…procházíme se Zdíšou celé Karlovo náměstí. Motá se tam moře týmů. Šifra ale nikde. Kontrolujeme pozici a vychází nám zase Karlovo náměstí. Nic, marnost, nic, zase marnost, malinko zoufalství. Prohlížíme každý strom i každý kout.
30. – 31. 3. 2007, Praha
frikulín (Garret, Chalda, Máťa, Silp, Zdíša)
11 šifer / 29 šifer
33. místo na Elektru / 176 týmů
Před startem, aneb první vpád frikulinů do pražských ulic
Je pátek 30. 3. 2007. Sluníčko svítí vysoko na obzoru a střípky frikulína právě míří do matičký Prahy předvést svůj luštící um, zápal pro věc a nezlomného ducha i přes „občasné“ zákysy. Shromaždištěm jest určeno Smíchovské nádraží. Tam se scházím já s Garretem. Máťa, Zdíša a Chalda doráží s mírným zpožděním vlakem tak tak, že stíhají začátek. Mezitím se my dva vydáváme pro všechny případy, že by druhá polovina nedorazila včas, obhlédnout start do nějaké fabriky. Po lávce přes zabijáckou křižovatku, pochybnou ulicí a do vrátnice bývalé továrny. Přicházíme o 15 minut dříve. Nikdo nikde a vrátnicí procházejí regulérní zaměstnanci. Asi se v opuštěné továrně stále pracuje. Pochybujem, že jsme správně. Po chvíli váhání nám ale do zad vpadá asi dvěstěhlavý dav a to nás pošťuchuje vpřed. Nalézáme šipky a ty nás vedou před bývalou výrobní halu. Je tu již plno a další stále přicházejí. Instruujeme opozdilce ve vlaku a užíváme si předstartovní atmosféru. Registrujeme se, pročítáme startovní instrukce a vymýšlíme optimální strategii, která nám pak stejně bude úplně na nic. Dochází druhá větší polovička. Frikulín je celý a při síle.
Úvodní poloha první šifry
Uprostřed haly na nás orgové připravili malé pódium se zvukovou aparaturou. Po předlouhém čekání se konečně začíná něco dít. Tří postavy – holčina, vysokoškolák a dement – hrají výbornou scénku na motivy Kostky. Hrají pantomimu a dialogy mají nahrané v notebooku. Zdá se nám, že v dialogu je popsána cesta. Nějak ale nejsme schopeni to zaznamenat. Scénka končí a ozývá se jen směsice hlasů přes sebe. No je to takový guláš. Nejsme schopni nic rozeznat. První nápad je Smíchovské nádraží. Vysíláme Chaldu, aby to obhlédl. Další nápad je, že jsou to znělky z pořadů ČT. Kavčí hory? Moc daleko. Postupem času hlasy řídnou a zůstává jen hlas, který nás posílá na konkrétní místo do parku Sacre Cear za smíchovským nákupním centrem. Jestli to v tom někdo slyšel dříve se nedá odhadnout. Většina lidí zůstala, a tak vyrážíme v obrovském davu na Smíchov. Vyslat Chaldu na nádraží se ukazuje jako vychytralý tah. Navigujeme ho k šifře a on v klidu a pohodě doráží na místo jako jeden z prvních. Frikulín v čelních pozicích :-). My ostatní postupujem stále s davem. Nejbližší zastávka je obsypána. Přijíždějící prázdný autobus je v mžiku plný k prasknutí. Dole u křízovatky se dav žene na jeden vagónek tramvaje č.6. My však vše jen z povzdálí pozorujeme a míříme na tramvaj u Smíchovského nádraží. Přecházíme lávku a ejhle. Jdeme první v davu. V půlce lávky najednou Máťa řekne: „Hele, šifra“. Jdeme dál a smějeme se tomu vtípku do té doby než nám to dojde. Na lávce leží šifra prvního patra. Jsme tedy dost možná první tým, který objevuje první šifru hry :-). Cestou do parku Sacre Cear ji zkoušíme lousknout. Marně.
První šifra
Šifra je v parčíku na kopečku. Na stromech jsou rozvěšeny znaky a k nim příslušná písmenka, která zastupují. Rychle se rozbíháme a fotíme co jde. Za chvíli uz pilně luštíme a za další chvilku už máme čtyři stanoviště – Židovský hřbitov Radlice, Lávka u Smíchovského nádraží (tu už máme), pařez někde u vstupu na ostrůvek u Vltavy a něco na Vyšehradě. Dělíme tým na dvě poloviny a vyrážíme. Máťa, Zdíša a Garret k Vltavě a na Vyšehrad a Chalda a já do Radlic ke hřbitovu.
Šifry prvního patra
Na Smíchově nasedáme na tramvaj a valíme pod kopec ke hřbitovu. Na konečné obdivuji pověstné „obratiště trojuhelník“ z Lamí stezky. Ihned nadšeně věc líčím Chaldovi, ale toho to viditelně nebere :-). Sápeme se do kopce. Jsme teprve na začátku a já už jsem uplně propocen a vyčerpán. Najít inkriminované místo je těžší než si zprvu myslím. Chvilinku se motáme po takovém lesíku až pak nás k smrti vyděšený domorodec směruje někam ďábelsky mezi zástavbu. Po vběhnutí do jedné uličičky dostáváme CD. Hurá! Autobus nám právě ujel. Hurá podruhé. Musíme po svých. Po konzultaci s druhou skupinou míříme pražskou MHD k Vyšehradu. Máťa, Zdíša a Garret získávají v poklidu ostatní dvě zadání. Kempíme před branou Vyšehradu a zkoušíme něco vymyslet. Garret odhaduje, že příběhy lidí v jedné z šifer budou trasy tramvají. Také že ano. Hledáme a vychází nám Karlovo náměstí. V již padlé tmě však dochází k chybě a šifra je ukryta o ulici dále na Lazarské. Máťa a Zdíša lámou v poklidu hudbu, i když říkají že si nejsou moc jisté. Prý nějaký Albertov a schody. Řada čísel je neřešitelná. Bože. Ztrácíme asi hodinu a půla nejsme si vůbec jistí. Garret stále luští tu první šifru z lávky u nádraží Smíchov. Odhaduje nějaké kostely na Malé straně. Rozdělujeme tým na tří části. Chalda a Máťa běží na Albertov. Zdíša a já jedeme metrem na Karlovo náměstí a Garret jde zkouknout tu Malou stranu.
Šifry druhého patra
Procházíme se Zdíšou celé Karlovo náměstí. Motá se tam moře týmů. Šifra ale nikde. Kontrolujeme pozici a vychází nám zase Karlovo náměstí. Nic, marnost, nic, zase marnost, malinko zoufalství. Prohlížíme každý strom i každý kout. Jeden nadějný rozeklaný strom přesně 60 m od zastávky jako v instrukcích nás sice naplňuje nadějí, ale opět marnost. Motáme se tam asi hodinu. Garret se neúspěšně vrací. Prý se po Malé straně také motá pár týmů. Ještěže máme ještě třetí skupinku. Albertov byl správně. Máme dokonce dvě šifry druhého patra díky rotaci šifer. Nejprve řešíme na lavičkách v parku na prokletém Karlově náměstí. Je ale již po půlnoci a zima. Velíme přesoun do KFC na Národní třídě. Vybíráme pěkné místečko. Za chvíli je KFC již plné. Tolik lidí tu určitě ještě neviděli :-).
Čas letí jako splašený kůň a nám se opět nedaří. Dostavuje se první krize. Ještěže jsme v teple. Koukáme na dvouslova, ale žádný nápad. Po nějaké chvíli se mi do ruky dostává druhá šifra se zaškrtanými pí ve větách. Zkouším číslo pí. Leze z toho Záhřebská. Další cifry čísla pí ale neznáme. Zkouším kamaráda na telefonu. Je vzhůru, ještě sedí před kompem. Wikipedia řeší náš problém a už na lehko běžíme s Garretem na místo, kde se setkávají Záhřebská s Americkou k nějakému varanovi. Běžíme, jedeme kousek tramvají a zase běžíme. Dorážíme těsně před rotací šifry, takže máme rovnou dvě. Radostně se vracíme k naší základně.
Šifry třetího patra
Je po třetí ráno a celé KFC stále pilně luští. Po hodině je zlomena ulicoidní šifra. Někteří frikulíni tuto činnost již mají z Lamí stezky v malíku. Kelti odolávají a nakonec zůstanou nepokořeni. Již po asi deseti minutách Máťa hlásí podezdření, že tam jsou jen hranatá písmenka. Nějak nikdo neví co s tím. V teple a pohodě se všemi lomcuje únava. Nabízím se, že když máme čas, tak doběhnu pro nápovědu k těm Keltům. Máťa jde se mnou. Je to daleko. Někam do Prokopského údolí pod Barrandov. Nasedáme do tramvaje, která nás veze přímo tam. Já cestou obdivuji stále ještě novou trať tramvaje, která tam vede. Všechno osvícené, vše takové futuristické. Celá trať zakryta. Jako v metru. Jedeme ještě s jedním týmem. Ten ale překvapivě vysedá o zastávku dříve než je konečná. My až na konečné. Jaká to smůla. Mapa MHD je někde v centru a my jsme také měli vystoupit o tu zastávku dříve. Musíme se vrátit. Proklínáme zdržení. Jaké je naše překvapení, když tým, který o zastávku dříve vystupoval nastupuje k nám. Ještě mezi dveřmi nám prozrazují, že na to jejich tým přišel a pro nápovědu nemusí. Štastlivci. Jdeme do údolí. Čas běží. Cestou potkáváme asi dva jiné týmy. V tlamě krokolýla je opravdu nápověda. „Čárkam, tečka, čárka – tak začíná Klárka.“ Že by morseovka? Jasný odkaz. Škoda, že orgové udělali chybu a je to nápověda pro úplně jinou šifru. Znamená to konečnou pro nás a dalších 95% týmů, které si ji vyzvedly. Ale nepředbíhejme. Mezitím sekce ve městě získává u varana zbylé dvě šifry, protože je pět hodin ráno a na každém stanovišti jsou již všehny šifry daného patra. Elegantně je ihned řeší. Jen ti „Kelti“ nejdou.
Šifry čtvrtého patra
Po asi dvou hodinách marných pokusů s Kelty Máťa se Zdíšou běží řešit šifry čtvrtého patra. Luští piškvorky a nechávají se probíjet elektrickou morseovkou. Blíží se kvapem desátá hodina. Všichni společně míříme na kopeček do Michle. Dostáváme prasečí nohu a pitváme, řežeme. Paráda. Garret jakožto náš řezník si to viditelně užívá. Výsledkem jsou dvě další instrukce k otačení s Rubikovou kostkou.
Poloha místa Y
Máme 3 úkoly ze 4. Máme 4 strany kostky z 6. Máme 6 instrukcí jak s ní točit z 8. Přesto je to málo. Možností je tolik, že nám z toho jde hlava kolem. O nějakém haluzném odhadu si můžeme nechat zdát. Asi hodinu vymýšlíme, jak na to. Dochází nám, že to asi nedáme a je čas to vzdát a zavolat si mimo hru o polohu místa Y.
Už mimo hru
Hamerský rybník
Kolem jedenácté voláme o místo Y. Hamerský rybník, molo na jihu. Vyrážíme tramvajkou. Není to extrémně daleko, ale Praha je velká, a když je tu ta možnost… Proč ji nevyužít? U rybníka se pilně luští a probíhá zde piknik. Když některý tým přijde, tak dostane to, co mu tým předním nechal a zase neco zanechá pro další tým. Baštíme naprosto výbornou buchtu a necháváme makové buchtičky. Mnoho týmů se přes Kelty nedostalo. Je jich tu jen 40 z asi 180. Šifra je tu výborná, musí se brát tolikáté písmeno podstatného jména jako v jakém je pádě. Řešení objevuje až Garret. Uplynula asi hodina. Hlavně, že já jsem náhodou vykoukal po asi 20 minutách první slovo řešení „louka“. Bral jsem první písmeno s prvního slova, druhé z druhého atd. Vycházelo to ale jen náhodou ze začátku – možná jako nápověda schválně. Princip mě ale nenapadl, tak jsem tuto náhodu zavrhl.
Louka za Botičem
Na louce leží šest desek s víčky od PET lahví a svítícími diodami různých barev. Efektní šifra na noc. Je tu plno. Po chvíli nám dochází, že je potřeba spojit světýlka jedné barvy a to nám dá písmeno. Pilně pracujeme, ale nic nám nevychází. Máme několik tipů, ale pokaždé když se na desky koukne další člověk nebo znovu, tak vidí jiná písmena. A mezi námi, ještěže se nikam neženěme :-). Stejně jsme daleko od pravdy. To už se nám blíží čtvrtá hodina odpolední a je konec hry. Ještě stiháme piknik a lehký odpočinek. Pak už honem na vlaky, busy a domů.
A shrnutí
Za sebe říkám, že to bylo moc fajn. Nápověda ke Keltům nám sice zlomila vaz, ale i tak. A jednou konečně jsem nemusel řešit lístky na dopravu a neměl po hře daleko do postele :-).
Za tým frikulín sepsal Silp
tisk | PDF | e-mail