Za nosem 3 (2008), reportáž

…s prvními náznaky svítání vjíždíme na známý most. Údolím to z hor ledově protahuje a hučící řeka taky nepůsobí zrovna přívětivě. Děláme ležení z pláštěnek a karimatek a připravujeme se na krušné chvíle. Náhle se zem začíná otřásat pod údery mohutných tlap. Medvěd!

Za (nastydlýb) nosem 2008, aneb (h)různé zážitky cyklo sekce

12. – 14. 9. 2008, Podorlicko
f.r.i.k.u.l.í.n. (Anežka, Fricco, Chalda)
11. šifra / 18 šifer
3. místo / 6 týmů

fotky ze hry

Cesta do Brandejsa

Slunečné odpoledne v půlce září je jako dělané na malou cyklo vyjížďku. V Ústí, kde mě vyplivnul vlak, si od Máti půjčuju kolo, nechávám jí na starost spacák, dostávám srozumitelné instrukce a za chvíli si to už svištím do Brandejsa. Je mi hezky, hopsa hejsa, a to svištění je možná trochu nadsazené – míjím rodinky s kočárky, bruslaře, cyklisty, užívám si sluníčka a blízkosti Orlice a dost sentimentálně se přehrabuju v různých vzpomínkách, které se k této řece vážou. Rozhodně nespěchám a po chvíli se přistihuji že myšlenku na akční luštění pouštím z hlavy úplně a těším se spíš na výlet po Orličkách. Kdyby nás tak protáhli Těchonínem… Brandýs se ale nemilosrdně blíží a rychle mě vrací do reality. Do reality mě teď vrací taky pomyšlení na namotivovaného Chaldu, když tohle bude číst. Jestli já bych to neměla raději smazat, dokud je čas…

1. šifra, Brandýs n.O., start – interpunkce: 18:08 – 18:09

Fricco na startu Po mírné úpravě výzbroje a výstroje, sestávající především z přilepení dost nedůvěryhodně vypadající svítilny na moje kolo, se vydáváme k orgům pro první šifru. Diví se, že je nás tak málo – jenom tři. No jo. Ale zase nejsme UZP. Jsme jízda; a zatím ještě i docela spanilá. Zítra to už bude horší. Fricca s Chaldou si sedají k šifře a já si jdu ke stánku pro párek v rohlíku. Nebo spíš v hořčicové lázni. Chvíli si jenom čteme text a spekulujeme, jestli nás v závěru orgové naženou do Labyrintu, který tady někde v Brandýse prý je. Celkem rychle si ale všímáme zelených teček v tečkách a morseovka je na světě. Pohodička, tak akorát čas na snězení párku.

2. šifra, Seč, transformátor – caesar: 18:55 – 19:13

2. šifra v Seči Cestou k Seči plkáme o ledasčem, třeba o tom, jak těžké je plkat na kole za jízdy. Zpovzdálí nás pronásleduje někdo, o kom se domníváme, že by mohl být Zelený teror. Mě ještě stále neopustil počáteční úžas nad tím, že přehazovačka na mém stroji hladce funguje na obě strany, brzdy brzdí a odpružení přední vidlice mi vnuká pocit, že levituju pár centimetrů nad silnicí. V Seči se klidíme na náves před Jednotou. Při pohledu na šifru automaticky oznamuju týmu, že zkusím nablblé posouvání o všechny možnosti. Ještě že to Fricca buď nezaslechla, nebo ignorovala, jinak bychom tu seděli asi hodně dlouho! Moje „Hmm, tak posunutí to nebude“ a její „o tři zpátky“ padly skoro současně. No tak jo, stydím se.

3. šifra, Česká Rybná, hřbitov – podle plotu: 20:19 – 0:18

totální nápověda

Během přesunu se začíná smrákat a když dorazíme na místo, je už tma. U hospody sedí jakýsi tým. Chalda se nadlouho ztrácí do lesa, ale vrací se celý a navíc s šifrou. Usedáme na lavičku, pro změnu před Jednotou. Písmenka působí hezky, něco by se z nich sestavit při troše fantazie dalo, snad je tam akorát moc i-ček. Strategie orgů je zatím celkem jasná, zkoušíme tedy jednoduché postupy jako čtení každého n-tého písmene, čtení od začátku a od konce a podobnou klasiku. Po dvou hodinách ale musíme přiznat, že jsme asi klasické vzdělání trochu zanedbali a začínáme fantazírovat. Mezi slova, která se nám podařilo sestavit byly silnice, milice, údolíčka, silnice k údolíčkům strážená milicí a podobné konstrukce. Jenomže rozumnou větu z toho ne a ne dát dokupy. A začíná být pěkně frišno. Počasí prorokuje pořádně cool noc a my bereme nápovědu. Anagram.
Vzápětí se dostavuje pořádné faux-pas, které bych tady ani neměla zveřejňovat. Jenomže co bych to byla za frikulína, kdybych nepřežila trochu veřejné ostudy…
Fricca (u telefonu po obdržení nápovědy): Anagram… jo, no my asi ani nevíme co to je…
Anežka (na Friccu): Prosím tě, to nevíš ty… oni si o nás budou myslet že jsme úplně blbí, nebo co. (konec telefonního hovoru)

Dalších deset minut se mi daří zbytek týmu i sebe dokonale mystifikovat tvrzením, že anagram je něco, když se něco čte odpředu a odzadu stejně. Ó svatá prostoto! Naštěstí celkem rychle shledáváme tuto myšlenku trvale neudržitelnou a voláme příteli na telefonu s klasičtějším vzděláním a hlavně se slovníkem cizích slov po ruce – naší mamce. Tak jo, anagram je přesmyčka. To, co jsem měla na mysli já je palindrom. Možná bychom se ale cítili líp, kdybysme to nevěděli. Nápověda je nám víceméně na houby, přesmyčkovat to zkoušíme průbězně od začátku. Strategicky se přesouváme do hospody a dáváme si čaj a limit jedné hodiny. Smýkáme s šifrou sem a tam, ale nic. Doteď mi není úplně jasné, jak jsme to měli provést. Po hodině bereme totální nápovědu a řítíme se na Žamberk.

4. šifra, Helvíkovice, mostek – substituce: 0:48 – 2:48

Věrna svému předsevzetí – totiž být konečně týmu trochu k užitku – se pouštím do nevděčného úkolu provedení frekvenční analýzy. Chalda a Fricca paralelně rozjíždějí metodu pokus-omyl, a snad prý jim z toho něco leze. I mě se po jedné stránce zdá, že by rozložení znaků docela odpovídalo české abecedě, pročež si vyměňujeme již uhodnuté tipy, dělíme šifru na části a jedeme trojhlasně. Přiznám se, že teď mi orgové s tím dlouhým povídáním udělali opravdu radost. Shodou okolností se mi dostala do rukou ta nejbrutálnější pasáž, neobsahující sice informace o dalším stanovišti, zato však plná krve, mordu a nějakých střev omotaných kolem jasanu u kostela v Klášterci nad Orlicí. Nahlas kamarádům předčítám obzvláště vypečené pasáže. Lepší než Stopy hrůzy. Nasedáme na kola a jedeme na severovýchod. Je zima a já se těším na tu kamennou lebku.

5. šifra, Klášterec n.O., kostel – atbš: 4:25 – 4:41

Mapování v KlášterciLebku máme hned, ale šifru hledáme hezky dlouho. Jako vždy se s ní nakonec vynoří Chalda, a to z míst vzdálených od oné lebky asi dvacet metrů. Abysme nepropadli hřbitovním náladám, jíme Fričiny řízky. Jsou dobré a navíc Fricca mezitím stihne vyluštit atbaš, takže jsme ani moc nezmrzli. Zemská brána – no jo. Padají chmurná proroctví že nás vytáhnou až do Polska. No a na Haničku 100%.

6. šifra, Zemská brána – vigenér: 5:51 – 9:49

nápověda

S prvními náznaky svítání vjíždíme na známý most. Údolím to z hor ledově protahuje a hučící řeka taky nepůsobí zrovna přívětivě. Děláme ležení z pláštěnek a karimatek a připravujeme se na krušné chvíle. Náhle se zem začíná otřásat pod údery mohutných tlap. Medvěd! Vynořil se z lesa nenadále, černý a chlupatý jako sama noc (joj, chlupatá noc…) a snaží se zavalit Chaldu. Chalda je ale bojovník, brání se a brzy teče – tečou… sliny. Fůůj! Sotva byl první útok odražen, konáme krátkou válečnou poradu. Docházíme k závěru, že medvědi většinou nenosí psí známku. No jo, ale co s ním? Kromě toho, že nám poslintal šifru, vyválel se v jehličí, občural nám kola a pokusil se sežrat pytlík ve kterém byly řízky nám to luštění zrovna neusnadnil. Abychom se probrali, jíme Chaldovu guaranu. Svítá. Asi v sedm ráno si pro psa přijede majitel, který ho nahání prý po půlce Orliček. Pak si bereme nápovědu. Intenzivní mrznutí mě dohnalo k vrcholnému duševnímu výkonu a konečně je tu řešení. Tedy, jenom metoda. Samotné provedení zabere ještě další hodinu, jsme zmrzlí, tupí a trochu pokleslí na duchu.

7. šifra, bunkr R-S-63 – morseovka: 10:54 – 11:03

Slunce svítí, ale nehřeje, potvora jedna. Prohlídka bunkru ale stojí za to – je pořádně veliký (jelikož mě označení nic nenapoví a pod pojmem ‚bunkr‘ si představím obyčejný řopík, docela mě to překvapilo) a bohatě vyzdobený lidovou pornografickou tvořivostí. Potkáváme také první sobotní turisty. Vypadají nechutně vyspaně. Kazety, pohozené do příkopu, se mezi odpadky zákeřně ztrácí. Vzápětí ale orgům jejich důmyslné maskování odpouštím – morseovka na pásce je jasná a oni byli dokonce tak milosrdní, že nám kazety nepřetočili na druhou stranu. A následuje pocit zadostiučinení – čeká nás Hanička.

8. šifra, Hanička, zásobovací objekt – noviny: 12:00 – 12:40

Při zdolávání krpálu ke tvrzi se začíná projevovat fyzická únava. Po bleskovém zvážení situace si před turisty přestávám hrát na hrdinu, seskakuju z kola a vyhazuju na zem lékárničku. Dvě tablety hořčíku zapité Kofolou, lepší snídani jsem si nemohla přát. Prsty se mi klepou jako stoletému staříkovi. Kolik kofeinu jsem do sebe za posledních 12 hodin naládovala? 2 – 3 litry Kofoly, Fričino domácí kafe, několik čajů, Chaldovu praženou guaranu… Na nádvoří pevnosti příšerně fouká, klidíme se s šifrou na klidné lesní zákoutí. Na novinách je Velký nos nakreslený přes titulek ke článku na str. 3. Článek o mazání trestných bodů splečně se zvýrazněnými slovy hovoří jasně – je to v Mostě, kurz stojí 8300 korun, zatím se zúčastnilo 12 řidičů. Odměřujeme azimut 12, spolu se vzdáleností 8,3 km padne přesně na česko-polský most mezi Orlickým Záhořím a Mostowicemi. Paráda.

8. šifra, Orlické Záhoří

Přepadení v Orlickém Záhoří Kordon policistů a shlukování lidu nás varuje už na dálku. Na mostě se něco děje. Prej tam bude bitva. Ha ha. Bitva opravdu je, ale o šifru – několik příslušníků jednotek SS nás odmítá vpustit na své pozice pod mostem a vyhrožuje nám zastřelením. Prohledáváme aspoň polskou stranu, ale kde nic, tu nic. Jenom Orlice se tu valí. Samá voda. Zato čeští celníci na druhém břehu mají pěkně horko. Po několika provokacích se dočkají vážně míněného útoku a vzduch zhoustne střelným prachem. Němci mají obrovskou přesilu – asi trojnásobnou. Ratata-ta-ta! Jenomže celníci zase mají lehký kulomet! Pouštíme šifrovačku z hlavy a sledujeme bitvu. Únava a zima sebraly některé zábrany, takže s nadšením a nahlas fandím Čechům. Jenomže esesáci si vzali na pomoc pásové vozidlo. To se vzápětí ocitlo pod těžkou palbou, když zapracoval znova kulomet, tentokrát těžký. Jsem nadšená, asi nejvíc za celou hru. Možná mi hraní si na vojáčky chybí víc, než jsem si myslela. S dozvukem štěkajících kulometů v pozadí voláme orgům o nápovědu. Dozvídáme se jen to, co už jsme začali tušit sami: že jsme vedle jak ty jedle. A že si máme prohlídnout noviny pořádně. No jo. Skutečný cíl je asi třicet kiláků na jih a navíc za hřebenem. Páni! Zajeli jsme si bezmála padesátku. Po modré turistické přetahujeme kole přes hřeben, v tisícimetru na horách jsme prakticky v mracích a je blízko nuly. Je celkem jasné, že tohle je asi konec, ale jsme rozhodnutí zkusit dojet co nejdál, i když do cíle to už asi nebude. Aby nebylo demoralizace dost, musím přiznat, že mi to až tak nevadí – ta bitka byla skvělá.

9. šifra, Kunvald, kostel – beal: 17:20 – 21:05

totální nápověda

S padající nocí spadáváme dlouhými zákrutami do nížin – skoro třicet kiláků bez pořádného šlápnutí. V Kunvaldu jsme už zase zmrzlí jak špačci a další postup je nasnadě – pan Lipka nás jistě ve svém hostinci přivítá s otevřenou náručí. Teplo a jídlo je posledním hřebíčkem do rakve. Nic nás nenapadá, ani přesun ven na mráz nepřináší výsledky. Zkoušíme na podezřele tvarované sloupce čísel pasovat noviny, ale počítáme asi blbě, nic nám nevychází a brzo to vzdáváme. Tupě faktorizujeme čísla, to je to jediné, čeho jsme schopní. Na RSA je asi ještě brzo. Zato na totální nápovědu je času tak akorát.

10. šifra, Žamberk, Tyršova rozhledna – adfgvx: 22:03 – 22:37

K vysílači vysíláme Friccu. Choulíme se k sobě na lavičce a Chalda místy spí. Já skoro taky, a navíc na ten papír nevidím. Občas něčím přispěju do skládačky chybějících slov, naštěstí nede o nic vražedného. Řešení vykoukáme rychle, ale síly docházejí.

11. šifra, Litice n.O., elektrárna – navajo: 24:00 – konec

Elektrárnu a šifru nacházíme jen díky znalosti okolí a kouzelnému místnímu dědečkovi, který je i o půlnoci ochoten poradit bloudícím. Stahujeme se do autobusové budky k poradě. Vzhůru bychom se možná udrželi, ale jízda na kole už začíná být docela nebezpečná. Celkem jednohlasně docházíme k rozhodnutí hru ukončit a voláme orgům. Cíl je, jak jsme čekali, zase v Brandýse.

Závěrem

Během letošního Za nosem jsem si ujasnila dvě věci.

  • Zaprvé: příště raději zase v pěší sekci.
  • Zadruhé: Za nosem pro mě zůstává nejkrásnější a nejzajímavější šifrovačkou z celého roku. Dokonce i na kole.

Za f.r.i.k.u.l.í.n. tým sepsala dne Sun Sep 28 11:49:54 CEST 2008 Anežka, fotky nafotil Chalda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.