Jeseníky (2010), cestopis

Do Jeseníků jsme se definitivně zamilovali o rok dříve, při velikonočním putování pláněmi mezi Huzovou a Šumperkem. Další léto jsme se rozhodli proniknout do hor z jihu. Vyrazili jsme z Libiny a pochmurným, mlhavým podvečerem vystoupali k Rabštejnu.

7. – 13. 10. 2010, Jeseníky

fotky z puťáku

Útulná chata byla otevřená a pohostinná, večer jsme se tu mohli ohřát, zahrát si karty a přespat ve stanu na louce pod hradem.Další den jsme kolem močálů na Skřítku a čertovy Ztracené kameny vystoupali na střechu Moravy, na horské louky hlavního jesenického hřebene. Mlha ustoupila a postupně se rozjasnilo, takže jsme před sebou celou cestu viděli jako maják pradědský vysílač. Přespali jsme na temeni hory Temné.

Přes Praděd, Červenohorské sedlo a Vřesovou studánku jsme se Lichtenštejnským pralesem a bažinami probili v podvečer až na skalnatý vrchol Keprníku, odkud jsme měli celé hory jako na dlani. Tma nás zastihla při sestupu z Šeráku, přespali jsme tedy v hustníku ve svazích nad lázněmi Lipová.Ráno jsme sešli do Jeseníku doplnit zásoby a chytnout vlak na Ramzovou, odkud jsme pokračovali na známé rozcestí v nitru Rychlebských hor u Císařské chaty, kde jsme zůstali na noc pod širákem. Od Kladské brány jsme lezli na Králický Sněžník dosud nevyzkoušenou cestou po polské hranici a podobně jsme pokračovali neznámou polskou trasou po západním hřebeni až na Malý Sněžník.

Přespali jsme na trojmořském vrcholu Klepého, z jehož úbočí stékají řeky do Baltského, Severního i Černého moře. Ráno jsme se vykoupali u pramene Nysy Klodzké a kolem tvrze Hůrka sestoupili do Králík. Poslední noc jsme strávili v tísnivém smrkovém lese na střeše řopíku nedaleko Dolní Orlice a dalšího dne jsme se okolo kláštera Hedeč vrátili do města, rozloučili se s horami a odjeli domů do Rychnova.

Sepsal Garret