Naše poslední letní šifrovačka. Po minulé Noře jsme měli vysoké ambice a po veleúspěšném startu (řadu jsme vyluštili po prvním obrázku) se nám je dařilo i chvíli naplňovat.
11. 9. 2010, Blansko
frikulín (Garret, Máťa, Silp, Zbyšek)
10V. šifra / 13 šifer, 41 bodů
41. místo / 77 týmů
1. šifra, 09:00
Trochu jsme znejistěli při postupu na druhou šifru (cesta z Lelekovic na Babu je totiž zakletá – vím to, zabloudím tu při každé Stovce kolem Brna a teď i na Noře!), ale vrchol jsme našli.
2. šifra, 09:38
Na druhé šifře bylo potřeba nasypat do automatů různé suroviny a nechat je zpracovat – ze studenta v ČVUT se stal inženýr, z jídla v člověku se stalo… No však víte co. Automaty jsme prolomili asi po hodině – výsledku jsme se hodně dlouho blížili, ale trvalo nám, než jsme se naučili správně odčítat písmenka :).
3. šifra, 10:51
V rozletu nás zabrzdila až třetí šifra, kde jsme dlouho bádali nad divným textem o boji různých kmenů, pak jsme se radši přesunuli do polí k jednomu z možných míst čtvrté šifry. Ta tam samozřejmě nebyla, i když se různě po okolí Vranova motalo dost ztracených týmů. Nakonec nás vysvobodila Máťa, když nám prozradila, že kmeny jsou krevní skupiny, a že O = 0.
4. šifra, 12:25
Hrozící zákys byl prolomen a mohli jsme jít otevírat zámek na 4. šifře. Rychle jsme zjistili, že jde o popis směrů, dali jsme dohromady kód a asi na druhý pokus jsme z vyhřáté paseky vyrazili na další kótu. Cestou do rozbahněného údolí jsme obdivovali drsné kočárkové týmy, které se nezalekli ničeho a postupovali stejně rychle jako my…
5. šifra, 13:00
Pod vysílačem jsme si zahráli pexeso s hmyzími i jinými nožkami a vrhli se ozlomkrk do dalšího údolí, které nás mělo dovést ke chrámu v Katce. Gotický chrám na ostrohu ve Svaté Kateřině v obležení týmů a na schodech kostela rozhodující šesté stanoviště – kdo příjme Krtčí Výzvu?
6V. šifra, 14:39
Nenecháme se zastrašit a strohé zadání se Silpem úspěšně pasujeme na tradiční kostku, Máťa a Zbyšek mezitím pro jistotu rozlušťují i druhou kalendářovou šifru z Pohody… Ale tentokrát je Pohoda náročnější. Kostku lámeme dřív, necháváme za sebou poměrně dost týmů a pokračujeme do terénu – tentokrát k nějakému rybníku v lesích. Rybník je to zajímavý, protože se k němu jde celou dobu do kopce.
7V. šifra, 15:53
Ale je tam – a u něj organizátor se štěnětem a mřížkou. Štěně mu necháváme, mřížku bereme a nacházíme v ní MŘÍŽKU, pomocí níž mřížku rychle vyřešíme ;). Na osmičku, ke „spojení vod“ to chceme střihnout lesem. Lesu už tam ovšem moc nezbylo, je tam akorát lanovka na dřevo a vyrubaná paseka. Ale nakonec se svahem nějak sesypeme dolů mezi týmy usídlené v hlubokém údolí kolem soutoku.
8V. šifra, 16:48
Vypadá to opět na všeobecný zákys, kde zůstal kde kdo. Daří se nám ale tradiční trhák těžkým terénem – téměř na stojáka zjišťujeme kam ukazují háčky a čárky, a pak už se osamoceni sápeme strmým kopcem a přes lesy a paseky těžce poznamenané kalamitou na další kótu. Bukovec. Delší přesun, táhlé stoupání na hřeben, ale po něm příjemné překvapení – Tom Hanžl nám předává zadání 9. šifry a vyhoupli jsme se do první desítky. A dost týmů včetně Tykadel tu ještě sedí.
9V. šifra, 17:35 (záchrana)
Tím, že jsme si připustili, že máme velice nadějné vyhlídky, jsme si definitivně uzavřeli možnost dalšího postupu. Projevil se totiž frikulínský syndrom – kdykoliv se v slibně rozjeté hře začneme bavit o tom, že jsme na tom hodně dobře a mohli bychom to dokončit, přijde zničující zákys. Bylo to tak na Svíčkách, dočkali jsme se i tady. Na hromadě klád si užíváme posledního slunce, čas utíká a řešení nikde. Víme, že krtek si chce dojít pro kalhotky, víme, že nemá očko a je slepý, chceme přečíst nějaká písmenka, jenže jak? Mám dokonce i nápad na přepsání písmenek do brailla, ale trestuhodně ho zavrhnu jako příliš pracný a už se k němu nevrátíme… Týmy, které jsme tak pracně dotáhli zvesela odchází a nám nezbývá, než aspoň na poslední chvíli zavolat o řešení.
10V. šifra, 20:10 (konec)
Je to jen tak tak – celou cestu na desítku musíme běžet temným lesem, aby nám ji nezavřeli. U hospody bereme krátký textík a hodláme ho zlomit na posezení a běžet dál. Snažíme se o překot generovat nápady, ale výsledek je slabý – víme, že nám má poradit číslo 26 (tedy počet slov), a že na konci máme pochopit číslo 2525. No jo, jenže co dělat mezi tím? Splétáme různé teorie, které se nakonec propojí spolu s časovou tísní v dost chatrnou haluz – podle pochybně určených prvních dvou písmen a využití informací o vzdálenosti dalšího stanoviště odhadujeme jako řešení kótu 522 (podařilo se ji nějak odvodit z čísla 2525 :). Podle toho by 11. šifra měla být v Blansku u kostela.
Nic lepšího nemáme a čas už téměř vypršel – takže znovu šílený běh, tentokrát serpentinami z prudkého svahu, pod kterým v hlubině září světla města. V kritickou chvíli nacházíme správnou odbočku mezi ploty – a dobíháme ke kostelu s úderem zavírací hodiny. A i když jsme se celou cestu přesvědčovali, že řešení v podstatě máme, stejně nás dost překvapí, že tu šifra opravdu je. Tedy vlastně není. Stanoviště bylo právě zrušeno – organizátoři nečekali ani o minutu déle. Našemu řešení by se ale stejně akorát vysmáli a nic nám nedali :).
Konec hry
Po infarktovém závěru jsme vyhlásili kapitulaci, rozlepili obálku a vydali se hledat cíl. Tam nás přivítal organizovaný chaos, puch z bot a vůně guláše, který jsme nakonec vybojovali spolu s místem ke spaní. A pak už si toho mnoho nepamatuju – jen to, že jsem v noci nemohl moc popadnout dech a další den jsem si do Blavy přivezl slušnou horečku…
Ale jinak byla Nora výborná – hodně se mi líbil terén a trasa (Vranov, Sv. Kateřina…), na denní hru jsme toho prošli vcelku dost a ty lesy a hluboká údolí po polomech stály za to. Hlavně to oproti loňsku nebyl takový pochoďák po jedné cestě. Šifry, na které jsme došli byly pěkné a vyladěné, v klidu by mohly být i ve hře bez nápověd – nedivil bych se, kdybych takovou 6V nebo 9V potkal někde na Tmou.
Takže díky za hru, bylo to dobré a snad se příště zase podíváme až na dno Nory…
Za frikulín tým sepsal Garret
tisk | PDF | e-mail