Svíčky 4 (2007), reportáž

Na Svíčky jsem se těšil jako malý klučík. Asi to bylo tím, že už měsíc jsem v pracovním procesu a nestihl jsem si zatím na stereotyp zvyknout. Co si budeme povídat, vstávat brzy ráno, sedět před počítačem 8 hodin a přijít domů večer úplně strhán… Nic moc.

motto: „…free je tělo, duše cool, in bude až v hrobě.“

25. – 26. 8. 2007, Jičín
frikulín (Anežka, Garret, Máťa, Silp)
12. šifra / 17 šifer
asi 14. místo / 47 týmů

fotky ze hry

Před hrou

Mimoto větřím ve vzduchu formu jako nikdy předtím. Vyřešené Haluz šifry přidávají hodně na sebevědomí. Škoda jen, že nás bude jen čtveřice. Co se dá dělat. Stejně se do toho cíle pokusíme dostat za každou cenu (samozřejmě v rámci pravidel :-).

Bezvíček, Otrávený: 25. 6., 0:18

Tak Jicinska faze konci debaklemZ předhry Bezvíček, (já jsem si celou dobu myslel, že se to jmenuje BezSvíček) nemáme nic. Svůj veselý omyl jsem si uvědomil až díky šifře pět, kde se měla vybírat ta zpropadená víčka. Jejich termín byl takový nešťastný. Prostě nebyl čas a jsem rád, že alespoň brněnská sekce urvala vstupenku. Termín byl opravdu takový, že jsme měli co dělat, abychom ve vrcholícím zkouškovém urvali aspoň nějaký ten den na vyluštění kvalifikační šifry. V dalších sadách Bezvíčku řešila většina týmu otázky typu jak přežít s cholerou mezi medvědy, bohužel bez přístupu k internetu… Shodou okolností už tedy nebylo příliš na výběr, takže vstupenky jsme museli dolovat z Otráveného. Vyhradili jsme si na to s Anežkou asi dva dny, naštěstí už byla zveřejněná první část nápovědy (taková ta po hlášku: „Tak vychází EPCLWAAPVEMARCAKMRJI.“). S tímhle dodatkem už byl Otrávený hezká, těžká, ale řešitelná šifra, protože různé nápady se začaly sami potvrzovat. Postupně se ukázalo, že krychle je ideální struktura na uložení abecedy s CH, klasické kódování dle hesla na začátku potvrdila otrávená Sněhurka… A pak jsme se večer rozhodli, že už to doklepneme, zašli jsme si koupit speciální luštící tabulku čokolády, rozvalili se s tím do frikulínského doupěte – a ejhle: Anežka přišla s nápadem, jak z abecední krychle prostorově číst doplněním třetího písmene a Vávra byl na světě ;-).

Něco ještě urvem před hrou. To bylo alespoň tehdy plánem. Už na tom webu se mně ta zadání zdála taková neslaná nemastná. Před hrou to bylo podobně. Hodinu a půl se válíme na trávě a nic. Srdíčka jsou sice pěkna a i ty love jako penízky tam někdo prosazuje (Brněnská sekce se projevila, no :-), ale i tak je to na moc dlouho. Škoda, že jsme se neujali aspoň Muzea – dokonce Silp myslím zmiňoval to metro, ale nikoho to netrklo… Taky jsme se celkem dlouho zabývali Vzorovou šifrou – na vzory jsme přišli, ale chyběl nějaký další krok. Útěchou nám je, že ani naše okolí nemá nic. Chci tam něco nastřílet. Tým je ale zásadně proti. Ozývá se tam něco jako, že je to pod naší úroveň. Takže odevzdáváme skoro prázdný papír. Deset bodů do začátků? To je tak na jednu napovědu. Vesele se tomu všichni smějeme. Holt musíme být hodně dobří a všechno vyluštit.

1. šifra, Libuň, hřiště: 14:04 – 14:42

V první šifre se nejdříve dlouho zabýváme řadami. Pak to jdeme zkusit. Na jistotu jsou dvě. Další jsou logické dohady. Pointu šifry Máťa louská v mžiku a ja mám řešení téměř vzápětí. Kdepak jsou Prahory? :-) Už nám zmizely. Doženeme je u té boudy. V těžkém dusnu, teplu a počasí na umření po cestě předbíháme tým Unaveni sluncem. Jsme unaveni asi jako oni, ale do názvu se nám to už nestačilo vejít. Garret mimoděk nakukuje po cestě pod každý kámen a hledá tajné šifry. Hlavně jsem musel kontrolovat dopravní značky a různé vitríny, co byly po cestě – ještě že jsme brzo zalezli do lesa ;). Moc se mu ale nedaří :-).

2. šifra, bouda: 15:12 – 16:27

Kousek od boudy se na mechu v kapradí usazujeme. Mému nápadu, že kokršpaněl je ze Španělska se všichni vysmívají. Není divu, když jsme si to dokonce ověřili přes telefonní helpdesk, že to psisko je z Anglie ;) Marné pokusy a zoufalství se dostavují vzápětí. Pěkně jsme si rozřadili jména ke státům – škoda jen, že se nám podařilo z jistotou určit i takové detaily, že na židli je jednoznačně řecký vzor a že prkna a dlažba jsou přesně takové, jako mají dle očitých svědectví ve Švédsku… A ponorka byla jednoznačně ruská… A ta řeka – že by to byl Jordán? (potřebovali jsme udat jednoho chlapíka z Izraele ;) A co tak sirka? To by mohlo být Španělsko, tam jsou často nějaký požáry ;)… To se pak luští ztuha. Nejvíc si asi užila naše přítelkyně na telefonu, když jsme ji diktovali všechna ta jména, ať se nám pokusí zjistit, z jakého státu ti lidi mohou být. Posilněn obědem se vydávam na procházku pro nápovědu. Mnoha slovy vznáším hold té Pralince, která na mě tak pěkný výstup do toho kopce přichystala. Když už si člověk myslí, že je konec, tak přijde další stoupání. A co byste čekali? Nahoře je španělská vlajka. Prostě ten kokr a španěl, bože, bože. Netrvá dlouho a šifra je vyřešena a jelikož všichni už jsou fuč, tak se Frikulín ujímá pozice ke konci startovního pole. Klasika. Hlavně že jsme se hned zkraje pořádně zničili bleskovým luštěním a přesunem z 1. šifry a byli tu tak brzo ;).

3. šifra, viadukt: 16:52 – 17:05

Pod mostem briskně počítáme suroviny. Já si hraju s písmeny. Vychází HOŘEC. Zajímavé! Mezitím se ostatní místo do řešení šifry dávají do pojídání šifry! Hladovci, kterým není nic svaté – a to mají batohy nacpané zásobami na těžkou noc. První jsou na řadě luštěniny, moc si pochvalují i ty těstovinové roury a louskají oříšky. Tedy ořechy. Papírek je na světě a už valíme dál. Jsou to ale divné ořechy, když v nich rostou potisknuté papírky. Náhodou ty fazole jsme nakonec po zralé úvaze nezožrali, protože kdosi říkal, že za syrova jsou mírně jedovaté a vařit se nám je nechtělo…ale jinak fajn svačinka…jen teda místo těch šutrů bych si příště představovala kukuřici nebo něco jiného poživatelného ;o). Tahle šifra nám pomohla – kromě doplnění zásob ;) jsme se dostali do kontaktu s hlavním polem – bola tu ještě Haluz.org, FYKOS a další.

4. šifra, Allainova věž: 17:34 – 18:58


Anezka v akciČtvrtá šifra vypadá jednoduše. Nějaké pošupování z toho kouká. Ale tak rafinované a zároveň tak elegantní jsem opravdu nečekal. Jo, jo, škoda že jsem hned na začátku udělal chybu a „heuréku“ měl zkomolenou… Musel jsem to pak dojet až skoro do konce, abych měl jistotu, že z toho něco opravdu vyleze, než s tím půjdu na veřejnost :)
I když jsem na to nepřišel, šoupal jsem malinko jinak, tak jsem z této šifry úplně unešen. Ještě teď to je na mě vidět, že. Za sebou  necháváme dost týmů a pádíme kolem Proudových krtků. Při luštění této šifry mezitím podléhá úplné zkáze předchozí třetí šifra. Dostávám kousek posledního oříšku. Zároveň při hlubokém zadumání nad touto šifrou nás Anežka nadšeně ohromuje. Čekáme, že našla posouvací řešení a můžeme jít dál. Se zářivýma očičkama nám ale prozrazuje, že můj HOŘEC není hořec, ale OŘECH. Užitečné vyřešit šifru až na dalším stanovišti… Dobré že :-).

5. šifra, Kyje: 19:30 – 21:50

pořadí: 24.


Zakys v KyjichPřichází pátá šifra. Kámen úrazu. Přichod za světla, odchod v hluboké tmě. Regulérní zásek. Nejprve CD nemůžeme vůbec přehrát. Diskman říká, že nezná. No, jo – to jsou ta pirátská vypalovaná cdčka ;-). Máme tedy půlhodinovou neluštící přestávku, při které Anežka znovu doběhne na kótu k orgům s discmanem a zjistí, že nepřehraje ani další CDčka. Pak se vydáváme na společenskou vycházku po okolí s cílem vysomrovat nějaký funkční přístroj :). Navštěvujeme postupně ležení Jeníčků, Bednajtů i Názvu týmu a nakonec se přeci jen vracíme s přehrávačem. A ještě jednou děkujeme za technickou podporu… Potom nevíme, co s tím. Nějaké sprosté zkoušení se zdá být naprosto neplodné.

Vyrážím tedy pro nápovědu, stejně jako hromada dalších nešťastníků – za odměnu si aspoň užívám nádherných nočních výhledů do nížiny za Jičínem… To za to stálo. Jo, a navíc i nápověda celkem napovídala. Až náš rychlý běžec přináší nápovědu a naše chytrá Anežka přichází na řešení. Mezitím se ti tupější v našem týmu dozvídají překvapivé skutečnosti. Třeba, že Bezvíček není Bezsvíček. BTW, odcházíme dříve než Chlýftým. Co to s těmi lidmi dneska je? Odcházíme dřív a abychom náhodou nezískali nějaký náskok, tak se (ještě s jedním dalším týmem – Egoistickými studenty ničeho) vrháme do temných hlubin lesa po cestě, která se tváří na mapě jako zkratka… Zkratka k chalupě ;). Naštěstí nás majitel směruje přes pole k jakémusi světýlku. Vypadá to, že tu nejsme první… A nejspíš ani poslední… Náhodou je to vítané navigační zpestření – jinak bychom si kromě výběhů pro nápovědy ani pořádně neužili terénu a to by přeci nešlo :).

6. šifra, Zámezí: 22:50 – 23:29

pořadí: 18.


Analyza bagetyUmístění další šifry je okázale uprostěd křižovatky. Dostáváme zadání a bagetu. Paráda. My jsme velmi žravý tým :-). Bagetka neměla dlouhého trvání. I když pro čtyři lidi je to málo. Mezitím Anežka stále dokola omílá nějakou křivdu na spotřebitelích. Já vidím jen jedinou a to, že jsme dostali jen jednu a ne čtyři. Anežce to ale nedává a už volá na hotline výrobce bagetky. Její nadšení prozrazuje, že máme SALMONELU (tedy tajné heslo ;). Na šifru aplikujeme mé vytištěné hodnosti, jak jsem to větřil se Sirek. Pěkná grafická šifra.
To byla celkem rychlovka – po pár pokusech, co by se asi tak mohlo s řadami dělat se systematicky propracováváme k jádru pudla. Dokonce jsem snad historicky poprvé na širovačce smysluplně využil matematicko-fyzikální tabulky pro ověřování tvrdosti látek mimo základní stupnici – tabulky si tedy napravily reputaci po Matrixu, kde nebyly schopné prozradit ani rozvoj Pí na dostatečný počet míst… Navíc řešíme paralelně, takže za chvíli je hotovo. Valíme dál a necháváme další a další v našich zádech. Noc je krásná, vlahá, idyletní.

7. šifra, Pruský pomník: 0:04 – 0:52

Pruský pomník a šifra sedm je taková oddychovka. Potvrzuje to i skutečnost, že tu za tu dobu potkáme asi jen dva týmy. Chvili trvá, než se dají ty správné obraty dohromady, ale řešení je celkem rychle na světě. Jen mě z toho vymýšlení zčistajasna začala bolet bránice. Jsem v hodně dobré náladě a to jsem nic nepil. No, sice jsme si lehli za obzor, abychom příliš neupozorňovali nově příchozí, ale chechtali jsme se tak, že nás muselo být slyšet na míle daleko…

8. šifra, Brdačka: 1:16 – 2:01

Bereme to kousek po hlavní silnici. Jde nám o krk, ale není to daleko. Šifra zajímavá na pohled. Noty… I flétnu máme sebou. Procházíme Svíčkami jako nuž máslem. No, tady to zas tak idylicky hladké nebylo a celkem to trvalo. Inu, jako obvykle – lehké šifry řešíme většinou řádově déle, než ty všeobecně považované za drsné. Já jsem kupříkladu strávil zábavnou půlhodinu rozvíjením teorií o vrstevnicích, kopcích a útvarech na mapě. Prostě mi to tak připadlo, že když jsme se konečně přiblížili k nějakým kopcům, tak tam máme vyrazit a šifra nám ukazuje řez profilem horstva s vyznačenými vrstevnicemi ;). Nakonec to byla jen obyčejná notová osnova. Pch. ;) Mně to taky moc nůž a máslo nepřipomínalo… Možná kdyby se to máslo dalo na chvíli do mrazáku a ten nůž byl patřičně orezlý a tupý ;)… Sice když někdo zmínil notovou osnovu, tak převod na písmenka byl otázkou asi pěti minut, ale než nás napadlo ty čárečky spočítat…

9. šifra, Kbelnice: 2:20 – 2:58

Ve vesnici před Jičínem zaujímáme místo pod stromem kousek vedle pomníku hned potom, co se nějaký tým zvedá, že to už vyřešil. Stačíme se ještě zeptat, kde přesně přišel na svět ten skvělý nápad. Kam ho máme jít vstřebat. Sedáme přesně na vyzvěděné, (ještě zahřáté :) místo. Rozkládáme Sirky a čteme si bitvu o Jičin. Každé slovo hltáme. Jako bychom u toho přímo byli, jako by osud Jičína byl v našich rukou. Goban pokládáme na šachovnici, podsvěcujeme čelovkou a ejhle. Nápad jsme dobře nasáli. Řešení je nasnadě. I slepý by to viděl. Optimismus nezná konce. Míříme do města a naše staré hodiny bijí tři hodiny. Ale toto nám není přáno!!! Přichází totiž rána o(d)sudu.

10. šifra, Milohlídka: 3:32 – 8:10

Pod rozhlednou a kolem rozhledny se potulují týmy. Pilně luští. Šifru zmateně prohlížíme. U toho sudu jsem už byl. Vím, že to je někde v Jizerských horách. Možná je něco podobného také někde tady. To je první rozumná myšlenka, ale má jisté nedostatky. Například se snažíme najít nějaký náznak v doporučených mapách – jediné muzeum piva nebo čeho je ale neúnosně daleko za Jičínem. Myšlenka, že bychom se měli doptat místních se mě osobně příliš nezdá – řešení by pak hodně záleželo na době, kdy má tým šanci potkat kolemjdoucího. Vracíme se zpátky k obrázku. Něco se tam přeci musí schovávat! A taky že jo. Ve čtyři hodiny v noci se v Jičíně začnou dít věci. Po chvíli soustředěné hypnózy se začíná v jednom ze sudových okýnek rozjasňovat. Někdo se odtamtud dívá! Rumcajs. V botách. S Cipískem. Bez klobouku. V rámci davové sugesce se mi podaří získat potvrzení tohoto výjevu od Máti. To teda ne, Rumcajs mával nejdřív na mě ;) a po chvíli šilhání přes lupu bych odpřísáhla, že Manka se tam na chvilku taky mihla ;o). Anežka je ochotná připustit, že tam vidí nějakou elipsu… S třesoucí se rukou ukazuji do mapy. Rumcajsova ševcovna kousek od náměstí. To nemůže být náhoda – Rumcajs bez klobouku, to musí být v době, kdy se neživil loupežnictvím… Jdeme do města. Osmdesát metrů od ševcovny je parčík se vzrostlými stromy a pomníkem. Místo je to dokonalé, s jedinou vadou. Není tam šifra. S Máťou si to nechceme připustit, ještě znovu přeměřujeme vzdálenosti, oblézáme místní křoví a probíráme se kdejakým humusem v naději, že se jedná o další šifru – ale je to beznadějné. Něco je špatně…


Nikde nikdo, brzy bude rano

Vymýšlíme zoufalou teorii. Chceme se tedy někoho místního zeptat. Dáváme se do města. Nikdo nikde. Hodiny ubíhají a tak pěkně to vypadalo. Sedíme před kostelem a ti co to umějí se snaží modlit. Znáte přeci: „Když už nevíte co, pomodlete se.“ Nic se neděje. Otravují nás tradiční opilci. Vzpomínáme, jaký tým to asi byl na té věži, který jsme chvíli pozorovali. Jedna paní s kolem potvrdí, že v Jičíně vážně žádný sud nemají. V zoufalství někdo běží i pro nápovědu tááááám hrozně daleko k pomníkům. Někdo = já s Anežkou – ani by nevadilo, že to je „tááám hrozně daleko“ kdyby to tááám nebylo asi 500 metrů od místa, kde jsme seděli tak před 5 hodinami.To si mohli orgové odpustit a umístit ji na nějaké nové zajímavé místo… Navíc nám zorali cestu a chodit v šest ráno navlhlou oranicí je vážně žúžo… A když pak nápověda blábolí cosi o nějakém hraběti Kolowratovi, který nemá s naším sudem co dočinění (Anežka do telefonu Garretovi: „No a pak tam je hrabě Kolowrat – nakreslený kolo a vrata asi na hřbitov.“ „Co, jak mám jako vědět jestli je tam dvojitý w? Jsou tam prostě nakreslený vrata a nikde není psaný, že by to byly wrata!“;). Ale abych jen nekritizovala – užily jsme si krásného východu slunce nad Zebínem, a všude kolem se válely epesní mlhy. Nápověda je tak očividná, že nepomáhá,tak jen sedíme a sedíme a… Akorát po rébusové nápovědě na chvíli ožijeme a snažíme se ji napasovat na nějaký pomník, což se v kombinaci s kolovratem, tedy ulicí Textilní celkem daří. Jdeme se tam se Silpem bezúspěšně podívat. Jsme už úplně hotoví – ani druhá téměř potvrzená teorie nezabrala a jen tak haluzit nebudeme. To tu radši do poledne bídně zakysneme.

Asi v pul devaté se od náměstí blíží dvě postavy. Dvě nesnědené Pralinky. Velmi je zklameme, že nejsme na 16. šifře, ale na něčem tak triviálním jako je desítka. Provokativně si sedají naproti na lavičku a sjíždějí nás posměšnými pohledy :-). Aniž to vědí, tak nás to vybičovává k nadlidskému výkonu. Přichází spásná myšlenka přes tři tečky za od v podobě morseovky a písmene S. Jsem zvědav, jestli tohle také někoho napadlo. Po bezmála 5 hodinách se zvedáme a jdeme jen pár metrů od rozhledny pro prokletou jedenáctou šifru. Velice podařená šifra. Nám to jen prostě nedošlo, víte. Bude to asi dar zaseknout se vždy na něčem úplně triviálním, na průchozí šifře. Každopádně elegantní šifře, to se musí nechat.

11. šifra, 80 m odSUD: 8:25 – 9:40

A co víc? Po příchodu pod rozhlednu potkáváme Chlýftým. Nejen my jsme měli problémy. Notně zlomení luštíme další šifru. Když po dvaceti minutách nemáme princip, snažím se být aspoň užitečný výklusem na Zebín. Po ránu se mi tradičně vrátily fyzické síly, ale s inteligencí je to horší ;). Klušu si to takhle za Jičín a pod kopcem potkávám rychlého posla Chlýfáků, kteří ho prý odvolali pět metrů pod vrcholem. Ha, nebude to tak zákysové, to je dobrá motivace… Já vybíhám až nahoru, volám na základnu… Až nápověda nám jasně říká, jak máme řešit. A tak už je jen otázka času a umění sčítat malá jednociferná čisla, abychom došli k řešení. S těmi čísly mám trochu problémy, jen tak mimochodem – Polník != Pomnik.

12. šifra, pomník: 10:05 – konec hry v 12:04

Na dvanácté šifře, i když jsme chtěli na třináctou, jsme zůstali. Prostě už nebyla moc vůle. Sud nás zcela vyčerpal. Asi proto, že jsme si ho museli vypít až do dna. Já už tradičně vybíhám po dost vražedné silnici k ossáriu s nápovědou – ani se nedivím, že to je kdesi za Kbelnicí. Kolem hřbitova chvíli bloudím, rozmýšlím se, jestli už tam rovnou někde nepadnu, až mi místní správce poradí, kde je ten správný vchod. A taky se diví, proč je tu na okolních cestách celou noc tak živo ;) – tak mu vysvětluji, že to ještě chvíli bude pokračovat… Bojuje se totiž do posledního dechu, takže po cestě zpátky zdravím ještě rychlého běžce z Ústředního topení. Nápověda mluví jasně. Je však už jen půl hodinky do konce. Aniž bychom to vzdávali, končíme. Silp musí chytat spoj domů a my chceme zjistit, zda se nemůžeme aspoň podívat do cíle. Na to už ale nenajdeme síly. Pěšky zpátky pod Zebín už to opravdu nejde. Končíme tedy rozvalení zpátky na náměstí, obědváme a snažíme se u toho neusnout… Svíčky se vytrácejí v žáru poledního slunce…

Na konec

Závěrečným shrnutím bych chtěl hrozně moc poděkovat všem Orgům – Pralinkám. Omlouvám se, pokud vám to zní hanlivě. Na té lavičce před kostelem jsme vás mimochodem snědli požehnaně a hodně nad vámi mlaskali. Bylo to skvělé. Organizace, prostředí (i když jsem chtěl do skal), počasí a hlavně šifry. Principy šifer mi připadly zase po dlouhé době úžasné. Hlavně ten kokršpaněl, rafinované posouvání písmenek ve čtyřce a pak ten sud. Jestli byly dále ještě nějaké vychytané, tak k těm jsme se bohužel nedostali. Mimo to, velké zklamání… To je tak, když hrou procházíte jako nůž máslem a pak 5 hodin sedíte na banalitě. Útěchou nám může být, že jsme na to nakonec přišli. Ono vlastně nakonec bylo dobře, že jsme neměli body na nápovědy, protože díky tomu mám teď ze Svíček velice dobrý pocit. Sice jsme nedošli do cíle, ale všechny šifry jsme vyluštili sami, bez jakékoliv pomoci, což mě těší víc než být v cíli s provolaným kreditem a bez bodíku…

P.S.: A speciální dík za verš v Sirkobásni. :-)

Za frikulín sepsal Silp, komentovali a připomínkovali Garret a Máťa, fotky nafotil Garret

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.