úplně zbytečně ztratím a k lesíku dobíhám oklikou z dost podivného směru, ale po menší korekci kurzu nalézám i slibovanou borovici a volám na základnu, že je tu HELE 2 + JŮ 3 a nikoliv „neděle“, nýbrž UF! Hmm, no jelikož jsem odběhl, než bylo jasné, co se má s šifrou dělat, nejsem z téhle rady příliš moudrý a cestou zpět se věnuju hlavně tomu abych znovu nezakufroval. Ostatní už naštěstí zaznamenali nějaké významnější výsledky, ale ještě není úplně jasné, co se má s příbuznými trojicemi dělat – mě konečně dojde, že k Jů a Hele patřil Muf, no a pak už je to jen taková hromadná administrativa, společnými silami dolaďujeme nejasné trojičky a odpočítáváme řešení. Času tu tedy ve výsledku strávíme poměrně dost, ale celou dobu je to v podstatě vyplněno luštěním správným směrem, takže spíš než těžké to bylo pracné… Svižně vyrážíme k silnici do Podmoklan.

5. šifra, Podmoklany, zbrojnice (19:15 – 19:59)

pořadí: 22

Ve vesnici ještě luští Reservoir dogs a pár dalších týmů, takže hlavní pole nám snad zatím neuteklo – zadání pětky nám to potvrzuje: držíme se pořád kolem dvacátého místa. Slunce začíná rychle klesat k obzoru a rojí se různý neodbytný hmyz – další motivace k tomu abychom se co nejrychleji pohnuli. Čteme multikulturní drama a brzo je jasné, že rasimus bude tentokrát cestou k řešení… Ale jak ho použít? Moc se mi líbí obličeje a jejich morseovkoidní rysy, nepřekonatelným problémem je ovšem čtení ve tvářích. Nejdřív zkoušíme přiřazovat dívajícím se Čechům dvě očička, když se toho bludu zbavíme, používáme zas uši a nos jako normální čárky… Takže ve výsledku to dopadá podobně jako předchozí šifra – brzo máme nějaký princip, ale přesné technické provedení nám zbytečně dlouho trvá. Když se zvedáme a balíme, už je poměrně šero a i když Fricco vytrvale protestuje, vyrážíme do Štikova raději oklikou po modré – se zkratkami po setmění máme totiž s Anežkou poměrně čerstvé a poměrně špatné zkušenosti. Delší cesta nás odměňuje aspoň pramenem, kde můžeme doplnit vodu. A pak už šplháme po loukách a polích a opět využíváme manévrů ze zadních pozic – v místech kde už se ve tmě nedá najít značka je stezka v trávě neomylně vyšlapána.

6. šifra, Štikov (20:40 – 21:15)

pořadí: 25

Na návsi nás ještě odchytává Síba, zjišťuje co jsme zač, sděluje nám že piškvorky už skončily (jdeme jako obvykle s křížkem po funuse ;), nasedá do auta a radši mizí. My se uvelebujeme na silnici, z temného údolí pod námi duní výběr podezřelých hitů a my se jdeme věnovat zemědělství. Nejvíce času zabere vypisování jednotlivých údajů a následné zjištění, že všechno sedí a žádná matika v tom asi nebude. Pak Anežka prohlásí že počet stájí odpovídá počtu slabik, vzápětí se tedy vrhneme na mapu a věnujeme se soustředěnému hypnotizování jednotlivých vesniček. Naštěstí už tou dobou nevěříme úplně všemu, takže zrovna označené zastávky bereme hodně s rezervou – navíc si po chvíli všimnu chlívků jakožto druhých písmen a kandidátka se rázem zužuje jen asi na dva členy. Odhalujeme ještě domečky které plus mínus sedí na kurníky, takže do Kladrub míříme na jistotu. (hmm, tedy až na letmý start ze Štikova, který sice proběhne rychle, ale na úplně opačnou stranu…;) Ve výsledku průběžná šifra na zlepšení morálky v týmu. Při přesunu velice živým údolím si vzpomínáme na zákeřné pravidlo, že při hře platí přísný zákaz tance – uvažujeme ale že by nebylo marné na jednu z těch zábav vtrhnout a poručit si tam aspoň pivo…;o) Jsme teď už správně zabahnění a uválení – místní domorodci by takové zpestření určitě ocenili. Naštěstí jsme ještě ukázkově disciplinovaní a svižně pokračujeme temnými silničkami dál k naší vytipované vesnici. Po cestě předbíháme akorát skupinku místních společensky unavených občanů a vysvětlujeme jim, že jdeme do Kladrub k autobusové zastávce. Očividně je to velice pobaví a zvesela vykřikují cosi o tom, že autobus tady jezdí asi tak jednou za dva týdny ;).

7. šifra, Kladruby (21:51 – 23:17)

pořadí: 16

U zastávky to vypadá nadějně – tedy alespoň v tom, že jsme pravděpodobně dohnali hlavní pole. Po cestě zdravíme Bednajty, válí se tu ještě i Chlýftým a my tušíme zradu, nebo spíš zákys. Zaujímáme osvědčenou pozici na kraji silnice, tentokrát u jakéhosi pobořeného baráku s hromadou slimáků kolem a zachmuřeně si prohlížíme skoro prázdnou mřížku na sudoku. No je to jasné, musíme to nějak vyplnit a z výsledku něco vykouzlit. Silp prohlašuje že by to řešitelné být mělo, ale bude na dlouho. Coby hlavní napovídač se začnu raději zajímat o polohu Lhotky a s překvapením zjišťuju, že jsem tam dneska už jednou byl. Tož beru naši záložní mapu a vydávám se na přeběh dosavadního herního prostoru. Na nepravděpodobných místech podél silnice potkávám poměrně dost týmů, radši nechci vědět co tam tak asi mohou řešit, a pak už vbíhám do neproniknutelné mlhy a haluzím kolem rybníka. Umístění papíru na výpusti kousek nad hladinou je povedený černý předpůlnoční humor ;). A ještě humornější je samotná nápověda v podobě stejného textu, který byl na šifře. Volám že je akorát rozdělený po devíti slovech. A klušu zpátky – no budu mít za noc naběháno minimálně takových deset kiláků navíc – prostě slušný NOB ;). Taky se to hodí, když je člověk líný luštit Sudoku a má během běhu čas rozmyslet si, co se tak dá ještě provést s tabulkou a přiloženým textem. Takže když se vrátím do vesnice, kde začínám panovat ponurá nálada (je prý zima a sudoku se nechce hnout) začnu propagovat kacířské myšlenky, že bych vyzkoušel i něco bez sudoku. Radost z toho musí mít především Silp, který vzápětí mřížku doluští. A to bezchybně. Jenže mezitím už přepisujeme text a tvoříme k němu šablonu, podle které buď zkusíme číst písmena podle pořadí v zadání, nebo jí otáčet a číst jenom první… No a nakonec není ani otáčení potřeba. Takže ta hodina a půl se za zákys ani považovat nedala – tak akorát na vyzvednutí nápovědy, vyluštění sudoku, vyřešení samotné šifry a spořádání několika čokolád ;).

8. šifra, vodárna (23:50 – 1:17)

pořadí: 15, 2. telefonická nápověda, -4 db

Boj se zimou a křížovkou K vodárně postupujeme celkem opatrně, když neodbočíme včas, vypadneme z mapy – a pořád lepší nepřesná mapa než žádná ;). Zavrhneme cestu k nějakému hnojišti, a pak už se trefíme správně a nacházíme průchod mezi ploty lemovaný ležícími týmy. Máme veselé obrázkové bludiště, odcházíme na nezabraný konec silnice aby nás auta přejela jako první (nebo poslední ;). Takže substituce, navíc s diakritikou. No to bude pěkně brutální – a co s tím dál? Zabýváme se přiloženými mřížkami – bohužel si jako výchozí předpoklad zadefinujeme, že budeme pracovat jen se čtverečky do kterých nezasahují žádné silné čáry z bludiště. Bohužel se brzo ukáže, že takhle přímo to napasovat nepůjde a frekvenční analýze se asi nevyhneme. Začíná být strašná kosa. Oblékám si všechno co mám, včetně pláštěnky – trochu to pomáhá. Zase se dopujeme čokoládou. Kus pod námi probublává v pravidelných intervalech nějaká značně podezřelá tůň. Čekáme co z ním vyleze. Z Chlýfáckého ležení za bublající propustí se čím dál častěji ozývají výbuchy hurónského smíchu. Navrhuji interpretovat značky jako příběh – když se ale dostanu k tomu, že veselý turecký terorista unese letadlo, ale v ledovém poryvu vzduchu se dostane do turbulence a ztroskotá musím uznat, že další stanoviště se podle toho bude hledat těžko. Fricco prosazuje myšlenku křížovky – já už jsem se snažil křížovku napasovat na předchozích šifrách, tak jsem na to taky zvědavý. Rozhodujeme se, že vezmeme nápovědu – abychom si potvrdili, jestli ta křížovka není úplně zcestná. Jo, jo – je to kvalitní nakopnutí. Holky v čele s Friccou okamžitě rozjíždějí luštící mašinerii – masivně paralelně doplňují co se dá… Já se Silpem můžeme tak akorát fandit ;). A zaměřit v mapě soutok Cerhavky s Doubravkou. Zvednout se, sbalit ležení a vyrazit dál je utrpení zahrnující veselé činnosti typu rozcházení a rozhýbávání zmrzlých kloubů… Ale motivace zatím nechybí, podle všeho za sebou zanecháváme poměrně dost luštících soupeřů, Anežka se ujímá mapování, a i přes množící se protesty spoludružiníků nasazujeme ostré tempo – přesun je opět poměrně dlouhý. V Libici je živo – hospoda se otřásá v základech a my obdivujeme tým sedící venku na zahrádce, který je schopný za takého doprovodu luštit.

9. šifra, soutok (2:00 – 3:15)

pořadí: 14

Soutok vypadá pěkně zákeřně – v jakési nekoordinované rojnici se vrháme do křovin kolem řeky a já po chvíli začínám pochybovat, že se odtamtud vrátíme na silnici všichni ;). Naštěstí se nikdo neutopí, takže se akorát lehce promočení po chvíli rozkládáme kde jinde než na silnici nedaleko. Grafická šifra – no potěš. A nápověda sice terénní, ale zas kdesi daleko v temnotách. Vzhledem k tomu, že rady zatím byly velice přínosné, příliš dlouho neváhám a tentokrát úplně nalehko vybíhám preventivně kamsi ke křížku. Občas se ze tmy vynoří čelovka jiného osamělého běžce, ale jinak je úplně mrtvo – probere mě až samotný papír s radou. Jsem totiž lama, mám akorát telefon, mapu a tužku a čistě grafická nápověda se přes mobil popisuje těžko :). Tak aspoň čmárám propiskou nějaký náčrt na půjčenou mapu – to bude mít Máťa radost ;). A zase klus… Aspoň nezmrznu. Kousek od soutoku se přede mnou začínají objevovat bludičky rozsázené u krajů lesa a silnice – a je jich víc než když jsem odcházel… Když se vrátím do našeho ležení začíná mi být jasné proč – zbytek týmu se ospale sklání nad mapou hvězdné oblohy a nad nějakou strašlivou změtí čar v elipse… To vypadá zle. Předvádím nápovědu, ale ta se nesetká s významnějším ohlasem – aspoň si ale vyslechnu, vyzkoušené postupy – týkaly se hlavně nějakých hrátek s průsečíky. A pak vygumuju veškeré dosavadní snažení, nakreslím si změť čar po svém a nápověda konečně zafunguje – první nápad, jak využít množiny číslic, aby se daly aplikovat na nějaké vykreslování čar je naštěstí správný. Máme Liboháj. Morálka je rázem zpět. Pryč z ledového údolí zpátky ke kravínu. Nasazujeme s Anežkou vražedné tempo – dohodneme se, že další šifru louskneme průběžně, že tentokrát bude lehká, a pak se rozjedeme k mohutnému finiši ;). Plán je to pěkný, dokonce se nás ani zbytek týmu po cestě nepokusí zlikvidovat (pochodujeme dostatečně vepředu :).

10. šifra, Liboháj (4:30 – 4:43)

pořadí: 12

Naše bohulibé záměry zkříží až křižovatka, která nás má nasměrovat do Liboháje. Mapa slibuje žluté značky, polní cesty a jiné atrakce… V lese je ovšem kulové. Navíc Liboháj je zakreslený dost pochybně – čekáme, že tam najdeme nějaký přívětivý hájek, nejlíp s nějakým křížkem a lavičkou… Prostě idylka a vedle toho všeho bude růst nějaký ten pěkný rododendron. Romantické představy lehce rozbourá polní cesta polní cesta v podobě náhodně vyježděných kolejí od traktoru plných nějaké močůvky… Probahníme se na místo očekávaného háje, je tu ale akorát nějaká alej, žlutá nikde a haluzí tu jeden ze slovenských týmů. Přestává se mi to zamlouvat, chvíli se motáme kolem a radíme se nad mapou, ale podle toho co Máťa říká o rodendronu věřím, že by neměl růst uprostřed lesa nebo jen tak někde v příkopě – nakonec se rozhodneme vrátit po bývalé žluté k jedinému značenému domku. Cestou ještě zkontroluji podezřelé prostranství s nějakými úly, ale naštěstí se vracím bez včelích žihadel ;). U hájenky potkáváme další tým a utvrzujeme se v tom, že tohle bude ta avizovaná výjimka z pravidel, lezeme pod keř pro zadání a chýlíme se do ústraní lesa. I přes zdržení při hledání jsme se zas v pořadí o trochu posunuli – je to nadějné, jen to rychle vyřešit. Prosazujeme luštění na stojáka, když to má být ta průběžná šifra. Chvíli tiše hypnotizujeme zadání, pak se přeci jen posadíme a vzápětí se zase zvedáme, protože Fricco hlásí, že jdeme do Chotěboře. Hrabeme mapy města a opět zrychlujeme. Naši fotografové se sice snaží ulovit aspoň nějaké snímky luštících ležení na silnici, ale s Anežkou jsme zlí a ženeme je dál ;). Konečně se před námi ve tmě rozzáří poutač od benzínky a my zvolna začínáme městskou část hry.

11. šifra, benzinka (5:00 – 7:35)

pořadí: 11
3. telefonická nápověda, -12 db

Hoteloví hosté Hmm, tak tohle pro nás bylo chvíli asi nejnadějnější a nakonec nejbeznadějněší místo celé hry… Tady jsme ještě věřili, že to do cíle teoreticky můžeme stihnout. Dotáhli jsme se na hranici první desítky, našli i celkem pěkné místo na luštění na schodech hotelu u zámku, prohlásili graficku část za značku zákazu vjezdu do jednosměrky, ale pak už to s námi šlo z kopce. Ještě si říkám, že to bude nějaká substituce a napadají mě i součty čísel… Ale jakých? I když se mi už moc nechce, nakonec vyrážím pro nápovědu. Osudová chyba.

Už v Chotěboři netrefím správnou odbočku a nakonec musím přes nějaké strniště. Vzápětí vpluji do strmého svahu, ze kterého není cesty zpět – všude jsou neprostupné hustníky, paseky, pod tím bažiny, zlehka začíná svítat, ale všude je ještě šero a válí se tu hustá mlha… Prostě zeleno-bílé peklo. Po pár minutách jsem do pasu mokrý od prodírání se zarostlými průseky… Sotva pletu nohama a trvá strašně dlouho, než najdu průchod do údolí. V mapě tradičně nesedí vůbec nic. Ale aspoň odhadnu co je nejvyšší kopec okolo a vydrápu se na něj. Moc nevěřím, že tam ta nápověda vůbec bude, spíš to vypadá, že tu bídně zahynu v roští a bažinách. Ve chvíli největší beznaděje mě definitivně zdeptá nález papírku s řadou klikyháků a výkřikem „JO!“ Zdrceně volám týmu, že pro ně mám akorát pár dalších paragrafů, a že už se asi nevrátím. Ubezpečují mě, že taky na nic veselého nepřišli. Klopýtám jakousi oklikou zpět ku městu, v botech mám asi tak pět čísel vody, kalhoty schnou jen hodně neochotně a pořád mě nenapadá smysluplná substituce. Zkouším týmu volat ať tam doplní třeba „VIME JASNE JO!“ nebo „VITE JASNE JO!“, ale ani tyto optimistické výkřiky nikam nevedou. Asi mi umrzly nohy. Už se ani nepokouším běžet. Potácím se Chotěboří.

Padám na schody mezi zbytek týmu. Jsem odhodlán luštit, ale až se konečně navečeřím a sundám si boty a zahřeju se. Bohužel ostatní už mají fázi válení se a mrznutí na studených schodech za sebou, takže Fricco a Máťa se postupně vydávají porozhlédnout se po městě – aby nezmrzly a aby našly nějaké pěkné jednosměrky ;). Jím, ale nic mě nenapadá. Asi jsme to prokaučovali. Navíc přichází spánková krize. Když nezafunguje ani haluz a holky se z obhlídky vrací bez šifry uznáváme porážku a voláme si poprvé o řešení. Soukenická. Hmm, Máťa prý procházela o ulici vedle.

12. šifra, Soukenická (7:45 – 9:30)

pořadí: 16

Co zbylo z frikulína…Překvapí nás, že jsme se ještě zas o tolik nepropadli a vydáváme se luštit na náměstí. Z toho už je slušné všelidové ležení ;). Vybíráme si svoji část dláždění a chlámáme se nad černou kronikou. Okamžitě je nám jasné, že tentokrát víme, která rada ze Sirek bude ta pravá. 158. Pak rozdělujeme i 150 a 158. Městskou policii zanedbáváme. Z 21 písmen tajenky odhalujeme, že u 150 budou jen dvě písmena. Ale pak nejsme schopní vymyslet, z čeho vybírat řešení… Slova, věty, případně první písmena v různých obměnách plodí samé nesmysly.

Fricco se mezitím obětuje a odbíhá pro radu. Volá ať zavoláme orgům. Voláme orgům. Cože? Voláme Fricce. Co bylo v té nápovědě? Aha. No to je hezké, ale o telefonech už přeci dávno víme. Marnost. Někteří se ještě pokoušejí vybrat správná písmenka, já na sluníčku průběžně spokojeně usínám. Když se proberu, jdu se Silpem nakoupit do nejbližšího obchodu něco k snídani. Ani to nepomůže. Ležíme polomrtví na dlažbě a pozorujeme, jak pospává konkurence :). Time is up. Jedenáctka nás rozložila a dvanáctka zničila. Bouráme ležení a jdeme vzdát hold vítězům. A poslechnout si řešení… U dvanáctky zaúpíme – správné řešení jsme dokonce zkoušeli, ale někde se nám zvrhlo.

Hra byla pěkná, kromě terénní trasy mě osobně hodně potěšil styl nápověd – když jsou v podobě nějaké té minišifry, určitě to působí líp, než když se člověk na hotline dozví něco ve stylu: „morseovka“ nebo: „posun“ a víc nic… Akorát jsme se opět nevyhnuli oblíbenému záseku hned ze začátku a potvrdil se další problém – rozklad týmu po svítání… Na tom musíme ještě zapracovat …;)

Za frikulína sepsal Garret a fotky nafotil Silp