Po dlouhém šifrovacím půstu zpestřeném jenom malou přesnídávkou v podobě silvestrovských Zavařovaček se vyhládlí frikulíni vrhli začátkem března na první letošní větší svačinu, která byla nabízena na šifrovacím menu – na patý Sendvič. Sice jsme se nakonec pár nestravitelnými kousky trochu přidusili, ale jako rozjezení před nadcházející jarní hostinou to bylo dobré ;).

1. 3. 2008, internet
frikulín (Anežka, Garret, Chalda, Kuk, Mori)
12 šifer / 22 šifer
64. místo / 191 týmů

A protože hlad byl opravdu velký, museli jsme poprvé v historii našich účastí na Sendviči postavit dva týmy, aby se dostalo úplně na všechny – vznikla tak sekce brněnská a nebrněnská. Té naší brněnské se dokonce podařilo sejít k luštění na jednom místě – sice to nebylo extra útulné (byli jsme v počítačové studovně na LF MU), ale aspoň jsme měli slušné technické zázemí. Blbé bylo, že se luštění nedalo prokládat svačením ani hulákáním ;). Nebrněnská sekce to měla horší, sešla se jenom virtuálně – v Praze, Novém Boru a na Krétě :o).

Sada 1 (4 / 6 šifer)

V Brně jsme tedy vytvořili fúzi z tmářské sestavy frikulína a týmu Katka a ti druzí a vrhli se odhodlaně na úlohy z první sady. A začátek nebyl vůbec špatný – Anežka se tradičně pustila do poetické šifry (Divného blues) a za deset minut už hlásila první kód. Bludištěm se rozběhl Kuk, nezaváhal, nezabloudil a nalezenou cestu zadal jako naše druhé řešení. Mezitím jsme se s Martinem pustili do zdlouhavé identifikace jednotlivých bodů a fotek z Námořníkova pásma, ale protožo to vypadalo, že tahle šifra nepadne na první pohled, šel jsem radši zkusit s Anežkou vykoukat První myšlenky z obrázků. To šlo daleko lépe a po pár upřesněních (mě se líbil upír a Karpaty ;) jsme z toho vyhaluzili MODROTISK. V tu chvíli jsme na tom byli nejlépe v celé hře – drželi jsme se na 7. místě… Chalda pak ještě prošel Královskou procházku, takže před zveřejněním další sady jsme byli se 4 šiframi na solidním 11. místě – ale pak přišla stejně jako před rokem krize. Binární růžice průběžně lámali Chalda s Kukem, ale marně. Já jsem se zbytek 1. sady pokoušel dál proplouvat s námořníkem, ale měli jsme jen dílčí úspěchy – zjistili jsme, že to budou časová pásma, identifikovali jsme poměrně dost míst, přiřadili je do správných pásem, začali pásmům přiřazovat abecedu… Ale bohužel nikde nenarazili na to, že existuje nějaké jejich standardní písmenkové označení ;(. Zas takoví mořští vlci nejsme. Byla to škoda, protože princip řešení jsme měli až k poslednímu kroku správně – dokonce z toho něco částečně smysluplného lezlo, ale nedolezlo ;).

Sada 2 (1 / 5 šifer)

Tady se na nás přilepila smůla. Stromem se průběžně zabýval myslím Kuk s Martinem, ale k ničemu se nedopracovali. Mě se zalíbily Indicie, které jsem zkoušel poctivě googlit, ale nechal jsem se svést na zcestí falešnou stopou – tak nějak jsem se dostal k tomu, že odznak možná patří nějakým speciálním Rangers, 41. a 43. pusa budou PLUKy USA a Google trends odpovídají válce v Iráku… A konec byl neodvratný. U anglického keře jsme měli akorát poznámku „rakytník“ ;). Ze zoufalství jsem 10 vteřin před koncem sady zadal IRAK… Bohužel blbě. Bojovný národ mi přišel dost zákeřný, biologa ani historika jsme v týmu neměli, takže šířit se nám tam mohlo po Evropě celkem cokoliv a nepoznali bychom to :) – i když pár zajímavých návrhů jsme myslím taky měli (nějaké choroby, barbarské kmeny…). Nejnadějnější tak byla Slohovka, kterou Anežka skoro vyluštila, ještě jsem se na ten výsledek díval, ale grafické řešení v tom též neuviděl… Trochu jsme si spravili náladu aspoň u Křížovky, na kterou jsme se v závěru svorně vrhli jako na naši poslední šanci, celkem pěkně si zaluštili a týmově to louskli.

Sada 3 (3 / 6 šifer)

V třetí sadě zabodoval jako první Kuk prolomením Generátoru obrázku z Netloga – to byl na dlouhou dobu náš jediný úspěch, tak jsme na něj byli náležitě hrdí ;). Až hodinu po přestávce nás zachránil (Kuk nebo Chalda?) znovu, když správně rozdělil Území – tím jsme se definitivně vyhrabali z krize která se nás na prostřední část hry chytla a začali pak mohutně finišovat… Ale nejdřív jsme si museli vytrpět tu hodinu marných pokusů. Mě se neomylně podařilo vybrat si opět neřešitelnou a pěkně Vykapanou úlohu a i tentokrát jsem si byl dlouho jistý, že u ní jdeme správným směrem… Anežka nadhodila, že MK by mohl být Moravský kras, což by na krápník dobře sedělo – sekvence obrázků vypadala buď jako morseovka, nebo taky jako možné asociace… A toho jsem se bohužel chytil a začal pátrat v mapě v okolí Brna a Krasu. Bohužel jsem si od začátku černouška a Sněžku vyložil jako „Černou horu“ :), ježibabu jako nějakou Babu – horu, bažanta jako Bažantnici, tři bambusy jako „Tři…“ cosi, cosi… A bylo vymalováno. Na hodinu jsem měl o zábavu postaráno, spokojeně jsem si klikal mapou a snažil se přiřazovat místa obrázkům jako slibované dílčí řešení… No nic. Podobně neúspěšně jsme ještě zkoušeli rozbor věty – Kukovi se sice podařilo rozebrat to celkem rozumně, ale nějak se to nedařilo napasovat do té tabulky, i když byl princip poměrně jasný. Obrazce Anežka vystříhala, a pak jsem si s nimi porůznu hráli, ale asi nastalo nějaké kolektivní zatmění mysli, protože toho nejjednoduššího možného řešení si nikdo nevšiml – ostuda, no ;-))). Martin se celou dobu obětavě věnoval zákeřnému Rhombicosidodecahedronu, který ale nakonec po několika opravách zlomil v polovině čtvrté sady…

Sada 4 (4 / 5 šifer)

V závěrečné části jsme se trochu vzpamatovali a začalo se nám opět dařit – s Anežkou jsme s pomocí strýčka Googla rychle přišli na kobylku Latinské šifře. Pak jsme pokračovali s Mlhou – kterou jsem také povinně vyzkoušel jako první pokus o kód ;). Začali jsme ale včas podezřívat první řádek a když se ukázalo, že je v něm všechno strašně železné včetně košile, nakonec jsme ten ZVYK zadali. Čas se krátil a poslední půlhodina byla vyloženě adrenalinová – nejdřív chvíle napětí kolem marných pokusů o zadání správného OKTAEDRu. Pak se zmrazil čas a zjistil jsme, že nebrněnská sekce je místo za námi! To jsme si nemohli nechat líbit a hromadným brainstormingem (prokládaným mými stížnostmi na další diskriminující barevnou šifru :o) našli v čase nejvyšší nouze ještě POKLAD v Barvách. V Kontrole pravopisu padl akorát návrh na využití Slovenské hymny, případně společných/rozdílných česko-slovenských slov, ale dál už na to nezbyl čas. Místo nepřátelských barviček jsem začal zuřivě zírat na to kdo přežil a uviděl stegosaura – i zavýskl jsem, zavzpomínal na nadějné paleontologické mládí, zahlédl ještě brontosaura a tyranosaura a nakonec z toho vypadla živá i zkamenělá LATIMERIE… A pak už byl konec, napjaté čekání na výsledky a radost z povedeného závěru – dokonce i ty nebrněnské spolutýmníky jsme nakonec o šifru předběhli ;).

Na jarní probuzení to bylo už takové tradiční příjemné rozluštění, líbilo se mi zachování tradičních prvků (Mlha, ruční obrázková šifra, poezie…) i pár originálnější nápadů (Strom, Kdo přežil?). Dobré bylo i rozšíření startovního pole a konkurence – člověk se musel víc snažit ;). Každopádně děkujeme orgům a těšíme se na viděnou na Exitu.

Za frikulín tým sepsal Garret

tisk | PDF | e-mail