Tmou 12 (2010), reportáž

Na kvalifikaci se scházíme jen virtuálně. Já s Anežkou sedíme u rychlého internetu ve střeženém areálu SAV (na dvoře pod námi pobíhají zabijáčtí psi) v Blavě, Máťa se Silpem tvoří pražskou sekci a Fricco luští na Hané.

5. – 6. 11. 2010, Brno
frikulín (Anežka, Garret, Máťa, Miloš, Silp)
10. šifra / 15 šifer
132. místo / 252 týmů

fotky ze hry

Reportáž z tuctové Tmou

Kvalifikace

Po několika marných pokusech na předchozích internetových hrách se nám ale daří plynule rozběhat Skype, takže můžeme řešit aspoň trochu dohromady. Sice se nám nepodaří doluštit poslední úroveň s válením kostky (neúspěšný postup, který zkoušíme spočívá ve vystříhání a obalování kostek ;-), ale po chvíli nervózního refreshování stránky s výsledky zjišťujeme, že jsme nebyli zdaleka jediní – takže je z toho krásné 55. místo.

Před hrou

Na startuDo Brna se slézáme jak frikulíni na pivo. Nejdřív dolezeme s Anežkou na kofolu k Míkovi. Pak dorazí i Silp a vyrážíme do další hospody na oběd i to předstartovní (nealko! :-) pivo. Jen tak tak se dovalíme na Čáru, kde máme sraz s Máťou a Milošem. Skoro je nenajdeme – oba jsou sestříhaní k nepoznání.

Česká je strašlivě rozkopaná – dovolit si něco takového v průběhu semestru se v Brně rovná pokusu o masovou vraždu. Slabší jedinci jsou při probíjení se ke zbývajícím zastávkám propasírování zamřížovanými zátarasy. Kupujeme lístky v jediném automatu široko daleko, ale start je blízko – vedle oblíbeného šifrátorského Tyršova sadu. Takže vyrážíme pěšky. Cestou si prohlížíme opravený Moulin Rouge – aby všichni věděli, kam jít, až se v šifře s popisem cesty bude mluvit o větrných mlýnech :).

1. šifra – Úvod (17:00 – 17:50)

Hledání první šifrySokolovna a za ní stadion. Zabíráme v kotli volný plácek kousek od promítací plochy. Spekulujeme, jestli to není jenom matení nepřítele. Co když se na plátně objeví instrukce, že šifra je na druhé straně stadionu? Nastane boj o holý život. Ušlapání, první ztráty na první šifře… Pozdní letní odpoledne pomalu končí, slunce ještě naposledy ozáří za stadionem věž kostela a mezi hučící hráče se kvapem plíží Tma. Další a další opozdilé týmy zaplňují poslední volné centimetry čtvereční prostoru. Musíme všemi silami držet vydobyté pozice – jako na koncertě. A na jeviště opravdu vystupuje hvězda večera – Ivoš, ale nezpívá, pouze nabádá. A pak už zazní úvodní tóny Hymny a na plátno se promítnou první slova a člověka zamrazí od páteře až někam ke konečkům vlasů… Jak kdysi, na slavné sedmé Tmou. Become the legend… Let’s go through the dark. Chorál pějem zplna hrdla. Ještě si zakřičíme jak projdem Tmou…

A může se začít. V první chvíli je to multimediální atak – hudba, vlevo video, vpravo video, navíc nějak zdeformované, nahoře text, malé obrázky dole v rožku. Při druhém, třetím videu ale začínáme chápat co se děje a zaznamenávat podstatné prvky. Objevujeme geniální Polský kříž, pak různé orientace videa, začíná být jasné, která bije – teď to jen všechno zaznamenat. Každý má nějaké poznámky, takže dáváme hlavy dohromady a vcelku rychle se dostáváme k nadějné mezitajence, ze které leze Petrov. Dost dlouho máme neodbytný pocit, že první část tajenky budou schody na Petrov a snažíme se v šifře najít i druhý, úplně jiný princip. Stačí ale pár oprav a hlavně vytažení rejstříku ulic, aby se nám rozjasnilo. I ulice může být Schodová.

2. šifra – Fólie a papír (18:10 – 18:45)

Točíme s kolečkamaS Anežkou míříme do Lužánek, Máťa a spol. valí na Petrov. Aréna zůstává slušně zaplněna, i když obavy, že bychom se museli prodírat přes hromady týmů v první řadě se nenaplnily. Dost týmů to tu zabalilo už po první půlhodině.

V Lužánkách vybíhám do schodů na Schodové a dostávám difrakční mřížku, se kterou toho zatím mnoho nenaluštíme, ale Anežka předvídá nějaké středoškolské hrátky s lomem světla. Je fakt, že už při přiložení na mapu to dělá dobré psí kusy :).

Na náměstí 28. října čekáme spolu s Krtky na šalinu a vezeme se na Čáru. Tradiční luštící plac máme na Svoboďáku u morového sloupu, kde už výprava z Petrova zkoumá druhou částí šifry.

Přikládáme fólii na papír, šoupneme s ní podle šipky a… Jů, ono se to točí :). Po chvilce dětské fascinace začínáme i luštit. Vnější i vnitřní kolečka jsou ozubená a po těžkém počítání zjišťujeme, že zubů je zvenku maximálně 9 a vevnitř 2 a to znamená, to znamená, že se tu nezasekneme jak při podobných počtech na 2. šifře letošních Svíček.Kolečka poslušně padají z plošinek do správných chlívečků, akorát z nich po přečtení leze Komín a Pastviny. Nechce se mi tomu příliš věřit, že by nás orgové hned hnali z centra, ale co se dá dělat. Svoboďák s několika lušticími týmy necháváme za sebou a valíme zpět na Čáru.Ale po cestě nás postihne tradiční frikulínská pohroma – žravý běs. Nejprv zachvátí Miloše, pak i Máťu, pak i Silpa… Mizí na České u okýnka s pizzou, takže dál pokračuji jenom s Anežkou a snažím se zjistit, odkud že tu po vytrhání kolejí něco jezdí. Naštěstí tu má být za pět minut 34 přímo do Komína. Zbylí frikulíni dobíhají na poslední chvíli, ale vše je dokonale načasováno – dojídáme právě včas, abychom se stihli vecpat do tmářského trojebusu. Cesta je sice dlouhá, ale příjemná… A všechny týmy (pravděpodobně kromě Tučňáků) uklidňuje, že se s námi vezou i Tučňáci.

3. šifra – Milé týmy (19:13 – 19:44)

Z trolejbusu na Kristiánově vystupují skoro všichni, ale dovnitř nastupují jen dva týmy – což je dobré znamení. Anežka má jako jediná na mapě dopravní hřiště, takže naviguje a všichni jdeme za ní – po nějaké době nás ale překvapí, že Anežka jde celou dobu za námi… Takhle to skoro vypadá, že sledujeme zástup týmů před námi!

Lampy v nejbližším okolí hřiště už jsou obsazené, takže odlézáme kousek dál do sídliště k jedné volné… A pochcané. Jen co se usadíme, začne se od sloupu linout nezaměnitelný odér. Když už jsme se tu utábořili, tak se přeci nebudeme hned přesouvat – zbývá jediné řešení prekérní situace. Rychle to vyluštit a prchnout.

Protože tentokrát nezapomínáme na Nezapomeňte, tak víme, že máme tu čest s šifrou Milé týmy. Jediná nepříjemnost spočívá v tom, že díky tomuto hintu nacházíme částečně fungující princip, jak ze šifry dostat smysluplný začátek – odřezáváme koncovky z posledních slov a kombinujeme je s těmi prvními. Mechanický přístup ale po několika slovech zlyhá.

Naštěstí Miloš prosadí jakousi magii, kterou trasformuje slova podle jejich tvaru nebo co a smysluplný text mu z toho leze taktéž. Chvíli ještě dumáme nad tím, co znamená „celíkovou čtvrtí“, ale točnu trolejbusu známe z luštění Vršku od piva na jednom Dnem, takže není co řešit. Po cestě mi Máťa ještě vysvětluje, že sobý hnusec byl vlastně hint ze Saturnina…

4. šifra – Nastřihávací (19:55 – 20:50)

Skládání kytičkyNa zastávce už tentokrát čeká o poznání víc týmů, my ale nezpomalujeme a valíme přímo kopcem hore. Je děsný vedro, pořád ještě jdu v krátkém tričku (Na Tmou! Na 4. šifru!) a Komín mi připadá nějaký veliký. Na točně jsme sice rychleji než trolejbus, ale bludiček už je tu požehnaně. Ale ještě není ani osm – naposledy na Tmou X, blahé paměti, jsme tou dobou sotva odlezli ze startu.
Miloš přibíhá od trafostanice se zadáním na tuhém papíru, což zavání nůžkami. Obezřetně si sedáme před nedaleké garáže a začínáme s brainstormingem. Ten přináší obdivuhodné úspěchy, protože po logické otázce, kde jsou druhé části dvojic, nás napadne otočit papír :-). Pak už to jde líp – slepíme šedé plochy, takže nám vznikne jakýsi válec a Máťa z něj pěkně ve spirále vystříhá jeden proužek začínající a končící smrtí. Mezitím odhalujeme co do čeho pasuje a podle zvolených témat to vypadá, jako by se na jejich generování podílel zase nějaký Chlýfák.Všechno jde strašně dobře, dokud nás nezačne rozptylovat fotograf. Pak už to jde do kytek :). Tváříme se strašně inteligntně, že jako víme co děláme, ale vzniká nám 3D klikyhák. Ukáže se totiž, že to složení nebude úplně samozřejmé i když víme co do čeho zasunout. Otázka je, do čeho zasunout nedřív. Když už se nám podaří proplést jeden pásek do podoby kytičky, zjišťujeme, že uvnitř se poskládala dost divná slova a podle pokynů v hintu z nich synonyma nevyčteme.Aha, ono to asi půjde poskládat dvěma způsoby a nám se napoprvé samozřejmě podařil ten špatný. Takže znovu přeskládat, raději z druhého zadání a bez slepování. Konečně máme kompetní kytičku s pokyny zvenku a se slovy uvnitř. Generujeme synonyma a po chvíli hledání v mapách Miloš zjišťuje, že potok Vrbovec opravdu existuje.

Důležitá poznámka – na tomto stanovišti se poprvé objevily šifrovací kočky, které obcházely všechny týmy – kde se zastavily, tam tým přestal luštit a začal hladit… Ale za chvíli všechno dořešil.

Vyrážíme po terénní trase lesem po modré značce. Pod námi v dáli září Bystrc, kolem je záhadně cítí rybina a mokré seno – pokračuje klidná letní noc. Jenom některé týmy mizí po cestě směrem k lomu, čekáme na smrtelný výkřik, který prořízne ticho, ale cesta se po chvíli vrací zpět ke turistické značce.

5. šifra – Vrcholová (21:15 – 22:10)

Přes silnici, přes koleje, přes mostek a do temných bažin pro šifru. Ale na luštění se jako můry stahujeme ke světlu pouličních lamp. Pod jednou takovou zalézáme do mezery mezi zaparkovanými auty. To ale nebrání dalšímu všetečnému fotografovi aby nás tu vyhmátl – což nám opět přinese smůlu, protože se před ním tváříme, že víme co děláme, ale když odejde, tak se zasekneme.

Že jde o šifru Vrcholy je zřejmé, ale k čemu to může být dobré? Myslím si, že by se v textu měly nějak vyškrtávat nebo odebírat tvary podobné vrcholkům ale nevím jak. Pak si samozřejmě všímáme čísla 2, které bude jistě důležitým klíčem, a pak i INTERNETU a několika podobných náznaků slov, což je dostatečně rozptylující prvek, aby nás na nějakou dobu odvedl od řešení. Když na první pohled neodhalíme nic jednoznačného, přichází ke slovu analytický přístup a počítání všeho možného a úvahy o padání a přeskupování písmenek. Snažím se je zavrhovat jako příliš komplikované, protože šifra bude určitě strašně elegantní a jednoduchá (zavrhovat složité postupy se na letošní Tmou snažím všude, až se mi to nakonec škaredě vymstí na kostičkách – dlouho, dlouho nechci podporovat Silpa v jeho snahách o vyhaluzení pokroucených 3D písmenek…).

Je to nepříjemné, kolem prochází čím dál víc týmů, evidentně to není nic brutálního. A my furt nic. Až to nakonec někoho trkne a ze změti písmenek se vynoří EVEREST. Vrcholy pak z hory písmenek ještě chvíli dolujeme, protože čekáme, že tam budou jen ty nejvyšší, které z hlavy jen tak nedáme. Ale když se z písmenkové mlhy vynoří Sněžka a Petřín, přestanu marně listovat v Rozumu do kapsy (kde trestuhodně není seznam nejvyšších hor!) a pouštíme se do hromadného luštění vrcholosměrky. Trochu s nedůvěrou vyškrtáváme Javořici, protože všichni známe akorát Javořinu nebo Javorník, ale kdo kdy slyšel o Javořici? Nakonec nás Silp oslňuje vygooglením toho, že se jedná o nejvyšší horu Jihlavských vrchů. Problém máme i s vrcholem mladé kachny – Kanchenjungou. Ale prý je dokonce druhý nejvyšší na světě…

Pěšky se motáme k další šifře přes Starý Bystrc. Nejdřív ztrácíme Silpa, který ztratil šifrovací desky a šel je hledat, pak ztrácíme i cestu. U zastávky ZOO nás k rozhodnému pohybu přinutí až masa týmů, které se vyvalí z šaliny kousek za námi. Prcháme před nimi aby nás nepřeválcovali a chvilku se s jedním veselým týmem předháníme o pozici v čele davu. A pak už je tu lávka s pohřební svíčkou uprostřed a ti co byli na Tmou loni už tuší, co bude následovat – uprostřed pustiny za řekou se zdvihají temné stěny bludiště.

6. šifra – Rozcestníky (22:30 – 23:40)

Inu, co budu zapírat, příliš mě to nepotěšilo. Tváří v tvář bludišti a pravidlům vícekrokové šifry se cítím ztracený. Naštěstí zbytek týmu projevuje o něco větší nadšení a tak se usazujeme na louce poblíž chodníku, odkud se k nám odvažují loudící šifrovací kočky. Musí tu mít hody – je to totiž první obsazenější stanoviště. Na Vrcholech se přes nás musela přehnat značná část hlavního voje.

Strategie je tu jasná. Naběhneme dovnitř labyrintu a zkusíme si zapamatovat, co se dá. Máťa se ujímá role koordinátorky, přidělí nám sektory a bude to všechno zapisovat.

Noříme se do temných chodeb polního dungeonu a pátráme po artefaktech. Z hledaných artefaktů se vyklubou ukazatele – jsou obalené chumlem dobrodruhů, kteří se hemží kolem a vzájemně se oslňují čelovkami – kdo není zrovna oslněn, snaží se zapamatovat, kam že to ukazetele ukazují. Dozví se například kolik je to z Pysků, ŽST na Říp a tak podobně. Když si to zapamatuje a ještě najde cestu ven, pak teprve si může dotvořit zadání šifry. Je to vlastně taková omalovánka bludiště.

Já se po dlouhém bloudění vítězoslavně vracím se dvěma zmapovanými ukazateli, které už máme v centrále dávno zakreslené. Ale když už jsem tam strávil takovou dobu, tak aspoň remcám, že tam máme chybu. A pak už se mi to začíná líbit – po doplnění údajů z terénu se z toho vyklubala pěkná šifra, kde si postupně všímáme různých doplňujících se prvků, které do sebe zapadají jako dílky mozaiky…

Vracet se do bludiště už není potřeba, všechno máme před sebou a s fólií a s barevnými lihovkami z toho za chvíli dolujeme tajenku. Nakonec to byla jedna z nejtýmovějších šifer na letošní Tmou a byla radost ji řešit – luštění se sice nedalo příliš urychlit a tu hodinku tu člověk strávit musel, ale v porovnání s tím, co následovalo, to byla idylka.

Cestou do Kníniček navádíme skupinu společensky unavených mladých mužů do kukuřičného pole hledat poklad. Vzhledem k nedalekému všelidovému shromáždění bych ale tipoval, že tam mohli nalézt i jiná překvapení. MHD už nejezdí a navíc se konečně trochu ochladilo, takže valíme na konečnou na Hlubočku pěšky. Cestou je podezřele pusto, startovní pole se asi podařilo šestou šifrou tradičně rozdělit – potkáváme akorát jeden tým Unavený půlnočním sluncem.

7. šifra – Kde má auto A? (23:55 – 10:20)

A na sedmé šifře nikde nikdo. Opuštěná točna, čeká tu poslední autobus do města, jen tu a tam se krčí nějaký tým… Takže asi průchodovka, ne? Organizátoři sedí na zastávce a s úsměvem a se slovy: „Dobrou chuť“ nám podávají svačinový sáček se šifrou 7b. Nic zlého netuše odcházíme poslušně dle pravidel (klidně i půl kilometru :-) po výpadovce kousek dál od stanoviště, a teprve tam se pohodlně rozkládáme, prohlížíme obsah sáčku, čteme si pokyny s částí 7a, slyšíme přijíždějící autobus… A zběsile prcháme zpátky ke stanovišti, nezabalené karimatky za námi vlají, protože Tmou express za chvíli odjíždí a na nikoho nečeká.

Začátek luštění tedy není slavný – na dalších dvacet minut jsme skončili spolu s Unaveni sluncem, IQTIQ a hromadou dalších týmů namačkaní v autobuse mířícím do temnoty za Brno. Ale je tu teplo, pohled do tmy hypnotizuje, krásně se tu usíná i ve stoje.

Po očku koukám do mapy, kudy že jedeme, ale za chvíli už je jasné, že jsme vyjeli za okraj. Když autobus odbočí, mám pocit, že se vrací zpátky do Brna. Ale pak začnou do oken mlátit větve – to už asi projíždíme po cestě hluboko do hvozdu… Nejsem daleko od pravdy. Autobus nás vyklopí na silničce uprostřed temného lesa. Kolem široko daleko svítí hromady bludiček. Jsme na pohřebišti týmů.

Odcházíme dál po cestě, ale týmů neubývá – jsou tu všude. Stačí prolomit jednu šifru a máme je. Zalézáme do lesa nad silnicí a konečně si prohlížíme, co že jsme vlastně dostali. Zjišťujeme, že můžeme skládat obrázky, že základní otázka života, vesmíru a Tmou vůbec zní „Kde má auto A?“, a že kostičky po oblízání ani po ohryzání bůhvíjak nechutnají, ač nám nám orgové přáli dobrou chuť! Svině.

Meditace nad sedmou šifrouDruhé zásadní pozorování se týká omezených možností týmového luštění. S kostičkami si může hrát jenom jeden frikulín. A kdo si hraje sice nezlobí, ale buď to musí vyluštit nebo předat dál. Takže analytická fáze se prodlužuje a prodlužuje, kostičky jdou z ruky do ruky… Zkrátka seznámit se s 3D šifrou sestávající z několika částí, dá v jednom exempláři víc práce než se zdá.

Ale postupně víme už úplně všechno – známe zajímavé souvislosti mezi rozložením písmenek na jednotlivých obrázcích, máme způsob, jak podle označených hran transformovat obrázky jeden do druhého, všechno pěkně seřazené podle abecedy od A do L… Šifra, zdá se, je kdesi hluboko uvnitř děsivě konzistentní, odhalujeme v ní pravidelné, opakující se vzory mezi kterými existují jednoznačné vztahy, jenom řešení je někde o krok před námi.

Mezitím autobusy přijíždějí a odjíždějí. Čas přestáváme počítat na minuty, ale na půhodiny odměřené burácením motoru v temnotě dole na silnici. Jdu se projít po luštícím táboře – týmy tu polehávají od loučky, kde začíná modrá značka až ke konci lesa u pole. Je jich nepočítaně. Tedy – určitě je jich hodně přes padesát, ale může jich být i sto. Je to vcelku jedno. Je to jak na startu. Komu se podaří prolomit šifru kolem druhé, třetí hodiny ranní, má vyhráno, může začít Tmou znovu. Předchozí zákysy a zaváhání jsou zapomenuty. Připomíná to Flašky na Osudech.

Silp se postupně upíná k myšlence vykreslit z kostky grafická písmenka pomocí písmenek, která na obrázcích chybí ale jsou kdesi ve stěnách. Víme totiž, že na dvou sousedních obrázcích se nikdy nevyskytují jejich počáteční písmena. Jenže v našem systému vždy skládáme kostičky do jedné krychle… A to je chyba. Veliká chyba. Silp se totiž dostane k P a A, ale dál vychází nesmysly.Neustále se točíme kolem správného postupu, ale ne a ne se ho zachytit. Přichází spací krize, ale kostičky má pořád někdo v ruce a skládá. Kolo – Los. Indián – Ježek… A znovu. A znovu. Sepisujeme si důležitá pozorování, frekvenci písmenek, překreslujeme rozložení všech prvků, pravidelně to společně rozebíráme horem spodem. Dávám si hlt hruškovice pro inspiraci, pak další, pak kafe, pak red bull, pak snídani…Blíží se nejhorší chvíle kolem páté, šesté hodiny ranní před rozbřeskem. Cíl projít Tmou se pomalu mění v jedinou, utkvělou myšlenku – dostat se pryč. Dostat se odsud. Dostat se na osmou šifru. Týmů pomalu ubývá, čas od času se ozve vítězný výkřik. Ne, není to neřešitelné.

A pak je tu ráno, studené, nepříjemné, ale nadějné. První paprsky slunce probouzí mnoho týmů – některé uznávají porážku a odjíždí do Brna, některé se jen přesouvají po bojišti (kousek od nás usedají Alberti), ale dost se jich trousí lesem kamsi do kopců. A když odchází i tým, který seděl kousek na námi, zabíráme jejich lušticí místo a konečně se dočkáme prolomení bludného kruhu.

K čemu ještě můžeme využít ty označené hrany? Překlápíme podle nich obrázky jeden do druhého, ale tak trochu pochybně. Správnou odpovědí nás zachraňuje až Miloš. Vrátí z ranní procházky po lese a doplní zbývající dílek skládačky. Prý zná nějakou dětskou hračku, která se dost podobá tomu, co máme před sebou. Jediný rozdíl spočívá v tom, že některé hrany kostek jsou v ní napevno slepené.

Brzy zjišťujeme, že náš princip transformace obrázků funguje i po slepení hran. Jenom se některé obrázky objevují VEDLE sebe ve kvádru 2×8. To je zrada. Obrovská zrada, protože se ukazuje, že princip s grafikou, který Silp odhalil kdysi dávno uprostřed noci u písmenek A a B v krychli se dá bez komplikací uplatnit i dál, když překlopíme C VEDLE D do kvádru.

Horečná fáze překreslování pozic písmenek do rastru. Pořád ještě nevíme do jakého přesně, snažím se spojovat písmenka jako body, Silp zase zvýrazňuje hrany na kterých leží… Jsme strašně unavení, už je hrozně pozdě, ale NĚCO z toho konečně leze. Už víme, že je to paseka, ale jak daleko a od čeho? Hodinu a půl před koncem hry vítězíme.

Po deseti a půl hodinách spektakulárního záseku je šifra zlomena. Ztěžka se snažíme rozhýbat zamrzlé klouby a vyrážíme po modré značce dál do kopců. Byl to zatím nejdelší úspěšně prolomený zákys ve frikulínské historii.

Cestou samozřejmě nadáváme na orgy, jaká to byla sviňárna – ale ukazuje se, že jediný problém šifry spočíval v tom, že týmu neodpustila přeskočení žádného kroku řešení (u nás neslepení hran) a že se u ní dalo jen obtížně spolupracovat. Přeci jen dřevo je dřevo, takže skládat nějaké papírové kopie jsme se neodhodlali.

8. šifra – Mřížka s čísly (11:00 – 11:30)

Stoupáme osamoceni k Sychrovu, kde potkáváme záhadný tým luštící bůhvíco na půl cesty mezi 7. a 8. šifrou a lezeme oblíbeným krpálem k rohu obory. Nastává orientačně záludná část trasy, protože paseka je kdesi uprostřed lesa a cesty, které k ní mají vést jsou v mapě načrtnuté jen hodně letmo a s bujnou fantazií. Na křižovatce kousek od rohu obory se po jedné z cest vydáváme a chceme zabočit, až budeme dostatečně daleko. Za světla se dá směr i vzdálenost odhadnout ještě vcelku dobře.

U první z pasek dokonce potkáváme bloudícího zvěda z nějakého jiného týmu, ale nenecháme se zmást a pokračujeme ještě kus přes údolí směrem ke kótě Trnůvka. Po cestě málem přijdeme o dva členy, Miloš se Silpem se vrhají přes potok tak odhodlaně, že pak v protějším svahu ryjí v zemi, ale nakonec dorážíme bez ztrát na životech až na kraj té správné paseky.

Zabíráme luštící místo u dřevěného stolku a široko daleko vidíme jen jeden další tým, který se zrovna zvedá a odchází. Silp se vrací od posedu se zprávou, že je tu vrcholová kniha a před námi tu bylo už přes sto týmů. První prý Mupy Mup někdy před půlnocí. To je trochu zklamání, ta sedmička nebyla zas tak drsná jak jsme si mysleli. Jenom to všem pár hodin trvalo – a nám ještě o pár víc.

Nevadí, vrháme se na novou šifru, Máťa hlásí že je tam třináct sloupců po dvou řádcích, musíme vepsat abecedu, někdo říká, že to jsou lodě, mě to připomíná windowsácké miny. Bingo. Kde bude ležet mina, přečte se písmenko.

Řešíme paralelně, ve dvou skupinách, já s Anežkou a se Silpem a Máťa s Milošem. Ve vnitrotýmovém závodě vyhrává druhý tým, lámou to dřív. Čteme tajenku – přístaviště Cyklistická. Letmý pohled na mapu – je to kus, možná dva, tři kilometry, ale kolem obory to známe. Dá se to stihnout.

9. šifra – Akt (11:50 – end)

Šifra AktHlavně se neztratit hned na začátku – společně vyrážíme na druhou stranu paseky a hledáme cestu, která nás dovede na modrou značku. Když se v dálce zjeví cyklista, máme vyhráno. Teď ještě kousek na rozcestí se zelenou pod Trnůvkou a tam už z letošního Dnem víme, kudy že vede cesta do obory. Kontrolujeme čas a mapu – údolím to bude ještě tak kilometr a půl a zbývá necelých dvacet minut, možná méně – pěšky to krpálem půjde pomalu, ale když se rozběhneme… Necháváme Máťu s Anežkou jako zadní voj a se Silpem a Milošem vybíháme. Vlevo hnusné paseky, oplocenky, zarostlý les – stříhat to skrz nemá cenu, čekám, až se dolů otevře údolí. A do něj cesta – už je tu, dřív a větší, než bych podle mapy čekal. Ale vede správným směrem a na delší rozhodování není čas. Musí to vyjít. Vyrazíme po ní, chvilku se bojíme, jestli se za zatáčkou neotočí zpátky do kopce, ale je to dobré. Cesta poslušně míří podél potoka do údolí, plná kamenů zapadaných listím, ozlomkrk valíme dolů.

A pak se mezi stromy zaleskne přehrada a víme, že máme vyhráno – k přístavišti dobíháme asi za deset minut dvanáct. Miloš se vrhá ze schodů pro šifru, v závěrečné mozkové bouři ji zkoušíme na posezení zlomit. Ale přečíst řešení na první pohled se nám nepodaří – a pak už odbíjí dvanáctá a přichází i náš zadní voj. Anežce ještě bereme lihovky, protože chceme zkusit barevně vykroužkovat AKT, ale moc ladné křivky z toho nevylezou, takže prvotní nadšení postupně opadá. Dvě minuty po dvanácté se na mostek ještě přiřítí rychlý posel od Alberta Stallone. Od týmu, který zrovna odmontoval tubus stanoviště ještě stačí sebrat zadání šifry – a tím tu Tmou končí.Chvíli ještě luštíme a asi poslednímu týmu, který cyklistické stanoviště letos našel ukazujeme aspoň zadání a náš výstavní Akt. Pomalu se balíme a před jednou hodinou se s letošní Tmou definitivně loučíme. Kolem už chodí akorát sobotní výletnící a my se pomalu vydáváme na dlouhou cestu do Bystrce k Přístavišti na závěrečné pivo s langošem.

Tmou byla letos klasická – bez velkých multimediálních kreací, s čistým luštěním hned od prvního stanoviště a hlavně, byla bez nápověd – a přitom dokončitelná. Nikde jinde (s čestnou výjimkou denního Dnem) už si člověk nemůže dopřát ten pocit, že opravdu zakysne a na další šifru nevede žádná postranní cestička, prostě se dál nepodívá ani mimo hru a basta. Tmou jsme sice neprošli, ale zato jsme si užili nejdelší zatuhnutí, které se nám kdy podařilo prolomit… Deset, jedenáct hodin na jedné šifře se dá sedět jedině na Tmou.

Orgové, díky!

Za frikulín tým sepsal Garret

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.