Za nosem 1 (2006), reportáž

Už někdy v zimě jsme se rozhodli, že tentokrát musíme vyzkoušet i nějakou čistě terénní noční hru – volba padla nejprve na Lampu, která byla ale vzápětí zrušena, takže nezbylo než doufat, že Za nosem se dočká veselejšího osudu. Mezitím proběhla mobilizace frikulínů, ale ukázalo se, že většina se jich v době konání hry hodlá rozprchnout do úplně jiných koutů republiky, takže jsme nakonec zůstali v minimalistické, ale osvědčené tříčlenné sestavě – Fricco, Anežka a já.

30. 6. – 1. 7. 2006, Vysočina
frikulín (Anežka, Fricco, Garret)
9. šifra / 19 šifer
7. místo / 9 týmů

fotky ze hry

Před hrou, Brno (30. 6. 2006)

Základní vybavení na hruZe samotného odjezdu na hru se stala slušná úvodní šifra. Aneb jak se za půl dne vystěhovat z koleje v Brně, zabalit se na šifrovačku, dorazit včas na start do Luže a zároveň přepravit vystěhované věci domů do Rychnova – vše pouze s pomocí vlaků a busů. Naštěstí mě zachránili orgové (ještě jednou dík :) a jejich překladiště v cíli… Podle původního plánu jsme se tak mohli s Friccou v podvečer vypravit autobusem z Brna a doufat, že Anežka se k nám někdy po cestě připojí. Cesta to byla vysoce kreativní, pokoušel jsem se dotvořit první betaverzi týmových triček, abychom si konečně mohli dělat ostudu veřejně ;) – výsledek byl sice nedokončený, ale aspoň zhruba identifikovatelný :).

Start, náměstí Luže (19:55 – 20:05)

Do Luže jsme dorazili dokonce s předstihem, vystoupil s námi i nějaký další tým, ale než jsme si stačili upravit výzbroj a výstroj zmizeli neznámo kam. Zkušeně jsme zavzpomínali na pěšárnu, která se konala přímo tady – a suverénně vyrazili přesně na opačnou stranu, než mělo být náměstí :). Naštěstí jsme se včas doptali a před osmou už jsme od orgů přebírali startovní pokyny a zbavovali se přebytečného nákladu. U zmínky o poutním kostele jsme už znalost terénu využili a odhodlaně vyrazili vstříc čím dál temnější a mokřejší obloze.

1. šifra, poutní kostel Luže (20:23 – 20:54)

Kolem kostela už nějaké týmy luštily, pro nás se ale stala prvním kamenem úrazu zeď kostela. Co tím orgové můžou myslet? Zídku, která se táhne kolem celého prostranství, nebo zeď hlavní budovy? No – brána byla sice zamčená, ale to nám nezabránilo v podrobné prohlídce celého komplexu – proplížili jsme se nějakým zadním vchodem kolem fary a ostatní týmy se pak celkem divily, když jsme na ně mávali zpoza zamčené mříže :). Naštěstí Fricco s Anežkou včas našly tu správnou zeď – na mě už tou dobou uvnitř začal dorážet jakýsi strážný pes. Vytahujeme deštníky a zkoušíme něco vymyslet – vlajkovou abecedu a podobné hrátky rychle zavrhujeme, jakékoliv přesnější měření úhlů se vzhledem k rozlišení panáčků ukazuje být povedenou sci-fi. Po pár dalších scestných nápadech se zaměřujeme na počty podobně vypadajících postaviček, úhly bereme jen orientačně, a pak už s Anežkou doplňujeme nejčetnější písmenka a po pár pokusech čteme základ zprávy. Košumberk známe, podzemí skřítků sice ne – ale chceme to řešit až na místě. Po cestě se láduju první částí večeře a řešíme, jak moc dobře se dá jíst za běhu…:).

2. šifra, rozcestí pod Košumberkem (21:20 – 21:40)

Na dvojce je dobře - lehká večeře, lehká šifra...;) Rozcestí nacházíme, brána do podzemí skřítků už tak jasná není. Začíná se šeřit, takže v lese je tma už skoro absolutní. Zkoušíme něco o skřítcích vyčíst z blízké informační cedule :) – ale žádnou vhodnou pověst tu nemají. Bránu do podzemí se rozhodneme interpretovat jako nějakou jeskyňku nebo stoku ústící ve svahu pod námi, vyrážíme tedy po cestičce do lesa, je už tma jak v pytli a dál k řece se nám spouštět nechce – naštěstí nás Fricco po chvíli zavolá, ať se jdeme na něco podívat… A šestioký skřítek na nás už čeká s další šifrou. Jdeme si sednout kousek zpět pod vchod do Košumberku, koná se tam nějaká sláva se starostou, tak radši lezeme od hradu dále. Lehce prší, sedáme si proto pod stříšku u nějaké zídky a rodí se dvě zásadní myšlenky – zaprvé: je nejvyšší čas na večeři, zadruhé: šifra bude jednoduchá posunovačka, nebo nějaký vypečený fígl. Rychle si rozdělujeme role: Anežka krájí chleba a instruuje jak nejpřehledněji posunovat, Fricco sepisuje možné výsledky, já kibicuju a večeřím. Šifra je naštěstí lehká, večeře bohužel taky, protože po chvíli odbíháme dál k Janovičkám…:).

 

3. šifra, kostel Janovičky (do 22:30)

Trojka vyresena, valime dal... Před vesnicí se snažíme přesvědčit, že ten obrys nahoře v mlze a tmě u lesa je opravdu kostel, včas nacházíme odbočku a kolem hřbitova šplháme pro třetí šifru. Před vchodem už asi nějakou dobu sedí jeden zakyslý tým soupeřů, to bychom se měli snažit… Orgové nás totiž na startu přesvědčovali, že v lese je nás dohromady zatím jen šest, jeden nebo dva týmy jsme nechali za sebou kolem Košumberku, takže jsme teď skoro v polovině startovního pole :). Lezeme dál do lesa, ujímám se tužky, pravítka a pokouším se chvíli spojovat čísílka. Ani náhodou. Tak jak by se do toho dalo čmárat dál? Zkusíme třeba sudé a liché – nejdřív to vypadá divně, ale Fricco tvrdí že šrafovaná bývá opravdu značka kaple a po krátkém dolaďování zavzpomínáme jak má vypadat normální psací písmo (ano přiznávám, dělá to problémy především mě :) a pak už se pakujeme do Brda. Přichází další tým, potvrzujeme jim, že šifra je řešitelná a mizíme zpět ke hřbitovu. Vypadá to na celkem jasnou cestu po asfaltce, pochvalujeme si, jak tentokrát úvodní šifry vychází bez problémů a kdy asi tak přijde větší krize. Jinak prší, je Tma a mrtvo, ani vesničky před námi nesvítí. Anežka se to snaží napravit bludičkovským lámacím chemickým světlem, které na sebe různě věšíme, Fricco se ujímá mapování, postupně se noříme do nějakého temného lesa, Brdo nikde… Probere nás až leknutí, když se na nás ze tmy vpředu vyřítí nějací další zbloudilci. Celkem dost nás to znejistí, Fricco překontroluje mapu a zjistí strašlivé skutečnosti. Například to, že jsme na úplně jiné silnici, po které dojdeme tak maximálně do…Zhoře? Taky jsou všude kolem potoky a bažiny takže valíme zpátky na křižovatku. Celé to bylo způsobené blbě přehnutou mapou – tým ze tmy nám později potvrdil, že se jim stalo to samé. A to jsme ještě cestou slyšeli blíže neidentifikované skřeky z bažin, které se nejvíce podobaly menší skupince koupající se před půlnocí ve studené vodě. Asi šel někdo zkratkou.

4. šifra, kaple Brdo (23:40 – 2:10, nápověda 1:25 – nevyužitá)

Absolut Tmou. Konečně jsme se dočkali! Přišla první krize. S tiketem si sedáme pod střechu do zvoničky – i když oprátka co nám tam visí nad hlavami působí trochu depresivně. Utěšujeme se variantou, že to je jen špagát ke zvonu (ale moc přesvědčivě to nezní). Základní kámen úrazu – u tiketu se poměrně dost hodí vědět, jak v originále vypadá a jak vůbec funguje celý systém hry. Nechávám se Friccou uvést aspoň trochu do obrazu, abych nebyl naprosto zaostalý, a pak už se pokoušíme o různé více i méně nesmyslné postupy věštění z čísel. Postupně v tom ale tušíme grafickou šifru, tristní ovšem je, že když už se systematicky dostaneme i ke správné variantě a máme první tři políčka vybarvená před sebou, řešení v tom neuvidíme. No nic: rozhodujeme se, zda volat o nápovědu nebo řešení – volíme v půl druhé nápovědu… A je naprosto k ničemu. Zkoušíme věštění z mapy, ale moc konkrétního se zjistit nedá a není to na co napasovat. Po další půlhodině Anežka prohlásí, že má řešení. Nebo aspoň část. Je tam Žižka. A šance. A v mapě Žižkovy šance. Nápověda sice byla zbytečná, ale aspoň víme kam dál. Mapujeme nejkratší možnou trasu a po pár metrech se zasekáváme za posledním stavením – cesta z mapy tu tak nějak není. Moc nás to ale neznejistí – volím čáru na mapě s tím, že pole nahoře nás zcela jistě zastaví. Těch pár výškových metrů lezeme věčnost. Plazit se strmým mokrým svahem, v mlze a tmě s dohledností asi deset metrů je ideální kratochvíle pro druhou hodinu noční :o). Doporučují tři z jednoho frikulína. Když už jsme konečně na poli, můžeme konečně plně docenit kvality hmly – ten les s valem, ke kterému jsme hodlali zamířit prostě nikde není. Všude je černo-bílo. Brodíme travou a polem až nakonec zaslechneme nějaké hlasy a najdeme cestu k Šanci.

 

5. šifra, Žižkovy šance (3:00 – 5:20, SOS 5:20)

První kapitulaceZas je živo. Kolem luští dva nebo tři týmy, zůstávám u cesty a holky vyráží obhlídnout situaci – prý na stromech něco visí. Vrací se s písmenky, která se dají poměrně přesně doplnit do kolonek na šifře – a to je na dlouhou dobu poslední rozumný pokrok. Zmiňují se o tom, že písmenka byla na nějakých barevných papírech, ale bez další indicie – takže pracujeme jen s tím, co máme… Na první pohled to vypadá na dlouho a navíc pořád prší a je zima. Budujeme proto polní frikulínský třímístný igelitovo-deštníkový kryt vzor 06. Zalézáme dovnitř a postupně propadáme zoufalství a spánku. Vlny zaručeně geniálních nápadů a systematické analýzy šifry se střídají se záchvaty maniackého chechotu a spokojeného poklimbávání… Přicházejí Jeníčci od Žižkova stolce. Ostatní týmy pomalu mizí. Je nám zima. Něco zásadního nám uniká. Začíná svítat. Na nápovědu už nevěříme. Po páté hodině ranní vyhlašujeme dočasnou kapitulaci a voláme o řešení. Boříme ležení, doplňujeme energii a znovu mobilizujeme – vydáváme se dobýt Hlubočice.

6. šifra, kaple Hlubočice (6:10 – 6:30)

Jdeme chvíli cestou, pak necestou a posléze už se jen Za nosem valíme nějakým srázem k nejbližšímu baráku. Kapličku máme za chvilku. Dobíráme vodu u pramínku, šifru u okna a zaradujeme se – vypadá to konečně zas jednoduše. Využívám příležitosti a odcházím do ústraní a přemítám, kudy vede cesta. Tahle ranní meditace se ukáže být velice podnětná – co se asi tak dá dělat s názvy předmětů, když vyluštění osmisměrky nefunguje. Vracím se s utkvělou představou, že vyzkouším první písmenka – Anežka mě vítá se stejným nápadem. Ukázkové nezávislé paralelní řešení. A navíc správné.

7. šifra, bus zastávka, Střítež (6:50 – 7:00)

Morálka po ránu prudce vzrůstá, svižně pokračujeme do Stříteže, kde nás na zastávce vítá tým (snad ŠtěK ?), který tu tvrdne už woodagví jak dlouho a temně nám prorokují další zákysovou šifru. Jsme zcela optimisticky naladěni, takže se nenecháváme zastrašit, rozvalujeme se před nějaký statek a velice brzo se shodujeme, že zlomková čára nebude nic jiného než desetinná čárka. V kótě. Aneb ať žije věštění z první šifry na letošním Dnem. Prohlížím mapu a omezuju výšku na něco mezi 300 až 500 metry. Dolaďujeme letopočty a než začneme hluboce haluzit, Anežka si všímá jinak vytištěných posledních písmenek. 418,2 schvaluju jako Kozinec nedaleko. Vyrážíme. Přes pole – za nosem :). Který tentokrát patří Fricce. Vrháme se za ní do nějaké strže. Pivnická rokle – tady to přece známe… Ale vůbec se mi to nezdá. Ta mapa je nějaká divná. Nebo ty kopce kolem. Fricco se tváří, že přesně ví, kde jsme. Nakonec mě i Anežku přesvědčí a vysápáme se na nějaký hřebínek… Tam se celá situace opakuje :). Fricco opět zamapuje a vydá se kamsi úplně jinam než bych čekal, pak dorazíme na jakousi planinku – pesimisticky prohlašuju, že ten vrcholek z mapy přece nemůže být tahle placka, načež se Fricco vrací s osmou šifrou.

8. šifra, kóta 418.2, Kozinec (7:30 – 9:35)

I zaradovali jsme se a prohlásili: morseovka. A luštili. A to bylo na dlouhou dobu všechno. Pak přišlo období podezřívání básničky samotné a nějakých skrytých asociací. Stopy se ovšem ztrácely podezřele rychle. Potok, les, voda… To je tu tak nějak všude. A jahody z mapy nevyčteme. Pak přišla spánková krize. S Anežkou svorně klimbáme v polospánku. Čas už moc nevnímáme. Když vyjde najevo, že už hodinu v podstatě jen spíme a navíc nás dohnali Jeníčci a už pravděpodobně vybrali nápovědu a někam zmizeli, rozhodujeme se být trochu akční a aspoň se probudit. Potok za lesem, potok, voda – jediné údolí, kterým by se mohlo pokračovat dál, je u Dolanského mlýna nedaleko… Básnička na to jakž takž sedí, vzdálenost i směr jsou rozumné – mizíme z lesa.

8. šifra, Dolanský mlýn (9:50 – 11:20, nápověda 10:15, SOS 11:15)

Ležení u mlýnaKousek před mlýnem velice podezřívavě prohlížíme mostek, ale zastavujeme se až u prvního stavení. Překvapivě tu není vůbec nic. Tedy kromě sluníčka a vyhřáté silnice. To nám ke štěstí prozatím stačí – rozvalujeme se na asfalt a Fricco se vydává ještě jednou důkladně prohlídnout mostek. Zas nic. Akorát z mlýna začíná vonět nějaké dobré jídlo. Radši rychle voláme nápovědu, než morálka totálně upadne. Rada z ústředny zní jako pečlivě promyšlená provokace. Že to vypadá jako morseovka, víme už několik hodin! Aspoň mě to trochu probírá, znovu prohlížím ústřižky, všímám si takových blbostí jako je způsob, kterým jsou utrženy, případně toho která písmenka jsou částečně urvaná a s čím by se to dalo zkombinovat… Po hodině rezignujeme s tím, že tam prostě může být cokoliv – žádné navedení ke správnému řešení jsme neobjevili, takže si voláme tentokrát o řešení a vzdáváme se vyhlídek na rozumný čas. Doufám ale, že ještě aspoň dvě tři šifry bychom zvládnout mohli.

9. šifra, studánka Kapalice (11:45 – 12:10)

Kousek před studánkou raději zastavujeme a dolaďujeme postup – Anežka nalehko vybíhá do stráně, vzápětí ale s Friccou zjišťujeme, že stanoviště bude ještě o kousek dál – vyráží tam, já mezitím aspoň píšu Mátě, že frikulín ještě žije :). Za chvíli se všichni zase srocujeme na cestě a vrháme se na papír s devítkou. Mezitím nás zdraví kolemjdoucí Název týmu: – ti devítku asi ještě nemají. První nápady jsou celkem jasné – máme tu nějakou autobusovou zastávku, teď ještě určit azimut a možná i odhadnout vzdálenost. Fricco na to jde od lesa, střelku buchne jako klasický azimut a ručičku prohlásí za nějaké ty metry nebo kilometry. Vyjde přibližně nějaká Mokrá Lhota. Říkám, že to přece nemůže být tak primitivní. Navíc je to celkem daleko. A na takovou divnou stranu ;). Hodiny a střelka, to přece musí minimálně nějak využívat určování severu a směru podle slunce a hodinek…:). Divočejší konstrukcí tak vyberu dvě místa na nějakých křižovatkách a silnicích nedaleko. Zásadní rozhodnutí se ale týká času, kdy bychom měli dorazit do cíle. Vypadá to, že bude někde v Proseči, to je celkem daleko a my počítáme s tím, že musíme stihnout bus o půl páté… Vybíráme proto variantu řešení, která se nějak rozumně blíží k předpokládanému cílovému shromaždišti. S tím, že když to tam nebude, tak to asi budeme muset zabalit.

kapitulace, silnice na Proseč (13:20)

Zoufalství nad osmičkouVyrážíme směr křižovatka pod Novými Hrady, cestou znovu potkáváme Název týmu: tentokrát už jsou na cestě z devítky – některé jejich noční zážitky jsou nám hodně povědomé :o). A pak už se plížíme vstříc vlastní zkáze. Na křižovatce sice zastávka je, ale po šifře ani stopy. Likviduju poslední zásoby jídla a smiřuju se s tím, že druhé určené potenciální stanoviště pod nějakým lomem vypadá ještě beznadějněji. Vracíme se a bereme to už spíš jako cestu do cíle s možným příjemným zpestřením v podobě desáté šifry. Toho se ale nedočkáme – takže když nějakou dobu není po další zastávce ani stopy, uznáváme marnost našeho snažení i já s Anežkou. V 13:20 tak kdesi na půl cesty do Proseče vyhlašujeme definitivní frikulínskou kapitulaci. Voláme si o přesné umístění cíle a jsme zvědaví, jak daleko jsme se vlastně dostali. Devatenáct stanovišť nás celkem dost šokuje – počítali jsme tak s dvanácti, třinácti… No nic, vybíráme nejkratší cestu do cíle, opouštíme silnici a jdeme se vykoupat do potoka dole v údolí :). To nás trochu probere a zvedne náladu, takže po cestě dál už plánujeme, že pro příště už nenecháme nic náhodě a na noční hry s neurčitým časem ukončení si vyčleníme i noc ze soboty na neděli… Jo, a v lesích kolem Proseče jsou výborné borůvky…:).

cíl, chata za Prosečí (15:30 – 16:30)

A pak už jsme našli ten správný srub i s Reservoir dogs, kteří se nás vzorně ujali, i když jsme nebyli očekávaný první tým, který by prošel celou trasu… Konečně jsme se také dozvěděli, kolik týmů nakonec bloudilo v lesích, že mnozí ještě pokračují, proč jsme se tak nehorázně zasekali, čím můžeme odjet domů – prostě kompletní servis :). A pak už dorazil do cíle i Iontový stabilizátor a po uvítací ceremonii a závěrečné chvilce poezie jsme se vydali na bus do Proseče. Nutno zdůraznit že ne po svých, ale organizátorským autem – za což tímto mnohokrát děkujeme. Autobus, který pro nás dorazil, dobrý pocit z celé akce jenom završil – ochotný řidič, jako spolucestující Název týmu: a FCS, které přistoupili v Nových hradech… Prostě pohoda.

A zhodnocení & kritika?

Podle mě skvělá hra – z těch, kterých jsme se zúčastnili na jaře (Sendvič, Pewnost, Exit, Dnem), z ní mám asi nejlepší pocit, co se organizace týče. Ta byla vyloženě komfortní – od informačního servisu na netu před hrou, přes odvoz bagáže do cíle, pružný start, výběr míst pro stanoviště, skřítka a oběšence :)… Až po pěkně namíchanou obtížnost šifer, kdy i ty snadnější měly nějakou jiskru a ty těžší byly asi řešitelné i bez haluzení. A hlavně – nic vyloženě nezadrhávalo.

Jednodušší bude asi napsat, co až tak úplně ideální nebylo – neškodilo by pro příště předem zdůraznit, že ve hře je možné (pro reálné dokončení dokonce možná nezbytné) bez problémů pokračovat i v průběhu sobotní noci. Zmínku o možnosti přespání do neděle jsem bral spíš jako záchranu, když by člověk bez auta nestihl ten jediný bus, co tam v sobotu jezdí :o). Takže s možností jít déle než do sobotního odpoledne jsme časově ani nepočítali. Druhá drobnost – nápověda… Systém jako takový výborný, ovšem konkrétní rady by mohly být nastaveny trochu jasněji… aspoň aby nezněly jako provokace ;).

Tak tedy – díky za hru a příště už zůstaneme až do úplného vítězství (ehm, přežití :).

Za frikulín sepsal a fotky nafotil Garret

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.