Krutá (zá)krůta 2 (2008), reportáž

…cestou s překvapením zjišťujeme, že odnepaměti víme, že klub na Leitnerově určitě existuje, ale netušíme kde. Už málem zahanbeně voláme nebrňákům na telefonu aby nám to zjistitli někde na internetu, ale naštěstí narážíme na obří šipku na rohu ulice, což není kdejaká lecjaká věc, protože nás opravdu dovede k početnému týmovému ležení, ale klub pořád nikde…

21. 6. 2008, Brno
frikulínské béčko (Anežka, Garret, Zbyšek)
8. šifra / 9 šifer
13. místo / 28 týmů

fotky ze hry

Před hrou

Frikulinsko becko Loni se frikulín zůčastnil prvního ročníku Krůty spíš symbolicky – na start se dostavil dvoučlenný tým v sestavě Máťa a Zdíša a po odmítnutí totální nápovědy skončil hru už na čtvrté šifře. Krutá pověst která hru obcházela ale letos nalákala tolik krůtychtivých zájemců, že bylo nutné postavit dokonce hned dva týmy – ambiciózní frikulínské áčko a pouze o čest bojující frikulínské béčko (větší část jeho členů musela skládat reparát po totálním debaklu na Dnem). Nakonec ale byly síly přinejmenším početně vyrovnané, protože áčkový tým přišel o čtvrtého nahlášeného člena – Kuka – a žádné další tajné posily už se jim na poslední chvíli sehnat nepodařilo.

Start

Naše Béčko si bylo vědomo nevýhodné pozice, takže se už od začátku snažilo naklonit si přízeň krutých organizátorů banánovými úplatky – sice se nám nepodařilo sehnat nejideálnější kombinaci s čokoládou, ale i tak byla naše snaha nestrannými orgy později oceněna ;). Před samotným startem jsme se ještě nechali zvěčnit už tradičním krutografem a pak už jen čekali… Orgové nás ještě chvíli napínali, spekulovali jsme na jaké opožděné přespolní celebrity se čeká, ale po startovním hvizdu už nás zajímal jenom obsah úvodní obálky.

1. šifra, Symbolická: 9:35 – 9:43 (8 min.)

Davy na startu A ten byl po prvním zděšení velice přívětivý a dokonce i sympaticky propojený s hintem v mottu šifry, čehož jsme se pak zuby nehty drželi i dále, v místech kde už to s geniálními nápady zas tak slavné nebylo. Ale tady jsme si od očička nakreslili spirálku a mě se podařilo konečně po dlouhé době využít i nějakých těch veteránských zkušeností a nadhodil jsem, že to určitě budou taková ta písmenka poskládaná z nepísmenek jako byla kdysi na Sendviči – a bylo. Pak už jsme to jenom sepsali a vyrazili v patách orgů a prvních týmů, které se zvedly chvíli před námi směrem ke Špilasu. Jo, jo, starty už by nám šly – ale daří se nám je úspěšně promrhávat na následujících úvodních šifrách.

2. šifra, Tečky čárky: 9:54 – 11:25 (1 hod. 31 min.)

help: 10:54 - "Tretiny na sebe."

Stejně jako tady pod Špilberkem. Optimisticky zabíráme luštící místo na dětském hřišti, kde máme přehled o situaci, což v praxi znamená, že se můžeme neustále rozptylovat pohledem na kolem ležící konkurenci. Vidíme, že týmů přibývá, příliš neubývá, akorát zrovna vedlesídlící Dopíjejí a jdou celkem brzo. A my měříme. A třetíme, poněvadž rozdělování na třetiny jde celkem dobře a navíc se dá napasovat i na motto šifry. Dál už je to horší, protože já se Zbyškem se upřu na oddělovače a morseovku. A nehodláme přestat, dokud ji v tom nenajdeme. Dopoledne kvapem ubývá a nám se blíží první nápověda, která zní zprvu jako provokace. Třetiny už máme, překládat tečky i čárky přes sebe už jsme taky zkoušeli, ale bezvýsledně. Ještěže se Anežka rozhodla obrnit proti našim paranoidně-morseovkovým hrátkám a ve chvíli nouze nejvyšší to prostě vyřešila rozřezáním písmenek. Ještě dlouho nechápu jak přesně, ale to nevadí, protože valíme na 3. šifru a těžce bojující frikulínský a-tým necháváme za sebou.

3. šifra, Bratři v triku: 11:45 – 13:08 (1 hod. 23 min.)

help: 12:56 - "Zebru neres!"

Cestou s překvapením zjišťujeme, že odnepaměti víme, že klub na Leitnerové určitě existuje, ale netušíme kde. Už málem zahanbeně voláme nebrňákům na telefonu aby nám to zjistitli někde na internetu, ale naštěstí narážíme na obří šipku na rohu ulice, což není kdejaká lecjaká věc, protože nás opravdu dovede k početnému týmovému ležení, ale klub pořád nikde… Po chvíli zmatkování na konci ulice míříme zmatkovat do správného dvora, kde se dožadujeme dívky u klubu. Té se ovšem nedočkáme, stejně jako se nám nechce ukázat žádná místní cívka. Nejsme ale sami kdo tu prolézá kdejaké křoví což nás uklidňuje natolik, že cívku zrádně ukrytou na veřejném prostranství všem na očích nakonec objevujeme. Sedáme si opatrně mezi místní psí výkaliště a snažíme se vykoukat, kde se mezi těmi erteplemi a ekzémy skrývá slibovaný kůň z Tróje. Vábení Zebry ale neodoláme a necháme Anežku ať se ji ujme, že by nám to k tomu koni mohlo aspoň napovědět. Nakonec se to tak nějak sejde, že po nápovědě už máme bratry tak prokouklé a zebru doluštěnou, že zbývá jen spočítat VŠECHNY řádky, ocenit vytříbený smysl orgů pro skrytí divných písmenek kvé a vv a přečíst si, ke kterému topolu máme vyrazit. Loučíme se tu s frikulíny, kteří se sem probojovali poté, co nevyluštili záchranou SMS z předchozí šifry a radši vyluštili šifru samotnou. Chmurná to předzvěst neradostné budoucnosti…

4. šifra, Orbis Pictus: 13:18 – 15:58 (2 hod. 40 min.)

help: 14:20, dead: 15:19 - "Je cas nasadit si brejle a prestat videt jen cernobile."

Klasická díla mají mezi účastníky evidentně úspěch, takže v meditacích nad veledílem Orbis Pictus najdeme po usazení v parku ještě notnou většinu těch, kteří už měli být podle dosavadního průběhu dávno za kopečkama. Tušíme tedy šanci, sedáme mezi soupeře rezignovaně čekající na vysvobozující SMS a bleskově luštíme. Jasmín bílý, pole sílí, jasný jako facka. Co dál? První obrázek je jednoznačně zásobník, jenže jak ho tam napasovat? Zbytek obrázků se nám ale podaří příkladným týmovým brainstormingem celkem rychle pojmenovat (na blbosti nás užije), a protože tušíme kde se bude číst tajenka, zkorigujeme i pár nesmyslů a zjistíme, že máme hledat TRAT PODJEZD. A víc nic. Někde bude zrada. Už dříve se nám podařilo objevit spojení s barvami, takže kromě bílých jasmínů doplňujeme zbylé žluté psy a ostatní indivdua, ale to je na dlouhou dobu všechno. Nápověda neprozradí nic nového a nám se daří ukázkově ignorovat frikulínské desatero i základní poučky z manuálu Tmou. Hlavně že ještě bezelstně nadhazuju, že barvy v rastru určitě něco vykreslují a hledám náznaky písmen. Naprostá slepota a tupota. Navíc se rozhodneme nehaluzit – máme sice vytipované dva podjezdy v sousedství, ale k cestě se odhodláme až když se blíží čas řešení a chceme se jen trochu pohnout, než dojde vysvobozující sms.

Vydáváme se tedy zcela zcestně k podjezdu na Vídeňské a pochválit nás můžu jen za to, že ve chvíli nejtěžší aspoň začneme pročítat Krutou čítanku. Sice v ní marně hledáme nápovědy, ale aspoň nás to zachraní od totální ostudy – v podobě nerozluštění záchranné sms, která nám dochází vzápětí. Stává se z ní v podstatě šifra 4 a půl – usedáme s ní v parčíku na Vídeňské, kde překvapivě potkáváme další tým a chvíli bláhově doufáme, že jsme to trefili správně… Ale chyba lávky, čeká nás jen drsná záchrana. Musím se pochlubit, že v tomhle ohledu jsme si vedli lépe než a-tým, a za slabou půlhodinku už se s jásotem zvedali a s vyřešeným řešením uháněli přes bludiště supermarketů a dálnic směrem k Bidlánkám… Z Komenského výchovné šifry pro nás vyplynulo hned několik důležitých ponaučení:

  • Prozrazení řešení nemusí nutně znamenat, že se člověk zadarmo dozví, kam pokračovat.
  • Šifrovačka se může bez větších problémů odehrávat i v Heršpicích mezi hypermarkety, kolejemi a dálnicemi.
  • Měli bychom se nad sebou zamyslet, protože řešení nejpřímočařejších částí šifer pro nás poslední dobou představuje nepřekonatelný problém…

5. šifra, Pletenka: 16:11 – 16:24 (13 min.)

U trati za Hornbachem ještě potkáváme pár týmů, takže soudíme, že jsme nebyli jediní, kdo se u předchozích dvou stanovišť zapotili. Tady se naštěstí skoro ani nezastavíme. Podruhé za hru se dočkáme chvilky prozření a princip odhalujeme prvním nástřelem. Konečně morseovka – k mnoha dalším principům mikádo naštěstí nesvádělo. Navíc tu mnoho vhodných míst k luštění stejně není, takže jsme rádi, že se můžeme rychle přesunout někam dál.

6. šifra, Kudy kam: 16:40 – 18:43 (2 hod. 3 min.)

help: 17:44 - "Mas-li dobry napad, nevol nikdy zapad."

A byl to jeden z nejoriginálnějších přesunů v rámci městských šifrovaček, co jsem zatím zažil. Z cestičky mezi částečně opuštěnými zahrádkářskými koloniemi brzo odbočujeme k nějakému železničářskému domku, kde už nás místní obsluha rezignovaně posílá kamsi přes trať, že už se tudy podobných individuí snažilo dostat víc. Tím se ocitáme v labyrintu kolejí, mostků a odstavených souprav, lemovaných ploty a ohradami továrních komplexů a skladů… Už není úniku, takže se podél kolejí vydáváme husím pochodem směrem, kde tušíme řeku a kde s trochou štěstí bude možné nějak sešplhat po mostě. Nemá moc představu, o jakou trať se jedná, a tak si dáváme preventivně pozor, aby se nám v zádech nevynořilo nějaké to Eurocity, nebo nás nesmetlo na mostě. Nakonec bez problémů překonáme posledních pár desítek metrů a sesypeme se jakousi dírou na cyklostezku vedoucí po nábřeží.

Máme vyhráno a u pingpongových stolů vyzvedáváme 6. šifru a doufáme, že jsme si předchozím rychlým luštěním slušně polepšili a měli zas co pohoršovat. Kudy kam nevíme. Sedíme na malebném břehu místní stoky a bezvýsledně brainstormujeme nad různými nepodstatnými detaily typu různě se překrývajících čárek, ale k rozumnému nápadu nedojdeme. Další postup se tak zvrhává ve zběsilé kreslící kreace, kdy se každý snaží výtvarně projevit a různě doplňovat chybějící části šestiúhelníků opačnou barvou přesně dle motta šifry. V 17:09 dostáváme protekční povzbudivou SMS od orgů, ale to je na dlouhou dobu jediné pozitivum a sociální jistota. Soupeři odchází a my se plácáme v pokusech o jakousi grafiku, ve které překvapivě nic nevidíme. A po nápovědě zjišťujeme, že dobrý nápad evidentně nemáme. Takže když v mapě objevím paneláky naskládané do tvaru pravidelného šestiůhelníku, který leží kousek na východ od nás na ulici Schwaigrova, není nijak těžké přimět zbytek k týmu k odchodu s tím, že to tam v nějakém východním rohu určitě najdeme. Mezi paneláky je sice dobré posezení, ale motají se tam jenom kupy děcek. Šifra žádná, týmy žádné. Kdepak asi frikulíni udělali chybu tentokrát? Inu opět v počítání do dvaceti šesti. Po tomto převratném objevu už se daří poměrně rychle dosubstituovat vnitřní plástve a zjistit, že máme aspoň dobrý směr a stačí popojít o ulici vedle k pramenu sv. Floriána.

7. šifra, Chumelenice: 18:57 – 21:05 (2 hod. 8 min.)

help: 19:58, dead: 20:59 - "Pomohou ti rady, ze mas hledat rady?"

Pramen smrdí, takže chybějící vodu raději nedobíráme a radši vyzvedáváme zadání. Vypadá strašidelně. Navíc se s námi v tu chvíli loučí Anežka, která odbíhá stíhat autobus – na cestu dostává aspoň zadání závěrečného úkolu a 7. šifry. Zůstáváme se Zbyškem dva, ale nebojíme se vlka nic a vymýšlíme, co z té změti vykoukat. Po chvíli paranoidních spekulací, jestli není opravdu potřeba vědět, jaké nástroje se vyskytují v kvintetu se vracíme k jednodušším teoriím o spojování pětic. Nápověda víceméně potvrdí, že jsme na dobré cestě, když se písmena pokoušíme prokládat vzornými přímkami. Bohužel správná pravidla propojování objevujeme až příliš pozdě. Mezitím se Anežce podaří rozluštit alespoň zadání závěrečné šifry, takže víme, že máme kreslit komiks. K tomu se mi ale Zbyška přesvědčit nepodaří, protože se pokouší do poslední chvíle pokračovat v objevování nových kousků abecedy, jejichž nález mezitím potvrdila i Anežka. Jenže čas se chýlí ke konci, takže z taktických důvodů posíláme po dvou hodinách sms, že jsme dead, i když to není tak úplně pravda. Ale tohle by bylo ještě tak na půlhodinku pečlivého rýsování a doplňování, kolem padá tma a my se chceme pokusit o mohutný finiš.

8. šifra, Kruhový pavouk: 21:30 – konec

help: 22:31, "Uvarte si vajicko."

Frikulinske acko Jako naschvál byla osmička pěkně daleko, takže nám nezbylo než to vzít přes Černovice klusem a s posledními slunečními paprsky sebrat na lávce na Turgeňevově naše poslední zadání. Pohledy okolo postávajících a polehávajících týmů byly totiž víc než výmluvné. Někteří se nevěřícně ptali: “To už to máte?”, když jsme slézali z mostu – bohužel jen abychom našli nějaké místo k luštění. A podepsali si krutý rozsudek nepochopením motta hry – za nejlepšího přítele člověka na dopravním prostředku jsme prohlásili brzdu, což o nás mnohé vypovídalo. Kruhového pavouka jsme se tedy pokoušeli otáčet a ve vhodných chvílích ho zastavovat naší patentovanou přátelskou brzdou, což spolu s pozorováním, že se na obvod dá napasovat celá abededa s CH, Ť, Ř a Ž vedlo tak akorát do luštících pekel. A na hřbitov. Pod mostem byla tma, zima a rachot, takže jsme se naposledy přesunuli ve směru očekávaného postupu, zabrali volné místo pod lampou u hřbitovní zdi a konečně se dostali k rozumným nápadům. Zbyšek v jednu chvíli navrhoval správné čtení uprostřed a propojování protějších písmen, jenže jsme nepochopili indicie z motta ani z nápovědy (když si uvařím vajíčko bude se přeci točit – to potvrzuje akorát teorii o kole a brzdě…) a v jedenáct večer definitivně umřeli před hřbitovem. Dead záchrany už jsme se nedočkali…

Konec

A to byl konec zbytku béčkového frikulína, milé krůty i krůťata…

Na osmičku stačil dorazit ještě náš mateřský a-tým, který se rozjel na 5. šifře a stáhl nám náskok asi jen na hodinu – ale předposlední šifru už taktéž vyluštit nestačili. Vyrazili jsme se společně aspoň podívat do cíle, což se ukázalo být orientačně nejnáročnějším a nejdelším přesunem v celé hře ;). Po třičtvrtěhodině bloudění mezi paneláky na Vinohradech jsme se nakonec s krutými orgy šťastně shledali, vyslechli si řešení nepokořených šifer i zprávy z průběhu a přípravy hry, dostali za odměnu zadání 9. šifry vyrazili zakončit naše téměř úspěšné putování jedním půlnočním pivem :).

Tož děkujeme za krutou hru a těšíme se na další ročník!

Za frikulínský b-tým sepsal a fotky nafotil Garret

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>