Tmou 11 (2009), reportáž

Rok se s rokem sešel a je tu jedenáctá TMOU. Po poněkud hektické kvalifikaci, kdy se menší polovina týmu vrací z 5BV nevyspalá a k smrti unavená, se poněkud hladce kvalifikujeme. Nezbývá už tedy nic, než se jen 14 dní těšit, brousit tužky a motivačně si pouštět hymnu TMOU do omrzení…

11. 10. 2009, internet
frikulín² (Anežka, Garret, Chalda, Mori, Potuž)
5 šifer / 6 šifer
258. místo / 424 týmů

Kvalifikace

Banner do soutěže o divokou kartuPo dlouho trvající nejistotě se nakonec oba týmy sešly ke kvalifikaci v kompletním složení s hlavními základnami v Praze (frikulín) a Brně (frikulín²). Áčkový tým tentokrát nezaváhal a bez problémů se kvalifikoval.

V béčku jsme si sice zaluštili také pěkně (navíc všichni pohromadě v útulném luštícím pokoji u Potuž), ale po zbytečném záseku na poslední šifře z 1. úrovně jsme už neměli dost času na dotažení obrázkové šifry 31. Užili jsme si i infarktového závěru, kdy to 2 minuty před koncem vypadalo, že jsme krůček od řešení a Anežka zkoušela zběsile rychle vypsat z názvů červených obrázků všechna písmena kromě příslušných předložek. Ač se to samo nabízelo a nadějně to začínalo, nebyl to ten úplně správný princip – a na jiný nápad už nezbyl čas. Chyběla nám tak čtvrthodina. Čímž pádem jsme si vykoledovali postup tak akorát do baráže a nezbývalo nám, než (nakonec neúspěšně) zabojovat o divokou kartu…

6. – 7. 11. 2009, Brno
frikulín (Fricco, Chalda, Jindra, Kristýna, Silp)
11. šifra / 16 šifer
zhruba 84. – 94. místo / 255 týmů

Před hrou

Z naší krásné metropole vyrážíme vlakem v půl dvanácté a je to poprvé, kdy je pražská sekce týmu větší než ta brněnská (ač nikdo z nás není ani z Prahy ani z Brna :). Na nádraží se k nám připojuje i jedna vzácná návštěva – Anša, běžící teď za Chlýftým ocásek. Nejenže nám zlevňuje jízdné každému o 15 korunek za čtvrtého na hromadku, ale také nám někde mezi Pardubicemi a Českou Třebovou ukazuje božskou relikvii v podobě oranžové vlajky s prasátky. Dokonce je mi dovoleno si na ni i sáhnout. Jasné znamení vyšší šifrovací moci… Jak by potom všem teď mohla letošní TMOU dopadnout špatně? (Pasáž o hanobení oranžové vlajky jsem z jistých důvodů vynechal :-).

V Brně jsme v – no, přesně. Ještě koupit denní šalinkartu a hop na Čáru setkat se s druhou polovinou týmu. Vítá nás však jen Fricca s tím, že Chaldovi se v práci srážejí krabice a přijde až na start. Neopomineme pizzu na Čáře za 16 korun a výlet na univerzitní záchody, i když už tam nikdo z nás nestuduje. Prostě zvyk je železná košile.

1. šifra – Zahájení, Bigy: 17:00 – 20:00 (3 hod.)

Na místě startu jsme v – no, ještě před 16 hodinou. Týmy se trousí jako švábi na pivo. Registruji tým a na otázku, jestli může rozlepit startovní eurofolii se na mě orgové divně koukají a trapně poznamenávají, že je průhledná. Celé to má vypuknout v nedaleké škole. Docela přituhuje a tak se mi to vůbec nepříčí. Ve škole skládáme věci na určeném místě s písmenem F. Malá obhlídka, rozmyšlení strategie a jsme připraveni startovat. Konečné složení týmu: Fricca, Kristýna, Chalda, Jindra a já.

Podle startovních instrukcí se bude něco řešit ve třídách. Nemáme tušení co. Jejich dveře jsou zatím zavřené. Otevřít je můžeme až po odstartování.

Úderem 17:00 je hra odstartována tradiční hymnou TMOU. Stojíme na chodbách, třídy jsou zavřené a hymna zní v nich. Zní slabě a tlumeně – nic moc. Někdo pro atmosféru zhasíná světla – je tma. Z konce chodby je slyšet zlověstné prozpěvování samotných hráčů – cool :-). Hymna dozněla, světla se rozsvítila. Ti co jsou u dveří třídy váhají, jestli už mohou dovnitř nebo ne. Je to ale jen chvilková nejistota. Dál už se hrne lidská lavina. Jak bylo strategicky naplánováno, po pěti minutách sraz na chodbě ve 3. patře. Výměna poznatků, analýza, další plánování, další nájezdy na třídy a tak pořád dokola. Postupem času objevujeme fragmenty řešení o nichž ale v té době nevíme, že to jsou části řešení. S ubíhajícím časem přibývají nápovědy, ale týmů moc neubývá. My stále nic.

Najednou jsme ve škole skoro sami. Je to hodně špatný pocit. Morseovku netušíme vůbec. Braillovo písmo nepochopitelně nevychází a velká písmena jsou moc pracná na čas a přesnost, i když už nějakou tu chvíli víme jak na ně. Orgové nás vysvobozují z utrpení a posílají nás pryč. Asi bychom toho REXe nakonec vyřešili, ale ještě by mám to nejméně hodinu trvalo. Máme co dohánět, ale hlavu vzhůru.

2. šifra – Slohovka, Bráfova x Fanderlíkova: 20:35 – 21:00 (25 min.)

Druhou šifru bereme do rukou o asi dvacet minut později. Několik týmů tu ještě sedí. Text bereme systematicky. Navigujeme Frantu i Pepu k Božce. Když máme konečně místo, tak vyráží předsunutá průzkumná hlídka. Zbytek ještě zkouší najít případnou fintu. Řešení je totiž moc očividné a přímočaré. Po první školní šifře to nesedí. Letošní TMOU je přeci drsnější a záludnější. Není tomu tak. V čem byl háček se dozvídáme na další šifře. Papír jsme samozřejmě neotočili!!!

3. šifra – Změť čar, Tábor: 21:17 – 21:42 (25 min.)

Já s Chaldou jakožto průzkumníci vyzvedáváme šifru a hledáme místo. Je tu cekem dost světlušek. Musíme dost daleko od stanoviště. Alespoň má čas dorazit zbytek týmu. Chvíli na to jen tak koukáme, a pak Jindra přikládá tečky na sebe a jdeme svižným krokem ke kúpalisku.

4. šifra – Zubní pasta, Plavecký stadion: 22:00 – 22:20 (20 min.)

Těší mě, že před plaveckým stadionem je plavců ještě více než u teček. Vypadá to, že jsme dohnali zadní voj. Nikdo ale netahá plavky, i když se co nevidět první začnou ráchat. Poprvé totiž začíná pokapávat. Mi zabíráme strategické místo pod podloubím. Okolní deštík nijak nevadí a v klidu se tu prasečí s tubou pasty Fluora. Destruktivní sklony mohou naplno vystoupit na povrch. Skvělá týmová práce a dobrý odhad nás posílá na lávku k Lesné. Jen ten déšť. Děláme velký trhák a mnoho týmů již máme v zádech.

5. šifra – Orienťák a diagramy, Divišova čtvrt: 22:50 – 23:45 (55 min.)

V Lesné na lávce někdo stanuje. Doteď mi není jasné, jestli šlo o orgy nebo ne – asi ano :-). Nejdříve myslím, že budeme někde sedět a už hledám místo pod nějakou stříškou, ale Fricca, ostřílená to orienťačka, rezolutně rozhoduje, že jsou to kontroly, že skoro všichni orgové jsou také orienťáci, a že není co řešit. Dostáváme každý mapu s instrukcemi a v rojnici bereme Divišovu čtvrť útokem.
Jsem na místě srazu jako první. Mám dva obrázky. Nějakého přeškrtnutého buvola a človíčka se sukní a oko, které nechce vidět koně zabaleného v krabici s mašlí. Nejsem z toho moc moudrý. Když ale Fricca přichází, tak na mě už z dáli mrká, že to má. Že jsou to přísloví. Snad jen asi pěti písmeny dáváme pokročilým věštěním další umístění šifry. S příchodem Kristýny a Jindry už jen potvrzujeme. Chudáka Chaldu ženeme dál a nenecháme ho ani vydechnout.

6. šifra – Tvary, Mojžíšova: 00:07 – 00:52 (45 min.)

A je to tady. Já nebrňák, voděn všude za ručičku, poprvé strkám brňáky do kapsy, utloukám je ryzími znalostmi města a vedu k další šifře. Skoro mapy netřeba. S otazníky v očích na mě hledí a žasnou. :-). Ó ano. Tady to už přeci známe. Shodou okolností jsme tu běželi asi před půl rokem Krutou krůtu. Na Lesnou jsme se škrábali právě tudy. O několik desítek minut později už držíme šifru s velkým -QW a usedáme na kraji ulice. Po důkladné analýze šoupání řádků a sloupků Fricca tluče hřebík na hlavičku, dělí čtyřmi a rafinovaně substituuje. Vychází nějaký Dolní rybník. Po chvilkovém zmatení a námitkách, že na místě příhodně označeném žádný rybník není se vydáváme na asi dva kilometry vzdálenou louku. Chalda stále něco mumlá o tom, že je to sedmá šifra, a že na sedmé šifře má být něco, na co se jen tak nezapomene. Začíná zase chlejstat. Na to se také nedá zapomenout!

7. šifra – Bludiště, Zamilovaný hájek: 01:25 – 02:00 (35 min.)

Již z dáli je vidět město světlušek. Víme, že jsme dobře. Trochu překvapuje, že proti nám chodí týmy. Aby toho nebylo málo, tak se nám v patách objevuje rozzuřené auto a chce nám obtisknout letní gumy na záda. Spekulace o šíleném hajném ustupuje neméně šíleným orgům – s bludištěm. Hned se chceme vrhnout dovnitř.

Jsme ale zadrženi dvěma Elfy, obdařeni sadou instrukcí, jak se v bludišti chovat a co dělat. Házíme batohy pod nedaleký keř, zajišťujeme proti potopě a jdeme na to. Strategie je jasná. Prostě tam vlezem, rozprchnem se a uvidíme. Roky hraní DrD se nezapřou. Črtám si mapu na papír. Obcházím bludiště nejdříve po obvodu. Pečlivě si zakresluji odbočky, takže první dva visací papírky úspěšně míjím. Bludiště je parádní. Dost veliké. Žádná slabota. Jen začíná být trochu zasvi… bahněné. Zajímavé to začíná být když se od obvodu nořím do nitra. Mapa mě ale neklame a nemám šanci se ztratit. Objevuji první papírek a už vím, co hledat. Systematicky pročesávám prostor. Šťastnou náhodou potkávám Jindru s Kristýnou a po tom, co si dáme obě mapy dohromady, máme společné řešení.

Alou ven z bludiště a dát vědět Fricce s Chaldou. Jen co se ale dostáváme z bludiště, tak oni přibíhají jako na zavolanou. Bereme věci, zamačkáváme slzu a valíme dál. Bludiště se mi moc líbilo. Super nápad! Nevím proč, ale zdá se mi, že právě tohle má potenciál stát se Tmářskou kultovkou. Určitě ho tedy nevidíme naposledy.

8. šifra – Schéma, Kóta 323: 02:51 – 03:30 (39 min.), 74. místo

Máme namířeno ke kótě 323 někde za Řečkovicema – celkem dost daleko. Orgové přitvrzují. Cesta nám rychle ubíhá. Teď právě nechlejstá. Fricca nám cestou ukazuje místo, kde bude zanedlouho stát plot jediný svého druhu, architektonická památka s velkým P, autorka neznámá. :-) Konečně dorážíme ke kótě. Kristýna s Jindrou zabírají a hlídají místo pro naše ležení. Je tu plno lidí. Vypadá to na dlouho.

Šifru bereme 74. v 2:51. Hned na první pohled padá myšlenka na rodokmen. Pěkně již za chůze určujeme, kdo jsme my. Kristýna s Jindrou určují řetěz puntíků. A když už jsme tak daleko, tak Fricca přidává ty naše příbuzné a je namalováno. K nelibosti mnoha musíme z pod pěkné stříšky a zase do toho věčného chlejstání. Míříme k nějakému mlýnu. Vzdušnou čarou to není moc daleko (asi 1 km), ale jelikož přímá cesta vede přes dva potoky, dálnici a mega obchoďák, tak se to trochu komplikuje na asi 3 km.

9. šifra – Hlodejte cifru, Vránův mlýn: 04:17 – 08:55 (4 hod. 38 min.)

Nejveselejší šifru TMOU si vyzvedáváme v celkem rozumné době na dojití něco po čtvrté. Místo je to ale hnusné, nikde se nedá rozumně sednou a nemít bláto až za ušima. Je tu plno týmů. Dáme to a jdeme dál, ani si nesedáme. Po chvíli to ale přeci jen vypadá, že tu bude třeba manuální práce, tak si sedáme. Luštíme, mokneme, mrzneme… prostě regulérní zásek. Čas jako vždy začíná běžet nějak moc rychle. Najednou je světlo. Zkusili jsme tisíce možností a samá voda – všude. Kristýně je poslední hodiny špatně a nemůže pokračovat. V 7 se dělíme. Jindra ji doprovází do civilizace. Ještěže nejsme někde v lesích. To by bylo zlé.

My zbylí tři však neztrácíme naději a bojujeme dál. Asi v devět přichází ta chvíle. Chaldovi docházejí nervy a nutí nás si to všechno probrat ještě jednou. Pomalu shrnujeme vše, na co jsme zatím došli a na co to vede. Neustále opakuji, že tohle jsem již dělal, že tento postup nikam nevede. Jako důkaz píši prvních pár písmenek nejpravděpodobnější varianty řešení. Začíná vycházet S, pak E, dále N a I a i K. Zírám na to v úžasu, pak v naprostém zhnusení. Máme ještě pár hodin. Tak si přeci jen dáme ještě alespoň jednu šifru.

Později se ukázalo, že právě tohle stanoviště bylo zlomové. Šlo o klasickou šifru trochu ochucenou nejasností. Zadaní obsahovalo jen návod, který měl dovést blízko řešení. Skutečné řešení pak spočívalo ve vyzkoušení omezené množiny postupů, které šifru přetaví ve správný výsledek. Nezvládli jsme to. Došli jsme správně těsně k řešení a pak jsme buď neprošli celou množinu postupů, nebo jsme udělali chybu v realizaci. Já přísahám, že jsem správný postup zkoušel již v prvních deseti minutách a nic nelezlo! Stálo nás to 5 hodin času.

10. šifra – Jabloň, Kopec mezi Jehnicemi a Lelekovicemi: 09:47 – 11:07 (1 hod. 20 min.)

V deset se dostáváme do polí nad Jehnice. Teď teprve se jde do terénu. Sice již neprší, ale to, čeho jsem se celou dobu bál, se stává skutkem. Bahno! Brodíme se zoraným polem. Boty se boří po kotníky. Nohy těžknou. Raní bahno botou vzlíná, chcípnem v bahně blízko Brna… jak by řekl klasik (a hlavně po ránu). Místo šifry není problém najít. Jde o kopeček s mravenci na vršku. Už z dálky jsou vidět. Trochu mě překvapuje, že šifra není v seníku, ale přeci seník = posed. V noci tohle místo muselo vypadat jako maják na moři. Sedáme si. Myslím, že dokonce i sluníčko na chvíli vykukuje. Zíráme na strom. Červy počítáme od A asi do P. Vše ukazuje na morseovku. Únava ale pracuje a tak to trochu trvá, než s Chaldou jakožto informatici (i když z Chaldy se podle Friccy poslední dobou stává spíše skladník) to dáme dohromady.

11. šifra – Obrázková, Bezvýznamný pařez u Babích dolů: 11:49 – 12:00 (konec)

TMOU se opět mění v BAHNEM. Valíme přes pole dolů do Babích dolů. Už je to jen závod, dojít včas na další šifru. Neměl by to být problém. Máme něco méně než hodinu. Cestou potkáváme asi dva týmy. K rozcestníku dorážíme v podstatě společně. Hromadně hledáme šifru. Nikde není. Nikdo neví, co dál. Nebo snad ano? Dáváme strategickou poradu kousek od rozcestníku. Je mi taktně naznačeno, že Fricca s Chaldou už dávno vědí a jen dělají, že nevědí. Koukáme do mapy a jakoby nic vyrážíme dále cestou po černé značce do pekel. Ostatní týmy nás brzy následují. Škoda, naše divadlo nezabralo. :-) Na rozcestníku byla nová turistická značka – černá, kde stálo: další stanoviště pařez 1 km, zákys 5 km, cíl 10 km.

Cestou oblézáme každý pařez. Potkáváme několik týmů, přeci jen sem ještě někdo došel. V lese už hodně daleko, určitě dále než avizovaný jeden kilometr, jsou dva zjevové a nevypadají jako tým. Jsou podezřelí. Pokukují po nás a trochu se smějí. Tuším podraz a podezřívám je, že šifru čórli a teď se nám smějí. Halucinace z únavy a nedostatku spánku. Možná předávkování redbully. Naštěstí černá vede stále dále a najednou zahýbá na mýtinu a tam… tam… tam… parádní pařez. Prostě nelhali. Máme jedenáctou šifru. Je za čtvrt hodinky konec. Ještě se hecujeme, že to dáme, ale jak to tak bývá … už umřeli a jestli ještě neshnili, tak tam hnijí dodnes.

Konec

Abych to nakonec naprosto subjektivně shrnul. Mě se to moc líbilo. Trochu mě naštval začátek a zákeřná devítka, za kterou si však můžeme sami. Moc se mi líbilo bludiště! Věřím, že bude příště znovu. Jinak opravdu pěkná byla rodokmenová osmička a tvary. Nejvtipnější byla Divišova čtvrť. Počasí slovy frikulínky Anežky: „Žádná suchárna.“ :-) Na druhou stranu mi ale chybělo to proklamované „zákeřnější“. Přišlo mi to takové klasické. Stále jsem něco čekal a nedočkal se (nebo že by to bylo dále za jedenáctkou?).

Díky organizátorům za jedenáctou TMOU…

Díky celému týmu frikulín…

Za tým frikulín sepsal Silp, komentář ke kvalifikaci doplnil Garret

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.