O5 jsme se chěli podívat do cíle.
O5 jsme se těšili do Zlínských lesů, vod a strání za svítání.
O5 všechno dopadlo jinak, než jsme si to malovali.
Ale O5 jsme si to náramně užili a odjížděli totálně vyčerpaní, ale spokojení.
25. – 26. 4. 2008, Zlín
frikulín (Anežka, Garret, Chalda, Máťa, Silp)
9. šifra / 16 šifer
62. místo na 9. šifře / 158 týmů
O5, aneb opět na Osudu
Inu to bylo tak. Po loňském úspěšném a nadmíru adrenalinovém působení ve Zlíně a Otrokovicích jsme letos Osud pojali jako osudovou záležitost a už dlouho před hrou bylo jasné, že tentokrát jsou všichni frikulíni (ne jenom Silp, který jezdí s vítěznými ambicemi na každou šifrovačku ;) odhodláni bojovat o příčky nejvyšší. Oslavný pokřik:
„Ranní rosa botou vzlíná,
chcípnem v lese blízko Zlína,
epitaf to frikulína.
Hurá!“
vznikl v bojové náladě za účasti téměř kompletního týmu na Velikonocích v Ústí nad Orlicí. V tu dobu jsme samozřejmě ještě netušili, jak moc se tím přiblížíme skutečnému osudu. Odhodlaná nálada se rozšířila i mezi služebně mladší frikulínstvo, takže nakonec vznikl též spřátelený tým Krabic (později Králíků) bez klobouku pod Moriho velením. Dostali jsme za úkol dělat jim B-tým. Ani to nebylo nakonec daleko od pravdy.
Předstartovní přípravy vrcholily. Poslední večer jsem v Brně zoufale sháněl předepsanou mapu. V Praze už ji neměli nikde a tady jsem ji se štěstím objevil snad v pátém knihkupectví – asi poslední výtisk v celém městě. Rozhodl jsem se nenechat náhodě vůbec nic a na základě Vstupního testu se vybavil zbrusu novou periodickou tabulkou, přehledem české gramatiky a kromě jiného i tabulkou s genetickým kódem. Nemohlo nás překvapit vůbec nic.
V den O jsem se na hlavasu připojil ke Králíkům bez klobouku a hromadné brněnské šifrovací výpravě a doufal, že nezůstanu sám. Nezvykle jsme se totiž do Zlína sjížděli po vlastní ose ze všech koutů republiky a věřili, že aspoň tři budeme na startu včas. Realita byla taková, že do Malenovic náš vlak dorazil v pořádku, ale frikulínů byl akutní nedostatek. Brněnská výprava vzala útokem nejbližší jízdenkovník, já jsem vzal útokem mobil. Postupně jsem zjistil, že Silp dorazil z Prahy a sedí kousek ode mě, Anežka dojela z Prostějova a už je na startovním shromaždišti, Máťa je teprve na cestě z Prahy… A Chalda snad dorazí kolem deváté z Pardubic. Tým byl tedy skoro kompletní.
Zvolna jsme se se Silpem přesunuli ke startu zburcovat Anežku, ať se neválí a něco dělá – aspoň ať s náma začne jíst. Týmů okolo přibývalo, i vyslali jsme Silpa pro startovní pokyny a na zbývající čas se zabavili stříháním pexesa a čtením pokynů. Silp ještě trénoval podpis na vzorné vyplnění indexu, aby si to zas po nějaké době mohl znovu užít ;). Pak už začalo podezřelé auto rádia Zlín přehrávat oslavné pokřiky, dorazila nám Máťa a na poslední chvíli i Králíci bez klobouku (kteří zahajovali někde v hospodě) a mohlo se začít.
1. šifra, Sociální výchova: 17:00 – 17:25 (25 min.)
Museli jsme zařvat, ale naštěstí ne tolik jako na jisté Tmou, pak odněkud z listoví přiletěl děkan a prohlásil studium za zahájené. Nadšeně jsme se vrhli do sociálně-ekonomického studia a začali spekulovat na místní burze s perspektivními zelenými flaškami od vína. Ještě že nebyla prohibice. Chaos byl náramný, ale zvládli jsme ho lépe než loni podobné vekslování na Bendě. Lehce nekalými praktikami špionáže konkurence jsme vyhodnotili jako nejúspěšnější model obchodování veřejný trh s několika nezávislými agenty v terénu. A po rozložení karet na zemi uprostřed kotle k nám začaly flašky proudit samy, konkurence se dokonce mohla přetrhnout, aby nám sehnala, co potřebujeme, když jim necháme nějakou tu podpultovku v podobě šlupky od banánu. Situace na Malenovických trzích je příznivá, takže dlouho před závěrečnýcm krachem burzy vyrážíme vstříc druhé šifře.
2. šifra, Dějepis: 17:34 – 18:00 (26 min.)
Výš, dále, rychleji! Spolu s rostoucím procesím stoupáme vysoko nad Malenovice, Silp kráčí v čele průvodu a snaží se ho uštvat hned ze začátku. To se mu ale nedaří – značná část procesí po získání druhého zadání usedá k odpočinku, takže dál se štveme akorát my a pár dalších paranoiků, kteří tuší, že bez indicií ze zmiňovaného Malenovického hradu nemá cenu šifru řešit. Máťa si ještě cestou všímá, že v některých tvarech jsou stejně rozmístěná písmenka, takže po dobytí hradního sklepení a získání správných erbů je objevení principu otázkou chvilky. Jenom si celou dobu nemůžeme vzpomenout, jak se ta hra s rovnáním dřevěných kostiček do předepsaných šablon původně jmenovala… Luštící plac jsme zvolili strategicky, takže víme, že kolem proběhlo zatím jen pár týmů. Stejně strategické se ukázalo přenechání navigace Anežce, která se nenechá zmást kibicováním a žene nás nějakou podezřelou zkratkou přímo do protějšího kopce. Jako odměnu za vedení výpravy chce Malenovický hrad a statek v podhradí. Aspoň se můžeme cestou kochat jejím budoucím panstvím – hrad se za námi pne opravdu impozantně.
3. šifra, Dopravní výchova: 18:13 – 18:25 (12 min.)
pořadí: 2.
V ulici před domnělým hřištěm málem propuká rebelie – začínáme se dohadovat, kam zmizely týmy před námi – zrovna teď už by se tu měly dávno rojit. S velkou nedůvěrou obcházíme opuštěné hřiště, když vtom se zpoza budovy vynoří Krtci… Tím se akutní nedosatek týmů vysvětluje – zapisujeme se jako druzí. Chápeme se zadání a vzápětí chápeme, proč zrovna dopravní hřiště. Vyjíždíme do ulic, ale ukáže se, že celý tým se za volant na jedno sedačku prostě nevleze, takže trháme zadání na dvě části, stejně tak i tým, a pak už spořádaně kroužíme a bouráme zbylá písmenka. A ten střet mafiánů byl opravdu drsný – naštěstí tu ještě nebyl tak velký provoz… Bleskově se balíme a upalujeme po silnici mezi poli k místní krabicové zóně. Cestou tušíme jeden tým před námi, jinak nikde nikdo. Zcela nepatřičně vtipkujeme, že Chalda nás bude muset dohánět uprostřed lesů na 6. šifře. No dobře, asi jsme neměli provokovat a říkat to nahlas…
4. šifra, Astronomie: 18:50 – 21:45 (2 hod. 55 min.) – zákys první, astronomický
nápověda: 20:15
Protože zkouška z Astronomie skončila málem tragicky. Začalo to už tím, že jsme nemohli najít tu správnou učebnu, takže zadání testu jsme s jazykem na vestě získali až poté, co jsme prokroužili útroby supermarketů a pořádně se rozhlédli, kde vlastně visí ten nápis TESCO. Ale nebyli jsme asi jediní, při exkurzi mezi místními obchody jsme potkali i nějaké exempláře Ústředních topení a přehlídku Hrošíků, mám ten pocit. A pak přišlo zatmění slunce. Všude pobleskovala obskurní souhvězdí, ale nebyl mezi námi žádný místní mořeplavec, který by se s jejich pomocí uměl navigovat. Veselé bylo, že hned první nápad byl správný – je to potřeba napasovat na mapu, co s tím taky jiného, že. Na druhý pohled bylo též jasné, že podezřele protáhlý formát nemůže naznačovat nic jiného než nekonečně se táhnoucí Zlín. Na třetí pohled se ukázalo, že to jde nějak špatně. Ty tvary nevypadaly na mapě jako něco význačného, takže s šoupáním zadání po Zlíně jsme po čase přestali a začali myslet. To byla chyba. Vzpomněli jsme si mimo jiné na přijímací test, kde se pravilo, že Kružítko existuje. A protože ostatní neexistující souhvězdí už byla před námi, vytáhli jsme kružítko, abychom sestavu doplnili něčím reálným. Začalo se rýsovat, začalo se měřit a vůbec to vypadalo, že strávíme zbytek večera obskurními konstrukčními úlohami.
Když jsme po třičtvrtě hodině vyčerpali rozumné nápady, rozhodl jsem se, že budu tradičně poslem špatných zpráv a vyrazím pro nápovědu dokud jezdí MHD. Letmým pohled do rozšiřujících se řad týmů okupujících parkoviště totiž nevěštil nic dobrého. Bylo tu pohřebiště. Pohřebiště hvězd i hvězdiček, které neznají místní nebe. Do centra jsem jel s několika dalšími zvědy, ale zajímavé bylo, že část z nich zmizela v nějakém předměstí – nenechal jsem se zmást a doběhl k Centru prevence do houstnoucího davu, který u vchodu nemohl najít žádné zadání. V první vlně tu museli být zástupci tak třiceti týmů. A přicházeli další. Nakonec si někdo všiml, že v oknech jsou vlepené fólie a to teprve nastala ta správná mela. Z chaosu ale brzy začíná číšit zklamání. Nápověda je stejná jako zadání. Opravdu? Opravdu. Každý si to samozřejmě musí jít ověřit na vlastní oči, ale éterem jde jen jediná zpráva plná rozčarování. Jsme opět na začátku. Prostě se to na tu mapu musí přiložit. Jak? Zelený obr ve mně začíná vzbuzovat vzpomínky na loňský výstup na Šternberk, bohužel u sebe nemám papírové zadání. Situace k po… pukání. Tak zas zpátky. Volám aspoň Chaldovi, blíží se ku Zlínu. Tušíme, že nás ještě zastihne na 4. šifře… Na pohřebišti panuje ponurá nálada. Alberti a Krtci i Jeníčci tu prý snad ještě jsou, nese se znepokojivě místními tamtamy. Některé týmy ale jen přišly, viděly a hned byly pryč. Znovu k mapě. Musí to tam nějak jít. Přijíždí Chalda a s ním záchrana. Najedou se to láme. Někdo vidí OBIčejnou galaxii. Centrální. Na zeď pasuje cihelna. Planety… Letíme k Marsu.
5. šifra, Šití: 22:05 – 22:35 (30 min.)
Týmů kolem řeky není mnoho, ale aspoň potkáváme Králíky bez klobouku, kteří nás dohnali na Astronomii, ale pak se tam svorně trápili. Za chvíli se nám od řeky vrací zvědi se zadáním a vyrážíme hledat nějaké hezké osvětlené luštící místečko. Nakonec leháme do pelechu vyváleného v kopřivách u mostu přes nějakou místní stočku s tím, že to tu určitě bude mít dobrou luštící auru. A taky s tím, že tu nepůjde moc dlouho vydržet, takže to radši vyluštíme rychle. Jak řekli, tak udělali. Nejdřív jsme si sice pohrávali s myšlenkou nějaké variace na principu DNA (když už jsem sebou táhl tu tabulku s genetickým kódem ;), ale brzo přišly na přetřes stehy a vyšívání, a pak už to někdo zápatoval k sobě a četl začátek řešení… Ani jsem pořádně nestihl pochytit ten princip, ale aspoň jsem už měl namapované ty správné rybníky. Rychle se zvedáme z nepřívětivého příkopů a pár týmů necháváme za sebou – lemují tu silnici a dotvářejí klidný luštící kolorit. Zoufalství zůstalo na předchozí šifře…
6. šifra, Osmisměrka: 22:53 – 23:23 (30 min.)
pořadí: 66.
Cestou k rybníků je poměrně živo, takže k orgovskému tábořišti dorážíme zároveň s dalšími týmy a překvapuje nás, že už sem stačilo dorazit takové množství hráčstva. Na druhou stranu se na druhém břehu vynořují další a další bludičky a mihotavá scenérie pokračuje i na kraji pole nad rybníkem. Odhadujeme, že tu může trčet klidně nějakých 40 týmů, které by bylo záhodno nechat za sebou. S chutí se vrháme do vyškrtávání slov – tím se nikdy nic nezkazí. Brzo si ale začínáme všímat, jaké že podivné věci to vlastně vyškrtáváme – a začínají nám naskakovat pozapomenuté poučky z mluvnice… Číslovky, slovesa, podstatná jména – co všechno tam vlastně bylo? A hlavně jak se pozná co je co? ;) Vytahuju další kouzelné tabulky, tentokrát s přehledem české gramatiky, kterými jsem se čestvě vybavil, abych nebyl tak úplně zaostalý v otázkách češtinářské teorie. Zvesela se tedy pokoušíme katalogizovat slova, vybarvovat a hledat očekávané grafické řešení. Krásná to šifra. Elegantní, všechny kroky do sebe zapadají, nápady se potvrzují. Necháváme za sebou hromady soupeřů. Jediné co trochu kazí dojem je znění nápovědy, která se tu prý dávala. Řekla v podstatě vše, takže pole se tu nestihlo nijak významněji roztrhat a všichni se pak nakumulovali až u flašek – což u šifry jejíž zadání si člověk nemůže odnést nebylo úplně ideální.
7. šifra, Ekologie: 23:55 – 4:36 (4 hod. 41 min.) – zákys druhý, ekologický
aneb: „I will not move, yet
I’ll stand still instead…“
Ke skládce jsme spořádaně vyrazili oklikou po cestě ze severu a kochali se apokalyptickými výjevy. Celou dobu jsem měl pocit, že se na nás musí každou chvíli otočit zpoza plotu reflektory a někdo začne silnici kropit kalašníkovem. Aspoň jsme mohli řešit, co se dá tak pečlivě střežit na hromadě odpadu… Patrně měli být obránci ve střehu před zuřivými týmy, které by chtěli obchvatem překonávat ostnaté dráty a vzít ztečí sňůry s lahvema. Nechybělo k tomu mnoho. Po příchodu na téměř pusté pole před plotem jsme se jali hledat zadání, ale u plotu byl jen papírek s lakonickým konstatováním: Ekologie. Dál už jen tiše visící a svítící flašky. Aneb: Vítejte v šifrovacím pekle.
Anežka nadšeně říká, že ví co s tím – jmenuje se to Ekologie, visí to na skládce a je to skleněný odpad. Co s takovým odpadem? Inu přeci pěkně třídit podle barvy skla, případně rovnou vracet co vracet lze a ze vzniklé morseovky přečíst třeba čísla. Vrháme se na analýzu, dohadujeme se co je co, ale začínají se objevovat první zádrhely. Někde není jasné, co se vrací. Někde se zas nemůžeme shodnout, jaké barvy skla ještě uvažovat. Něco je zazátkované. Něco visí nízko. Něco vysoko. Jsou tu láhve od tvrdého, vína, piva, nealka… Totální zahlcení daty. Jsme uzemněni. Doslova. Topíme se v bahně. Přichází další a další týmy. A nikdo neodchází. Začíná to tu připomínat srocení před bitvou. Desítky lidí přilepených na hradbách z pletiva. Za ním val, na valu orgové. Ještě chvíle a dav vezme chatrnou hradbu ztečí ve jménu Ekologie. Ale mezi lidmi se brzy začíná šířit chlad, otupění a poraženecké nálady. K plotu už se skoro nedá probít, ale člověk tam stejně slyší zas a znova stejné mantry, pořád dokola: Tak se na to podívejme, co by se u toho dalo rozlišit – barva, vratnost, alko, nealko, velikost, víčka, bezvíčka…
Po dvou hodinách je zcela jasné, že kdyby bylo řešení skryté v něčem tak banálním, dávno by na to někdo přišel. Jenže v čem jiném to pak má být? Máme pocit, že veškerý zjevný informační obsah už jsme z toho vytáhli. Postupně se tu nahromadí snad stovka týmů. Beznadějně mrzneme. První týmy to balí a schází do Zlína. Bavím se s Jirkou z Názvu týmu, pak potkávám i Moriho a Králíky – mají pochmurné zprávy: na další stanoviště zatím skoro nikdo nedorazil. Teprve ve tři hodiny ráno se situace trochu prolamuje – dál prošlo prý asi 25 týmů. Rozhodujeme se k zásadnímu kroku. Nikdo už stejně neluští, všichni jsou promrzlí a promočení. O flaškách víme vše. Zkusíme se přesunout a zalézt do nejbližšího lesa – tam bývá teplo. Naposledy se rozhlédneme po bojišti a odcházíme za nejbližší kopec. Složíme se do nějakého hustníku, já se natahuji s přesvědčením, že se do rána sladce vyspím… V posledním záblesku brainstormingu se překvapivě ukazuje, že před sebou máme stejnou šifru, kterou jsme s Máťou vyřešili na Dnem 2007 za zhruba 4 minuty s konstatováním, že to je jak z mateřídoušky. Jenom byla zadaná na papíře s trochu jinými obrázky. Teď tedy po pěti hodinách slavně zjišťujeme, že máme jít k Prštenskému rybníku. Grrr. Proč nás vždycky nachytají na těch nejtriviálnějších šifrách?
8. šifra, Pracovní výchova: 4:54 – 6:10 (1 hod. 16 min.)
Lehce se rozednívá a nějakým divoce zarostlým sadem se pokoušíme sesypat k rybníku. Já se sesypávám akorát mezi trní. Nakonec se zdárně probijeme až do správného údolí, které nás dovede přímo ke stanovišti. Přesun byl rychlý, další úkol taktéž: Doplavte si pro řešení. Na vlastní loďce. Zalézáme do šera lesa, aby nám do loďky nedupala konkurence a pouštíme se do bleskového návrhu. Nutno dodat, že se skoro celou dobu náš vývojářský tým snaží plavidlo projektovat tak, aby bylo schopné samo udržet zadaný kurs bez dalšího dálkového ovládání – až ke konci prací vyjde najevo, že zadání úkolu zas tak drsné není a loďkou můžeme manévrovat ze břehu. Plavidlo je postaveno na bázi odolného plastového trupu a dvou rovnovážných plovácích vyřezaných z kůry a Mátiné karimatky. Elektrotechnického řešení pohonu se ujímají Silp s Chaldou, zbytek týmu jim připravuje materiál. Nakonec promažeme kritické místo vrtulkové hřídele Framykoinem (účinným to antibiotikem) a vyrážíme na zkušební plavbu. Mezitím se rozednilo, takže osvětlení lehce ztratilo smysl. Máme aspoň přehled, kdo nám chce topédovat ovládací nitě. Test u břehu dopadl výborně, jenom se bojíme chaluh zaplétajících se do vrtule. Dál už nad tím ale nespekulujeme, zabíráme volné místo (bohužel u toho vzdálenějšího břehu) a začínáme odvíjet nitě osudu. Máťa to celé diriguje. Není to sice žádný koncert, ale loďka se statečně probíjí dopředu, i když čím dál pomaleji a pomaleji… Když už to vypadá, že se zastaví úplně, dostane se na dosah lodního tutora a máme vyhráno. Teď už jen dotáhnout náklad ke břehu. Pečlivě zabalená zpráva říká, že se máme vydat k vysílači. Plavidlo které nám za svítání pomohlo získat novou naději Máťa pietně připevňuje k batohu a s prvními ranními paprsky opouštíme mlhy nad rybníkem. Kromě jiných znovu utíkáme Králíkům, kteří nás dostihli už na flaškách.
9. šifra, Chemie: 6:49 – 12:00 (5 hod. 11 min.) – zákys třetí, chemický
pořadí: 62.
Cesta vzhůru do Mladcové se nekonečně vleče, a u autobusové zastávky začínáme tušit zradu. Sedí tu Que Frio s něčím podivným černým a kulatým, nemáme čas si to moc prohlížet, ale nevypadá to přívětivě. Navíc u vysílače akorát marně bloudí Parní mlátička. Povinně si to tam taky obejdeme a zjistíme, že jsme akorát promrhali další čtvrthodinu. Někdo zahlédl cestou další neznačený vysílač na druhé straně vesnice, takže měníme kurz a vyrážíme vstříc nezvratnému osudu. Lesní pěšinkou se proplížíme až k hospodě a co se tam nerozdává – balónky! Nafouknuté! Héliem! Jéééé… To je skoro lepší, než když dostaneme místo šifry nový Čtyřlístek. Radostně jdeme s balónkem odplachtit na vyhřátý trávník a je nám skoro hej. Podle všeho jsme dohnali celé hlavní pole, takže když zabereme můžeme se ještě rozběhnout k dopolednímu finiši. První myšlenka je samozřejmě zjistit, co je uvnitř balónku – jak má šifra dva povrchy nedovolí nám zdravá paranoia nic jiného, než je prohlédnout oba. Takže to od začátku zběsile prosvěcujeme proti rannímu slunci a přepisujeme pečlivě všechny tabulky. Na Silpa s Chaldou příchází totální ranní krize a už se mohou jen nezřízeně chechtat ;). Z první tabulky brzo zjistíme, že nám měla navést jenom na druhou tabulku. Aha. Pozdě. Co je zajímavější, Anežka s Máťou splehlivě prověřují, že i podivné zkomoleniny všude sedí na příslušný prvek.
Poměrně rychle se tedy dostáváme k závěru, že důležité bylo objevit hlavně druhou část zadání. Čísla prvků udávají pořadí čtení a jména jsou zkomolená, aby se z nich dalo něco dobře vybrat. Elegantní způsob čtení druhých písmen podle principu nalezeného na vnější straně ale bohužel nefunguje. Náš postup začíná dostávat první trhliny, ale ještě se nevzdáváme. Další možnosti známe z přijímacího testu – máme vědět, z čeho se skládá vzduch, takže by z tabulky možná stačilo vybrat ty správné prvky. Vytahuju ke konzultaci poctivé chemické tabulky, ale výčet všech vzácných plynů a jejich procentuálního zastoupení není k ničemu. Už chápeme, proč odtud nikdo neodchází. Nepříjemně to začíná připomínat zásek na flaškách. Analýza velí pěkně si všechny novotvary vypsat pod sebe ve správném pořadí a vymyslet způsob čtení, protože v ničem jiném už to být nemůže. A taky že není. Jen by to někdo musel přečíst. Řešení mám tedy vypsané před sebou, slepě do něj zírám, ale pro samé oči nevidím. Hlavně že se snažím pečlivě číst jednotlivé včetně sedmého a osmého – bohužel ne za sebou. Čtu napřeskáčku, po diagonálách, odshora i odzdola… Až mě ranní krize udolá. Snažím se průběžně luštit ve spánku, má to skoro stejný efekt jako předchozí čučení do papíru. Dostáváme i nějakou nápovědu po pár hodinách, ale nedozvíme se nic nového. Postupně doráží a kysnou tu další a další týmy, opět Králící, pak i Bednajti, Název týmu, Parní mlátička… Aneb samí staří známí. Část týmu občas ožívá, takže průběžně se snažíme luštit, Máťa o5 plete pampeliškové věnečky, ale tentokrát už to k novým průlomům nevede. Půlhodinu před koncem koncentujeme síly do posledního náporu a v poledne se ctí vzdáváme. Loučíme se s ostatními brněnskými týmy a hledáme mezi ploty zahrádkářských kolonií nějakou stezičku zpátky do Zlína…
Konec
A to je konec pohádky. Ambiciózní plány se sice splnit nepodařilo, ale zato jsme si to pořádně užívali. Mě osobně se líbily i ty nefalšované zákysy – tolik za jednu poměrně krátkou hru se nám jich už dlouho nevydařilo. Naposledy snad na loňské Bedně, ale tam se to nedá příliš dobře srovnávat – tam kysli v podstatě všichni a záchrana přicházela nevyžádaná a shůry. Tady to bylo daleko přívětivější – všechny zákysové šifry byly v principu jednoduché a pokud byl tým jen trochu schopný a dostalo se mu lehkého osvícení, mohl v kterékoliv fázi zamrznutí za pět minut přečíst výsledek a jít. Žádné obskurnosti, kde by člověk půl hodiny se zatajeným dechem poslouchal způsob řešení a pak si řekl: aha, tak jo. Na to bych nepřišel ani kdybych tu seděl týden. O5 bylo sice jak na houpačce, ale bylo to akční a mělo to šmrnc… Takže díky za hru – týmu i orgům – a těším se zas příště…
Za frikulín tým sepsal Garret, fotky nafotili Garret, Chalda a Silp