Původní plány na letošní velikonoční víkend byly smělé. Hodlali jsme hromadně vyrazilt do lůna Českomoravské vrchoviny – do Žďárských vrchů, zdolat Devět skal, nalézt pramen Svratky a vykonat mnoho dalších hrdinských činů…
21. – 24. 3. 2008, Ústí nad Orlicí – Žampach – Letohrad
Anežka, Garret, Chalda, Máťa
fotky od Garreta
fotky od Máti
Leč zběsilý příchod jara zahrnující kromě jiného i zavalení Vysočiny sněhem, odříznutí Prahy od Brna a první pořádné sněhové bouře i u nás na dálném jihu trochu zchladil všelidové odhodlání.
Oproti původním plánům navíc i naše řady značně prořídly, takže jsme se nakonec v komorní brněnské sestavě (já, Chalda a Anežka) operativně přesunuli k Mátě domů do Ústí. Po nějaké době jsme si tak zase užili pohodový víkend, kdy jsme nemuseli v noci mrznout ve stanech, ani se do rána krčit nad klávesnicí…;-)
Místo toho jsme v sobotu odpoledne vylezli na Andrlák, na rozhledně zjistili, že Vysočina je opravdu pod sněhem a radši zašli do tepla místní krčmy na svařák, kafe a zmrzlinový koktejl :-). Do večera jsme stačili oběhnout všechny kopce kolem Ústí, podívat se do Říček i do Ameriky a nakonec přepadnout Zdíšu v čajovně.
V neděli jsme vyrazili do Údolí sejfů hledat ve sněhu bledulová pole, a pak se vánicí probíjet k Žampachu a ještě dál ku Letohradu… Ve světlé chvilce, kdy vánice i lijavec ustaly, aby nabraly síly na večer, jsme ještě s Chaldou stačili vypátrat jednu z posledních vrb, kterou neořezal místní šílený košíkář s křovinořezem a pečlivě vybrali několik čerstvých proutků na nadcházející pomlá(c)zku.. V hospodě v panském dvoře v městě Kyšperku, kde měli opravdového nóbl číšníka s motýlkem i kšandami, jsme se s nákladem proutků a zabahnění až za ušima usadili, ohřáli a vyčkali večerního vlaku… A pak už doma, po dobré večeři a se sklenicí vína, pustili jsme se do oslavných pokřiků, které – jak jsme doufali – byly slyšet až v dalekém Zlíně.
Ráno jsme dle tradice nechali holky převléct do běhacího, dali jim náskok, aby si stačily najít nějakou dobrou startovací pozici… A pak jsme se pustili do hájů a do bažin vyzbrojeni pomlázkami na velikonoční stíhací běh…:)
Přidávám ještě pracovní verze našeho Osudového oslavného kvalifikačního pokřiku…
- Finální verze pokřiku
- /..-.//
- Nácvik dostatečně zoufalého: „hurá!“
- Chcípnem v lese, chcípnem v lese…
Sepsal Garret