Začátkem prázdnin jsme se rozhodli vyrazit na nějaký kratší puťák a vytáhnout tentokrát i Zbyška. Původně to vypadalo, že možná zlanaříme ještě Máťu a Zbyňka, ale nakonec jsme zůstali u komorní sestavy frikulínského béčka z brněnské Krůty.
10. – 13. 7. 2008, Meziměstí – Walbrzych – Broumov
S Anežkou jsme přípravu pojali dost nezodpovědně, protože jsme ještě dlouho do rána na Ruinách sepisovali jakési traktáty, ale nakonec jsme popadli jeden podezřelý stan, Zbyška a vyrazili směrem na Broumovsko.
Postupně jsme vylezli na hřeben Javořích hor na Ruprechtický špičák, pak slezli do Polska a vydali se do Gor Suchých a Gor Kamenných. První noc jsme přespali v přístřešku na Lesisté Weliké a chtěli okruhem kolem Walbrzychu dorazil až někam do Sowích Gor. Místní cesty nás ale zradily. Po půldenním bloudění jsme se vzdali. Posunuli jsme se vzdušnou čarou asi o kilometr za několik hodin a rozhodli se opustit nepřátelské lesy a vrátit se na přátelštější stranu hřebene – do Broumovské vrchoviny. Nakonec jsme druhou noc strávili v bouři na hřebeni v protékajícím polském turistickém přístřešku.
Třetí den jsme sestoupili zpátky do nížiny a zamířili do Meziměstí. Po obědě a místním výborném hořkém horském pivu jsme kouzelnými vesničkami a zapomenutými cestami postupně dorazili až na kraj Broumovských stěn. Tam jsme v začínajícím dešti tajně postavili stan pod první skálou.
Další den jsme vystoupali ke kapli na Hvězdě a pokračovali po hřebeni Broumovských stěn. Ze skalních bludišť jsme nakonec slezli do Broumova, kde jsme dlouho marně hledali hostinec, který by přivítal znavené poutníky. Našli jsme mezitím i klášter a místní muzeum a jídla i piva se nakonec dočkali až v hospodě u nádraží. A tam jsme naše putování také zakončili a vyrazili vlakem zpátky do Rychnova.
Bylo to pěkné, Polsko jako tradičně náročné, Broumovsko kouzelné, obloha strašně vyskoká a diezenhoferovské zapomenuté kostely by mohly sloužit jako svatyně, i když by byly v ruinách.
Jeden z krajů, kam by se člověk mohl vracet pořád…
Sepsal Garret