Dnem jsme odstartovali excelentně – po úvodní přednášce na Mendláku jsme bez zaváhání zamířili ke Schované ulici, na nákresu jsme rozeznali rohlík a další povědomé tvary z mapy Brna a rozkvetlými zahrádkami vyšplhali na Žlutý kopec.
22. 5. 2010, Brno
frikulín (Anežka, Garret, Chalda)
11. šifra / 12 šifer, 24 týmů
V parku s 2. šifrou už polehává několik týmů zabitých neopatrnou manipulací s elektrickým proudem. Nenecháme se tímto brutálním výjevem nikterak rozhodit a po opatrném prozkoumání obvodu zjišťujeme, že je to vlastně bludiště pro proud které má vchod i východ. Díky tomu se nám daří trhák, a po cestě ke sjezdovce potkáváme akorát Pralinky.
Náskok nám ale příliš nepomohl. V totiž Brně existují místa, kde se nám při luštění jednoznačně daří (taková zóna se nachází například v okolí Mendláku) a existují i místa zakletá, generující antiluštící pole pohlcující veškeré dobré nápady a šířící všeobecnou otupělost. Jedno z takových zásekových polí se nachází i v okolí sjezdovky ve Willsonově lese. V pásu začínajícícm Biskupským gymnáziem a končícím lávkou přes svah se nám za poslední půl rok podařilo zakysnout už potřetí.
Tentokrát jsme nebyli schopní z různě vybarvených slalomových tyčí vyjezdit ta správná písmenka. Až za drahnou dobu to rozseknul Chalda řka, že z těch pár znaků může být Nohavicova. Což byla shodou okolností ulice kousek pod lesem, kudy jsme často chodili běhat. Byl nejvyšší čas se zvednout a běhací trasu si zopakovat.
Teď už jsme vláli kdesi na ocasu startovního hada, takže jsme se na čtvrté šifře pomalu ani nezastavili, jenom přečetli řešení a pokračovali na šalinu do ZOO.
Dnem bylo tentokrát velkolepé a připomínalo Tmou vměstanou do pár hodin – na páté šifře jsme se dočkali i tajného převozu v minibusech z Bystrce kamsi za Brno do terénní části, která začínala šestou šifrou v Rozdrojovicích. V lese už nám to šlo skoro samo, jen kdyby nám nechyběl ten čas ztracený slalomem na sjezdovce!
U Soví studánky nad námi chvilku sprchlo, ale než se stačilo rozpršet, už jsme se sápali lesem mezi chatkami na vrchol Trnůvky a dýchali na záda Mupy Mupákům. Prodrali jsme se neprostupnou buší kolem kóty a vyzvednuli si záludný rébus, který mnoho týmů zastavil. Nás ale po hořkých zkušenostech se svíčkovým sudem naštěstí nezaskočil a vydali jsme se svižným krokem k plotu oblíbené obory, kudy se rok co rok někdo z nás plouží mezi šedesátým a sedmdesátým kilometrem okruhu Vokolo Štatlu.
Víme proto, že cesta na druhou stranu se zdá být nekonečná, takže se snažíme poklusávat a přitom se rozhlížet po kamenných částech deváté šifry, které jsou rozházené všude kolem a jsou na nich namalované roztodivné obrázky. Všechno si pečlivě zaznamenáváme, ale hlavní problém naší strategie tkví v tom, že si dlouhou dobu myslíme, že výsledkem šifry bude stylizovaný popis další cesty. Na konci obory nás poměrně dost překvapí, že dostáváme teprve druhou část deváté šifry. Hromadu písmenek a hromadu kamenů si ale rychle propojíme a můžeme běžet dál, vcelku očekávaně ke Třem křížům.
Tam dostáváme asi nejlepší šifru tohoto ročníku, která by nedělala ostudu ani na Tmou – dlouhý, tenký, různě vystínovaný pásek, který svádí ke skládání a přehýbání. Chvíli se zdá, že to bude naše konečná, ale celkem rychle zjistíme, že dál musíme k vyhlídce nad přehradou. Čas pořád ještě máme, jenže mezi skalkami na žluté značce nemůžeme najít vůbec nic. Spolu s námi tu každý kámen zuřivě obrací i jedna ze sekcí Pralinek, dokud nezjistíme, že šifru už někdo odnesl.
Naštěstí se organizátor ještě vrací a předává nám zadání jedenácté šifry. Sice už tušíme, kde je cíl, ale sedáme nad zvláštní mapku a snažíme se ji na poslední chvíli doluštit. Je to stylizovaný obrázkový popis celé cesty dnešním Dnem, sympatická šifra na závěr. Poklad má podle ní ležet na hradě.
Tam už sice v limitu dojít nestihnem, ale vyzkoušíme si luštění závěrečného hesla, jehož řešení mě napadne až při čekání na autobus na zastávce pod hradem. Celou dobu jsme si mysleli, že popisovaná historie se týká Veveří, ale přitom stačilo otočit předepsanou mapu a ejhle – ono se mluvilo o Pernštejně, který byl na druhé straně pěkně popsán a 24 bodů legendy se dalo elegantně převést na abecedu…
Sice krůček od cíle, ale spokojení jsme Dnem zakončil ve stínu lip u piva ve Starém Bystrci.
Za frikulín tým sepsal Garret
tisk | PDF | e-mail