Inovec bylo legendární, nepříliš známé pohoří, o kterém neustále někdo mluvil, jak tam chodil před dvaceti, třiceti lety, ale v poslední době tam nebyl nikdo. Od Bratislavy to nebylo daleko, takže jsme jednoho sobotního rána nasedli do rychlíku směřujícího na sever.
8. – 9. 5. 2010, Piešťany – Tematín – Inovec – Trenčín
Anežka, Garret
V Piešťanoch jsme přestoupili na autobusové stanici (která měla nejlepší lázeňská léta dávno za sebou) na spoj, který nás odvezl ještě blíž k horám, a z dědinky Lúka jsme vyrazili Lúčanskou dolinou k hřebeni. Dobyli jsme Tematín, jeden z mnoha povážských hradů, střežících Uhersko proti tatarským i českým nájezdníkům a s obavami jsme procházeli vyschlými lesy v podhradí, kde místní výletnící rozdělávali vysoko šlehající vatry a opékali špekáčky. Probíhal tu zrovna nějaký tradiční výšlap, kdy na hrad dojel dokonce i džíp s pípou, a pivo a kofola tekly v úvozu pod hradbami proudem. Brzy jsme nechali veselící se domorodce daleko za sebou a opuštěnými, rozkvetlými sjezdovkami na Bezovci jsme vystoupali na hlavní inovecký hřeben. Dál už jsme pokračovali sami.
Pod Ostrým vrchom jsme chtěli navečer najít útulňu, protože stan jsme s sebou nebrali, a přes hory se od Karpat valily temné mraky. Každou chvíli jsme čekali, že se zarazí o hřeben a vyprší se přímo na nás. Přístřeší jsme sice našli, ale odradila nás halekající skupina, která se u něj vynořila odnikud. Chtěli jsme spát v horách sami. Před soumrakem jsme si našli opuštěnou maringotku, která byla sice zamčená, ale pohodlně se dalo ustlat i pod ní. Když jsme si do doupěte nanosili dost suchého listí, spalo se v něm jak v peřině.
Ráno jsme se vrátili na hřeben a dobyli nejvyšší vrchol Inovec (1041 m) zahalený v dešti a mracích. U chaty pod Inovcom se vyčasilo, měli dokonce otevřeno, dali jsme si polívku a pivo a bylo nám dobře. Pak už jsme jenom seběhli do průsmyku mezi Inovcem a Strážovskými vrchy ke stanici v Mníchově Lehotě a počkali na vlak do Trenčína. Za chvíli už jsme se proplétali mezi poli v nížině, velkým obloukem jsme se vraceli k Váhu a hory se zdály být hrozně daleko.
Sepsal Garret
tisk | PDF | e-mail