Svíčky 5 (2008), reportáž

Tak jsme se drželi tradice a skončili letos na Svíčkách podobně jako při obou předchozích startech. Tentokrát na 11. šifře, v první polovině startovního pole na zhruba 22. místě.

30. – 31. 8. 2008, Nové Město n. M.
frikulín (Anežka, Fricco, Garret, Máťa, Silp)
11. šifra / 16 šifer
22. místo / 56 týmů

fotky ze hry od Máti
fotky ze hry od Chaldy

1.šifra, hřiště Zubří, 13:51 – 14:12 (21 min.)

Ke Kubovu odhalení byla potřeba svině, houba, kabát, huť, bubeník, základna, vánoce a krize…

2. šifra, skála Velryba, 14:30 – 16:45 (2 hod. 15 min.)

nápověda: 16:34

Tady nás nepotřebná nápověda tak vytočila, že jsme zopakovali několikrát zkoušený postup sčítání čísel, tentokrát ovšem s revolučním římským odčítáním – a hned to šlo lépe a radostněji.

3. šifra, Vávrova skála, 17:23 – 18:10 (47 min.)

Různé fonty i vhodný počet políček jsme objevili poměrně rychle, pomalejší už bylo samotné vypisování písmenek. A až po chvíli bezradného pátrání zjistila Anežka, co že je VYLUSTENI.

4. šifra, bývalá vodárna, 18:48 – 20:39 ( 2 hod. 1 min.)

Dlouhé texty. Při ruce Sirky. Vražedná kombinace. Nic moc divného jsme v textu neobjevili, až na pár přehnaných konstrukcí, grepu a Nordkappu. Zajímavější byly hrátky na mapě, ale když k ničemu nevedly, došlo i na hledání slov mezi slovy… Bohužel bez konkrétní inspirace, takže jsme skončili akorát u debaty o silonu a grepsilonu. (Ano, epsilon opravdu nikdo neviděl.) Pak padla po rudém soumraku tma a udeřil mráz, i učinili jsme na Silpův popud nejrozumnější krok kterým byl přesun předtím než vezmeme nápovědu. Naštěstí jsme narazili na luštící terásku u hospody, kde Fricca už podruhé dneska začala útočit alfabetou a tentokrát naprosto přesně. Ještě nějakou dobu nám trvá, než objevíme všechna písmena, ale vše jde už správným směrem.

5. šifra, rozcestí Březiny, 21:05 – 21:35 (30 min.)

Naprostá tma. Týmů povážlivě ubylo, pár se jich zaseklo na pětce. Celkově to tu už od 2. šifry vypadá jako na Za nosem – v terénu nikdo není, přitom za námi musí být minimálně 20 týmů, které se válely kolem Velryby… A ostatní už jsou pravděpodobně v cíli. Asociace nám jdou pěkně od ruky, chrlíme jeden nápad za druhým. Celkem rychle dolaďujeme tajenku – náš ortel smrti.

6. šifra, brod Hvozdná, 00:15 – 00:32 (17 min.)

Pečlivě se pokoušíme trefit správnou cestu odbočující ze silnice – zpětně mám pocit, že se nám to podařilo přesně. Bohužel nacházíme brod. Neodiskutovatelný, betonovými deskami vyložený, do očí bijící brod na velké cestě severně od křižovatky. Proti proudu je ale… Prostě nic. Kolem nikde nikdo, v temnotě občas zablikne bludička. Nacházíme ještě druhý brod přes žlutou, ten už je ale dost severovýchodně, zas je tam ale jednoznačnější cesta. Kus proti proudu nacházíme klapat krásný mlýnek, ideální místo na šifru ale kde nic tu nic. Pak už to jde od desíti k půlnoci. Systematicky prohledáváme potůček proti proudu, Silp dorazí až k silnici, spolu asi s dvěma dalšími týmy motajícími se kolem ale nic nenajde. Musel projít pár metrů od šifry. Smůla. Následuje kompletní ohledávání břehů a objevení dalšího potoka, paralelního s tím správným. Na něm jsou ve správném směru zhruba dva až tři srovnatelné brody. To je konec. Není se podle čeho zorientovat, všude to vypadá stejně. Tma nás dostala. Skoro tři hodiny jsem šifru ještě nikdy nehledal.

Luštění je otázka jednoho marného pokusu o atbáš a jednoho pečlivého pohledu, kdy Máťa nadhodí, že některá písmenka jsou jinak barevná.

7. šifra, skála Poutník, 1:35 – 1:45 (10 min.)

Poutník opět na místě nějakou dobu odolává, tentokrát naštěstí jen nějakých deset minut bloudění navíc. Mince odhaduju na druhý pohled.

8. šifra, Podmedlovský mlýn, 2:30 – 3:03 (33 min.)

Strašlivá kosa a konečně potkáváme několik týmů pohromadě. Polský kříž padne celkem brzo – po mediální masáži v Sirkách to vypadá, že se konečně uplatní nějaká klasická šifra, teď jde o to, jaký v tom bude fígl. Hlavní otázka zní, proč jsou tam 4 čísla – 0, 1, 2, 3. Tedy na co je navíc trojka, když by se v prvních třech četlo? Až Fricca nás zachrání, protože prolomí lehce informatický přístup a začne počítat od jedné do tří a přesvědčí nás, že nula nic neznamená. A má pravdu. Vyrážíme na výživný noční přesun – chválím, konečně se orgové nebáli zařadit něco delšího.

9. šifra, Černá skála, 4:25 – 4:57 (32 min.)

Po šťastném nalezení díry v zemi hypnotizujeme čáry, aby z nich vylezla morseovka, ale když se Fricco dostane k fólii, začíná kouzlit. Vykouzlí změť jiných čas, ze kterých už ale lezou zárodky písmenek. A pak už je to samé jůůů a jééé a když se všechno naváže vyleze tajenka jak z písanky. Krásná, roztomilá šifra – letos asi nejhezčí.

10. šifra, křížovatka Ochoza, 5:50 – 9.30 (3 hod. 20 min.)

nápověda: 7:18

Prokletá šifra. Nejdřív marně hledáme o odbočku dřív, až když se začne trochu rozednívat, najde Silp správnou křižovatku. Trápení pak pokračuje na stadionu, kdy se nám nedaří přijít na princip a jsme zaslepeni hledáním trojic. Průběžně tipujeme, až to nakonec zlomíme náhodnostním přístupem. Bohužel těsně před správným tipem vezmeme nápovědu, která nás ještě utvrdí v hledání toho co nepatří do trojice a tím se dostáváme do červených čísel a musíme si připnout potupné stužky. Vysloužili jsme si na turniketu hodinu a půl čekání. Snažíme se je vyplnit luštěním Bezvíčku, ale nějak to nemá úspěch. Máťa s Friccou zkouší lámat rozpracované řeky, já s Anežkou počítáme které kostičky chybí a přebývají, Silp trudomyslně zakresluje souřadnice, ale všechno je na strašně dlouho. V poslední půlhodině už v podstatě jen pokukujeme po hodinkách, kdy nám vyprší trest a budeme moci vběhnout do finále.

11. šifra, SKI areál, 10:57 – 11:51 (za 54 min. nedoluštěno)

První finálová šifra a také naše poslední. V drtivém brainstormingu a omezeném čase se snažíme ještě na tribuně něco vymyslet, ale nejlogičtější nápad, který prosazuje Silp je bohužel uvrhnut v nemilost a zapomnění – to že by se tam dala poměrně pěkně doplnit písmenka sice padne, dokonce je to i pečlivě odzkoušeno, bohužel ale jenom s abecedou. Destero nikoho netrkne, i když bylo neustále na očích. Tma pod svícnem. Tak už to na Svíčkách chodí. Nejjednoduší nápady často fungují, ale nikdo je nedokáže včas říct.

Svíčky tedy tradičně ukončujeme na prahu městské části, tradičně promarněním veškerého nastřádaného času i bodů kolem 10. šifry. Ale také to tradičně stálo za to…

Tentokrát byla ovšem tragické orientace – při luštění jsme se výrazně zasekli akorát u 10. šifry, ale dohledávky nás málem úplně pohřbily. Hledání 6. šifry u brodu pár metrů od toho správného, které se nakonec protáhlo asi na 3 hodiny prohledávání prostoru kilometr x kilometr bylo strašlivé. Na příští šifrovačky asi budeme muset opráčit orienťácké návyky a brát tu navigaci trochu vážně, aby se nám to zase nevymstilo ;). Uvidíme na Za nosem, jak nám to půjde…

Za frikulín sepsal Garret