Tmou 9 (2007), reportáž

Víkednový šifrovací maraton pokračoval v neděli kvalifikací na Tmou. Druhý den už jsme byli rozdělení na pražskou a brněnskou sekci, navíc Chalda s Kukem založili samostatný konkurenční tým Katka a ti druzí, takže sobotní sestava je rozhozena ve třech různých luštících doupatech. S Anežkou sedíme u tiskárny v Brně v CPS, pražská sekce je u Silpa a kvalifikace začíná.

motto: „Slané ryby, obaly těsné. To budou určitě anaklety. Něco jako ančovičky.“

2. – 3. 11. 2007, Brno
frikulín (Anežka, Garret, Máťa, Silp, Zdíša)
13. šifra / 15 šifer
38. místo / 210 týmů

fotky ze hry

Kvalifikace

Než si stačím přečíst zadání, přibíhá Anežka od tiskárny s řešením první básničky, za chvíli má i druhou, já jsem si dle rad Frantíka přepsal třetí šifru do čísel a než jsem se nadál, byli jsme v druhé úrovni. Raketový start se nezastavil ani u barviček – sice jsem jakožto týmový barvoslepoň propadl malomyslnosti a jal se analyzovat obrázky pomocí Gimpu, pražská sekce ale zaválela, rychle dala čtverce, pak i obrazce. Než jsem se vzpamatoval z barevného šoku, měli jsme před sebou poslední úkol, který vypadal neblaze – už zase šipky! Všimnul jsem si ale nápovědy na místě loga Tmou a vzpomněl si na Karlíka a Frantíka s depresivní geonutrií, takže jsme na to postupně napasovali krychli a začalo to vypadat nadějně.

Hrál jsem si ještě s Tajnostmi, byl jsem přesvědčený, že právě tady bude potřeba přesně měřit aby vylezl skrytý obrázek, ale do konce jsem to nedotáhnul. Ani to nebylo třeba – měli jsme jasný princip 31, v Praze tvrdili, že už to skoro taky mají… Takže jsme si na konec dali takový vnitrotýmový závod, kdo odpoví dřív ;). A byli jsme o chloupek rychlejší – aspoň to bylo takové adrenalinové. Pak jsme jen napjatě čekali do úderu jedenácté – netušili jsme jak na tom jsou ostatní, a o to příjemnější pak bylo zjištění výsledků. 12. místo nám celkem znatelně zlepšilo náladu po nevyvedené Noře. Pak už jsme jen doufali, že nám forma vydrží až do Hry.

Start

Na zahájení na Svoboďáku jsme ale byli jenom tři, takže nás propuknuvší anarchie zastihla totálně nepřipravené – nevědeli jsme za kým se dřív rozběhnout. Začali jsme aspoň sledovat demonstranty a jejich písmenka a ztratili Silpa. Po nějakých dvacet minutách se nám ozvaly posily z Ústí, konečně jsme zkompletovali tým, založili ležení a začali se trochu snažit.

2. šifra

Silp s Máťou a Zdíšou vyrážejí vstříc mediální slávě a televizní kariéře na Petrov, já s Anežkou jdeme hledat nějakou starou putyku s názvem obsahujícícm „fon“ pod Janáčkovým divadlem. To je ale poměrně komplikovaný úkol, protože pod divadlem je akorát park. Nakonec jsme nuceni uznat, že „putyka sta…“ může být díky překlepu klidně i „dutykastan“ a vyzvedáváme šifru 2b. Vracíme se na náměstí a snažíme se řešit obě části nezávisle. Naštěstí brzy naznáme, že to není úplně nejlepší strategie, jestli chceme tentokrát dojít a radši vyluštíme Zderadův most.

3. šifra

S klášterem je to horší – vydáváme se po východním břehu dle intuice (v továrním komplexu to nebude) neomylně na opačnou stranu. Nakonec ho v jedné z map objevíme a pod správným mostem dostáváme obvod. Pod odborným inženýrským dohledem zbastlíme skomírající detektor písmen a za chvíli už pokračujeme ke kostelu. Sice jsme ve středu hlavního pole, ale naštěstí se netvoří žádné průvody – po počátečním chaosu je to pěkně roztrhané. No já nevím – mě to v téhle chvíli pořád ještě připadalo jako bychom se účastnili nějakého pochoďáku.

4. šifra

Zato stanoviště jsou obležená – se slovy: „Jé, Ankh-Morporkh ;)“, bereme čtvrtou šifru a jdeme hledat volný roh s lampou. Ani se nestačíme pořádně usadit a prohlédnout si všechny nuance povedené mapy a vyrážíme k Údolíčku. Škoda, budeme si to muset vychutnat doma. Ale potěší to, když je šifra pěkná i na pohled – to letos platilo poměrně často – zadání měla osobitý styl: když už ne principem, tak zpracováním určitě (3, 4, 5, 10).

5. šifra

Přes památná místa (beznadějné luštění 1. šifry na Staré Osadě na Tmou 5, blahé paměti; ajajajaj… nezapomenutelné a bolestivé to zrození friulínu týmu…) dorážíme ke hřbitovu, který už je slušně obležen živými týmy. Na úzké stezce ale zůstávat nehodláme, hrozí tu akutní riziko ušlapání. Cestou mimochodem bereme šifru, kocháme se dušičkovým zátiším, zarostlými sady a vybíráme si na luštění odlehlou náhorní planinu s nádherným výhledem na Brno. A lehce zakysáváme. Trojice by ještě šly, postupně je dáváme dohromady skoro všechny (včetně motýla a kukly), ale nějak nám nejde interpretace druhé strany. Nakonec se mi podaří i přes protesty ostatních ukořistit nůžky a zadání roztříhat i správně seřadit.

6. šifra

Trolejbusy ještě jezdí, takže se spolu s hromadou dalších týmů do jednoho vecpeme a jedem na Novolíšenskou. Dohnal nás Chalda a spol., pexeso měli prý asi za čtvrthodinku. Co se dá dělat, musíme je setřást jinde ;). Na konečné tušíme zradu – po okolním sídlišti je rozeseté podezřelé množství týmů, včetně Pomocných ponocných a podobných výtečníků. Aj aj aj. Od orgů dostáváme tři kopie zadání a informaci, že jsme v první stovce. To se rozhodneme zakrátko napravit. V závětří před hospodou se Máťa ujímá nůžek a zakládá profesionální střižnu. Z její dílny postupně vyjdou dva exempláře skrz naskrz děravých kostek, do kterých svítíme a čučíme jak husy do flašky. Hodně se mi líbí, jak do sebe některé díry při průhledu zapadají, navíc se tam potom porůznu objevují písmenka. A když se po počáteční anarchii (koukejte z toho vykoukat Tmou!) pokusíme i systematicky označovat kudy kdo co zahlédnul, objeví se sympatické řešení s Heydukovou ulicí a rybníkem. Výborná šifra, originální, elegantní – 3D šifrovací mřížka myslím ještě nikde nebyla. Spolu s třináctkou jednoznačně letos nejlepší tmářská. Tak u mě to tedy letos s přehledem vyhrály rybičky…. Máváme Katce a těm druhým a vyrážíme vstříc temným zítřkům. Je totiž půlnoc a my plníme plán na sto procent. Podle rozvrhu na průchod Tmou potřebujeme v pátek dojít minimálně na 6., a do soboty do svítání na 10. stanoviště.

7. šifra

Opuštěnými ulicemi se proplétáme k rybníku a šifru vyzvedáváme spolu s Vlastíkem Šebestou. A podle všeho máme poslední šanci užívat si města – půjde se do terénu. Hádanky ve tmě jsou sympatické, brzo přicházíme na princip. Na princip možná, provedení odolávalo trochu dýl. Tak třeba:
„Vypadám jak velká šiška,
žlutý jsem, tak šup do bříška“

Tady nám to mnou dlouho a úspěšně prosazovaná mystifikace „knedlík“ pěkně zavařovala… a KMOTR byl prostě nezapomenutelný, tím spíš, že jsem Godfathera dočetla prakticky před pár dny.

Pak si nejsme jistí, kde bude ten správný sad, ale je to celkem jedno, protože zkratku přes pole stejně nenajdeme a rozhodneme se neriskovat a chceme vyrazit po značce Mariánským údolím. Na dalším pamětném místě, náměstí Karla IV., potkáváme zastávku a Chlýftým s Ponocnými, kteří věří, že pojede rozjezd. Dává si načas, ale nakonec se do údolí přeci jen vezeme.

8. šifra

V sadu je celkem dost lidí – že by konečně šifra kde se prodereme dopředu? A zadání by tomu odpovídalo – čistě typograficko-grafická šifra by nám neměla vzdorovat dlouho. Ano, zvláště když nejmenovaná osoba vydá pokyn, abychom jedno zadání nechali nepočmárané, takže půlka týmu nemůže vůbec luštit. Fonty identifikujeme, pospojujeme několik motivačních hesel, pokusně přiložíme zadání na mapu, naštěstí je ale konkávní roh s R příliš daleko. Pak nás chce Máťa nalákat někam za Podolí, že tam je podobný obrazec – ale divokým spekulacím učiní přítrž Silp, který včas prohlásí, že to má. Uf. Ještě že tak – později se dozvídáme, že tady mohlo být i malé zaváhání potrestáno osudovým zásekem – jak si na vlastní kůži vyzkoušel náš spřátelený tým hledající po lesích Tróju.

9. šifra

Z Mariánského údolí trefujeme neznačenou odbočku, která se sice nahoru klikatí podezřele dlouho, ale nakonec nás vyhodí u rohu vojenského prostoru, kousek od základny Tajfunů. Obcházíme celý objekt po cestě, ostnatých drátů přibývá a nakonec nám výstražná cedule oznámí, že majitel prostoru bez rozpaků legálně drženou zbraní zastřelí každého, kdo se přiblíží. Navíc se tu u hlavní brány koná nějaká noční schůzka – asi se střídají stráže :). Zapisujeme se do vrcholové knihy asi na 37. místě s pouze čtyřhodinovou ztrátou na vedoucí Prahory. Tak to je za chvíli dáme ;). Šifru máme prakticky hned, čtyři odstavce jsou dost návodné – věštím z mapy a ověřuju poslední číslo – osmičku. Ptám se, jestli z těch prvních čirou náhodou nevychází 428. Prý náhodou jo. Jdeme. Užíváme si krásné výhledy a v jednu chvíli to vypadá, že z podivně se rozestupujících mraků kolem měsíce přistane minimálně ufo. Radši zalézáme do lesa a hledáme kótu.

10. šifra

Vzhledem k tomu, že tu zatím vytrvale kempuje (až na pár čestných výjimek) celé startovní pole, nelze kopec minout. A jdeme se podívat na zoubek rybičkám. Zubů je hodně, ale i po pečlivém přepočítání mezi nimi zůstávají ošklivá písmenka. Aplikujeme tedy autíčkovou nápovědu, ale není to taková sranda, jak to na první pohled vypadá. Každá chyba se tu rychle rozšíří, takže se snažíme požírat rybky co nejopatrněj. Pak si ještě ujasníme, co že všechno jsou vlastně rybí garáže, až se nakonec ukáže smysluplný text. Tedy – v zásadě smysluplný: „SZ SLANE RYBY OBALY TESNE“. Už se nedivíme, proč tu všichni tak vytrvale sedí. Ale my se přeci nenecháme podruhé nachytat na stejný špek – tohle totiž podezřele zavání rybinou, a hlavně zrádným rébusovým sudem a podobnými hrátkami ze Svíček. Podle mě prostě mělo jít o nějaký druh konzervovaných ryb, podobných slanečkům, ale zabalených jako sardinky. Otázka pro dnešní ráno tedy zní – jaké známe slané ryby v těsných obalech a co by se tu po nich v okolí mohlo jmenovat? Slané ryby se povětšinou vyskytují v konzervách, v úvahu tedy připadají různí slanečci, sardinky, ančovičky… Nebo anaklety. Ono to vážně znělo úplně jako něco slanečkovitého, zatlučeného do konzervy… Což je les kolem kóty na protější straně údolí, slabé dva kilometry severozápadně odsud, dokonce kousek od turistické značky. Zní to zcela přesvědčivě, jediný háček je v tom, že nikdo doopravdy netuší, co to ty zatracené anaklety jsou – ale organizátoři jsou v podstatě svině, takže to může být zcela cílená šifra v šifře. Samo se to nabízí. Zkoušíme volat přátelům na telefonu, což se před pátou ráno nesetkává s příznivým ohlasem a internet s sebou nemáme. Po dvaceti minutách dohadů už nám všem anaklety znějí jako značně luxusní sardinky, někteří jedinci začínají dostávat chuť na tuňáka, takže po hodině a půl naznáme, že v šifře samotné už víc potřebných informací není a vyrážíme nejkratší cestou do údolí. Cesta bohužel brzy mizí, takže se sypeme nějakým srázem přímo k osadě s rybníkem. A co neuvidíme, když se se svítáním vynoříme z hvozdů: před námi stojí orgovský stan, který má být o kilometr dál a výš a vedle něj táboří s lucernou Pomocní Ponocní i pár dalších týmů. Zavládne zmatek a panika – jak je to možné? Přehodnocujeme interpretaci těsných obalů – orgové asi nejsou tak drsní aby cpaly rybky hned do konzerv a radši je nechali v rybníku. To zní pravděpodobně, ale šifru nám za to vydat nechtějí. Už to začíná být trochu úmorné, takže se smíříme s tím, že rybky nebyly slané ale slabé, vytlučeme z nich řešení …s meziproduktem ve znění „Slabé ryby žraly třešně“… a za odměnu dostaneme kostičky.

11. šifra

Fuj. Po ránu je pěkná kosa, po náročných rybkách na nás padla krize, týmy kolem nás rychle mizí a my nevíme, co s kostkami. Povinné - všichni přece víme, že morseovka tu ještě nebyla, takže ji pasujeme pro jistotu na všechno - vyzkoušení morseovky dopadá neúspěšně, navíc zjišťujeme, že okraje nenesou žádnou informaci, soustředíme se jen na vnitřek a pokoušíme se mezi pospáváním uplatňovat reverzně inženýrské postupy kombinované s metafyzickým věštěním. Tím vyvoláme akorát černého luštícího kocoura, který nám začne kontrolovat zásoby. Ještě nikdy jsem neviděla kočku, která by si tak užívala pobíhání v listopadové ledové vodě… ten kocour byl zřejmě nějaká rybářská odrůda. Máťa průběžně hlásí, že v tom skoro vidí písmenka, ale že neví, jak je z toho přesně dostat. Situace nápadně připomíná zásek na Trpaslíkovi, blahé paměti, takže konzultuji mapu a hledám jednoslovné místo začínající dvěma symetrickými písmeny s N uprostřed a pravděpodobně K na konci. Tedy HORNEK. Největší krize hry je překonána, zmrzlí se zvedáme od rybníka a vydáváme se do známého krpálu, za sebou u cesty necháváme Chlýftýmí rypák.

12. šifra

Na vyhlídce je pěkně, je tam bludiště, pár týmů včetně upadlých telefonů, takže šance na dohnání čelních pozic pořád ještě teoreticky žije. Silp se dostává do adrenalinové fáze, probíhá bludištěm a neustále nás popohání, ať už taky běžíme. Paralelizujeme aspoň čtení tajenky odpředu i odzadu a v nadějném čase vyrážíme k lomu. Opět vzpomínáme na Tmou 5, když jsme tu v podobném čase ještě jako zelenáči haluzili ze 7. stanoviště. Teď valíme na třináctku a jsme připravení na strhující finiš.

13. šifra

Bohužel pro nás mají orgové přichystaný jiný scénář. Budeme dotvářet kolorit rozhodující smrtící šifry kousek před koncem. Daří se nám analyzovat různé důležité jevy, vektory a podobné ptákoviny, bohužel se upneme hlavně na myšlenku tří různých barevných vrstev, které bude potřeba nějak posouvat a natáčet, aby vylezlo… Prostě něco ;). Po půlhodině je zřejmé, že k principu máme asi daleko, ale že nebude tak těžký, poněvadž dost týmů se najednou zvedá a nadějně odchází – Chlýfáci se tu ani neohřejí, pak tu prosprintují Alberti… A na nás přichází závěrečná krize. Jako obvykle nezvládáme rozhodující okamžiky – v kritické chvíli prostě už nepřichází nosné nápady a motáme se v kruzích. Tentokrát to končí například tak, že Anežka se pokouší zadání podpálit a přitom se málem udusí vdechnutým broukem, který se k tomu nachomýtl a stal se tak nevinnou obětí posledních zoufalých pokusů ;). Ten brouk byl pěkně odpornej, chutnal jako zkažený brambory! Na poslední chvíli sem doráží ještě celkem dost týmů, ale pak přichází konec všech planých nadějí, že se třeba celé pole zaseklo na čtrnáctce – závěrečná smska. Otevíráme kapitulační obálku a jdeme se vzdát do hlavního stanu v Líšni.

Závěrem

Děkujeme orgům za hru, bylo to o poznání vyladěnější a vyrovnanější než loni, šifry byly perfektně zpracované, občas možná zbytečně průchozí, zas to ale bylo ve vhodných místech (poslední městské 7. stanoviště, 9. šifra před nástupem do hlavní části terénu), takže to nepůsobilo nijak rušivě – na rozdíl od loňského nekonečného pochodu 7 – 8 – 9. A úvodní rej plně vynahradil potřebu nějakých zběsilých multimediálních kreací v dalším průběhu… Těšíme se na viděnou příště – tentokrát už v cíli ;).

Za frikulín tým sepsal Garret, komentáře přidala Anežka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.