Bedna 9 (2011), reportáž

Bedna je pro frikulíny rozporuplná šifrovačka. Dlouho ji předcházela pověst příliš těžké a matfyzácké akce, na kterou je zbytečné jezdit se trápit. Pak jsme se jednou konečně osmělili a do Prahy na jaře roku 2007 vyrazili… A byl to věru traumatizující zážitek.

14. – 15. 5. 2011, Praha
frikulín (Fricco, Garret, Kristýna, Michy, Zbyněk)
7 šifer / 15 šifer
asi 119. místo / 237 týmů

fotky ze hry

Po dodriftování na sedmé stanoviště se většina členů zařekla, že na Bednu je znovu jen tak někdo nedostane… Od té doby je sestavování týmu do Prahy adrenalinová záležitost – do poslední chvíle není jasné, jaké posily se podaří sehnat a letos to s námi dlouho vypadalo špatně. Pak se to ale zlomilo, kromě Friccy se přihlásila i Kristýna, která od konkurence draftovala Michyho a nakonec se do týmu vrátil i Zbyněk, který s námi byl naposledy na prvním ročníku Pewnosti v Olomouci.

Před hrou

Frikulín ve StromovceNěkolik dní před hrou jsme sice měli tým, ale bylo otazné, jestli se bude schopný sejít na startu a zůčastnit se. Kristýna s Michym málem omylem odstartovali už v pátek večer, Fricca měla před hrou naspané v průměru čtyři hodiny na noc a věděla, že si nepřečetla Bednářské listy, já se nejsem ještě v sobotu v jednu ráno schopný dobalit a jít spát a Zbyněk ani neví, že něco jako Bednářské listy existuje a pravidla a poslední pokyny pro jistotu nečetl, aby šel na hru s čistou hlavou ;-). Přes všechny drobné komplikace se mi podaří ráno odjet slovenským šifrovacím EC z Blavy, najít na nádraží Friccu a dorazit včas pod Václava. Na šifrovací scénu tu nastupuje i Zbyněk – s tak malým baťůžkem, s jakým bych se neodvážil vyrazit asi ani na Sendvič ;-). Ale hned od začátku se ujímá role týmového manažera a pro tu má – jak se časem ukáže – vše, co je třeba.

Start, 15:45 – 16:26

Se zbývajícími frikulíny se scházíme na kolejích 17. listopadu, odkud nás Kristýna s Michym donavigují nejkratší cestou do Stromovky. Tuhle část Prahy vůbec neznám a vybraná startovní oblast mě proto příjemně překvapuje. Je to takový malý Prátr ;-).A líbí se mi i startovní pokyny. Bednáři byli v 16. století dost soudní na to, aby na začátek hry nezařazovali dětské dny a podobné vymyšlenosti, ale místo toho dali prostor pokročilému věštění.

Zvolili jsme pro začátek Brány pekelné, ale se určením správného čísla byl problém. Čas se krátil, a když jsme vyloučili pěkná čísla a příliš nízká čísla a stále se nemohli rozhodnout, plácnul jsem zcela náhodně cifru 57. Inu, v roli týmového věštce jsem hanebně selhal – padesát sedm se nakonec v Pekelné bráně opakovalo 4x!

Začátek jsme tedy nepřepálili a vystartovali z prořídlého startovního shromaždiště asi po třičtvrtě hodině. Ale aspoň jsme si v klidu poslechli skoro všechny názvy týmů a prohlédli si celé startovní pole a někteří stačili poprvé prolistovat i ty Listy.

Pak jsme nedočkavě proběhli branou a…

Šifra 01$, Louka v Z části Stromovky, 16:26 – 17:59

Pořadí: 189.

Čekání na startovní brányPosadili se na sluníčko asi o dvacet metrů dál.

Ukázalo se totiž, že orgové nás opravdu ušetřili záplavy úvodních aktivit a hlavolamů a dali nám hned jednu z šifer kolečka.

Na té nás nakopla až nápověda, ale zato pořádně. Předtím jsme se hodinku vyhřívali na sluníčku, Zbyněk nám vysvětloval některá pravidla golfu a já jsem se dozvěděl třeba i to, že zákres šifry opravdu odpovídá standardním nákresům golfového hřiště.

Jen jsme se pořád nemohli rozhodnout, jestli před sebou máme klasický golf nebo minigolf a kam tedy sakra může lítat míček. Jestli se má odrážet od stěn nebo ho odpalujeme přes ně. Tvary hřišť taky hodně sváděly k haluzení písmenek, k čemuž jsme se neustále vraceli – ono je tak lákavé něco z toho zadání vykoukat a nemuset to luštit ;-).

V době kdy dorazila nápověda už z nás byli zkušení golfisté, takže jsme jen vytáhli kružítko a to co jsme předtím zkoušeli odhadnout od oka jsme si tam pěkně dorýsovali. Vylezla opravdu písmenka a my jsme mohli opustit poslední luštící vytrvalce a vyrazit k Letohrádku.

Šifra 01#, Místodržitelský letohrádek, 18:20 – 18:31

Pořadí: 214.

Tam to vypadalo pozitivněji, týmů tu leželo požehnaně a byl tu další vyhřátý trávník a pěkný výhled. Holky vyrazily hledat ústraní a my jsme zatím našli souhlásky, abychom měli nějaké zásluhy do zásoby. Vzápětí se z tvarů vyklubaly samohlásky, a pak už to stačilo jen tak od oka přečíst.

Šifra 01@, Maroldovy Lipany, 18:46 – 19:52

Pořadí: 186.

Luštění úvodního kolečkaUžíváme si poslední sluníčko a snažíme se, dle frikulínského desatera, využívat všechny informace, které máme k dispozici z Listů a statovních instrukcí. Což se ukáže jako naprosto zbytečné a matoucí. Píše se tam o počítačových hrách a pohledu shora, takže dlouho propaguju myšlenku, že to budou nějaká šílená 3D písmenka viděná seshora, nebo že je potřeba hrát tetris nějak opačně, nahoru, do stran… Prostě blbosti.

Radši jsme se podle jiné doporučené rady z desatera začali cpát, protože byl nejvyšší čas na večeři, ale Fricco to rázně utla a přečetla morseovku.

Šifra 02, Lávka přes trať, 20:09 – 21:13

Pořadí: 199.

Další šifra je v Brně

Vyběhli jsme pro poslední část druhé šifry a sedli si s ní na chodník za mostkem.

Fricca už v průběhu své předchozí sólo šifry poskládala kostičku 02@, u které jsme valením určili start ve Stromovce a cíl u svatého Gotharda.

Podle Bednářských listů jsme už dávno věděli, že navigace 02# bude v Brně (a drželi jsme se toho navzdory autorskému řešení, které počítalo i s cestou po Praze – toho jsme si nevšimli, ale nadávali jsme na to, že ten hantec je nějaký divný a že ho Pražáci moc nezvládají :). Když jsme ale v Brně na konci Skořepky nenašli žádnou hospodu, podívali jsme se i na pražskou variantu a tam už to sedělo sedělo líp a vektor jsme správně narýsovali v pražských ulicích.

Nejtužší byl boj se střelcem v 02$ – k asociaci s šachem jsme se nějak dopracovali, pak i ke Střeleckému ostrovu, barvám figur a věžím… Ale pořád jsme nechápali, kdo je ten poslední nepřátelský týpek.
A pak mi to z ničeho nic došlo – vynořily se prastaré vědomosti z kariéry mladého historika – za zdí nebo ve zdi je přece svatý Martin! Zbytek našeho vesměs technokratického týmu na mě hleděl dost nedůvěřivě, ale pak Zbyněk začal googlit a ostatní hledat v mapě a u kostela jsme získali další část vektoru. Nejdřív sice blbě, protože jsme mysleli, že čtverce na mapě představují pole šachovnice a ono úplně stačilo určit šikmý směr pohybu střelce.Vcelku záhy tedy máme první řešení všech tří podšifer 2. stanoviště, ale poskládat a narýsovat vektory přesně, je v prachu a štěrku cesty trochu problém. Pořád to ukazuje někam do prčic a ne na značku. Při kontrole řešení šifer ještě měníme jednu věž za druhou a hned je to o něco lepší. Přesně jak psali v reportáži orgové – asi tak na osmý pokus nám to přesně sedne na mapovou značku – vyhlídku Pod Havránkou.

Šifra 03, vyhlídka Pod Havránkou, 21:58 – 22:40

Pořadí: 138.

Čekal nás delší přesun zpátky přes Stromovku – ale zhodnotili jsme, že bude asi rychlejší, než to celé v tuhle dobu objíždět MHD. Vyrazili jsme tedy ve vlastních stopách zpátky k mostku do Tróje -tušili jsme, že o nahánění minut na přesunech na Bedně tentokrát nepůjde.

Do zad nám v Tróji zákeřně vpadla hromada týmů, které dovezl noční autobus, takže k Havránce jsme se přesunuli v menším pelotonu.

Drápeme se po strmých schodech a s šifrou si sedáme na plošince s nádherným výhledem na půl Prahy. A skoro hned začneme omalovávat omalovánku. Orgové z šestnáctého století tu potvrzují vrcholnou formu – je to krásná týmová šifra, všichni můžou kreslit do jednoho zadání, tipovat vlajky, Zbyněk mezitím potvrzuje odhady na internetu, když máme hotovo, bleskurychle zkoušíme několik možností čtení a s prvními kapkami deště vyrážíme dál a necháváme za sebou záplavu týmů – na druhém stanovišti jsme se trochu rozjeli a poskočili o nějakých sto míst dopředu.

Přes temné pláně s výhledem na noční město, které mi připomínají přesun na Rybičky na deváté Tmou, lezeme po úzkém hřebeni na Velkou skálu. Připadá mi, jako bychom lezli na nějakou horu v Beskydech… Pěkná vrcholová prémie.

Šifra 04, Velká skála, 22:55 – 00:45

Pořadí: 98.

V noci přišel slejvák, prcháme do hospody

Mezi balvany vytahujeme skromné zadání a zalézáme do doupěte v křoví. Šifra, pojeb, fuj. Krátká slova, divné věty, podezřelé oddělovače, hodně slov sousedících stejným písmenem. Řád je tu zřejmý, nějaká substituce nebo segmenty… Ale bohužel nedostáváme dobrý nápad a začíná nám nepříjemně pršet za krk. Z prvních kapek se rychle stal vytrvalý déšť, na který jsme trestuhodně nevybavení – deštník máme všehovšudy jeden, luštící plachtu žádnou… Prcháme dolů z kopce a jdeme se věnovat letošní oblíbené zábavě – hledání přístřeší uprostřed sídliště. Kontejnery jsou z neznámého důvodu zamítnuty a přijatelnější vchody se stříškami už jsou dávno obsazeny, takže vyrážíme hlouběji do nitra Bohnic. Nacházíme luxusní kryté parkoviště mezi paneláky, ale Zbyněk vybíhá jako rychlý posel ještě o kus dál a přináší neuvěřitelné noviny – našel nonstop hospodu, které není casino ani herna. Předtím jsme uvažovali i o takové variantě, ale uvnitř by se dalo luštit jen na stolku s ruletou. Teď máme útulný pajzl s čajem, kafem a výběrem nejlepších videoklipů.Podruhé nás tu perfektně nakopla nápověda – když došla, ozvalo se od našho stolu několikanásobné cvaknutí a chudák Fricca skoro ani kafe dopít nestihla. Letos se totiž nápovědy urodily, a když jste měli šifru řádně rozluštěnou, fungovaly jako poslední šťouch, po kterém šifra padla do deseti minut. Tady nás trkla anakonda zakusující se do vlastního ocasu – paralelně už jsme potom jenom přečetli řešení a vyrazili zpět do deště a zimy.

Šifra 05, přírodní památka Trojská, 01:20 – 02:20

Pořadí: 110.

Úzkými stezičkami mezi novostavbami (pod každým balkónem jeden tým) jsme se promotali zpátky na hranu vltavského údolí a našli cestičku k další vyhlídce. Tady se musím zastat orgů, protože šifra sice nezářila do daleka, ale byla tam, kde být měla. Dost týmů se tu ale začalo divoce rozbíhat po stráních jen co vylezli na hřeben. Nenechali jsme se zmást a pokračovali jsme až na konec srázu, šifru jsme rychle schovali pod pláštěnky a provedli strategický přesun z vyhlídky dolů na ulici populární bahenní skluzavkou. (Poznámka pro škodolibé rejpaly: Ano, v bahně jsem se samozřejmě vyválel taky.)

Po obhlídce místních balkonů a stříšek jsme se ještě strategičtěji rozběhli na přijíždějící tramvaj a nechali se odvézt o zastávku dál. Hlavní záměr byl nalézt volnou zastávku kus od stanoviště. Manévr ale překonal veškerá očekávání – nejen že jsme našli místo k luštění, ale také jsme přesně odhadli další trasu (podotýkám, že čistě delfskou metodou – tramvají s námi nejel žádný další tým).

Šifra padal opět rychle a týmově, i když jsme ji řešili asi víc než bylo potřeba. Na chvíli nás rozhodila hromada možných asociací (tým trochu vyvede z míry, když najde ulici pojmenovanou po sobě ;-), ale když jsme se zbavily telecího na smetaně a podobných delikates a někdo nadhodil první zvířecí asociace, bylo to hned jasnější. O zvířátkách v mapě jsme věděli, takže jsme nějakou dobu strávili hledáním výřezů… Což bylo trochu zbytečné, ale aspoň jsme dali postupně dohromady všechny související ulice, pak si je vybarvili přímo v zadání – a docvakl nám i Polský kříž.

Z toho kříže začíná být asi týmová specialita, protože pravidelně padá asi tak po hodině luštění nezávisle na hře ;).

Necháváme Michyho s Kristýnou hlídat základnu a vyrážíme po šnečí stezce na nedaleké dětské skotačiště pro osudovou šestou šifru. Jak jdeme, všude kolem nás křupou šnečí ulitky – je to morbidní, ale nedá se s tím mnoho dělat. Člověk se vyhne jednomu a šlápne přitom na druhého…

Šifra 06, hřiště Přádova, 02:25 – xxx

Pořadí: 84.

Vracíme se pod stříšku a s elánem se pouštíme do nadějného zadání. Jeden z prvních nápadů, který padne je samozřejmě semafor – problém je akorát, že ho tvoříme z natočení sousedních písmenek. Správný nápad padne taky – jak už to tak bývá – Michy zkouší natáčet semaforové znaky podle orientace písmenek a dokonce to vypadá, že u jednoho nebo dvou řádků zůstávají některá ramena stejně natočená… Jenže pak se to někde rozbije a nápad končí v propadlišti dějin. Použití písmenek jako šipek a vykreslování tvarů zkouším taky… Ale ve špatnou chvíli.

Po první hodině přichází ranní krize. Postupně jsme vyčerpali dobré nápady a začínáme se motat v kruzích. Zbyněk nás průběžně motivuje předčítáním statistik, podle kterých se zdá, že tady a na další šifře sedí ještě hromada týmů.

Je to přesně ta chvíle, kdy stačí vyřešit jednu šifru a dostat se tím do hlavního pole. A taky přesně ta chvíle, kdy to většinou poděláme ;-). Stejně to dopadá i dnes. Geniální nápad nepřichází, z chmur nás vytrhává akorát policejní hlídka prověřující udání na zloděje, kteří se tu v okolí údajně plíží s baterkami a chystají se vykrádat domy spořádaných občanů. Ujišťujeme strážce zákona, že vše je v nejlepším pořádku, že nikdo tu takové úmysly nemá. Vyděsí je akorát to, že potenciálních zlodějů se kolem může motat asi tak tisíc a že jim bohužel nemůžeme upřesnit, kudy se tyhle hordy povalí Prahou dál… Lehce otřesení poděkují a odjíždí pro posily.

Přestává pršet a pomalu začíná svítat. Bohužel ne nám. Nehli jsme se ani o píď, takže když cinkne Zbyňkovi sms s polohou trudomyslné šifry, příliš neváháme a přesouváme se dolů k Vltavě na Květinářskou ulici. Minulý rok nás na osmém stanovišti trudomyslná šifra zachránila, takže doufáme, že to třeba dáme jen tak na stojáka… Když vytáhneme plachtu plnou nesmyslných písmenek, pokouší se o nás mdloby. V záchvatu zoufalství se v té změti pokoušíme uvidět nějaký 3D obrázek a skoro se nám to i daří, ale jsou to jen projevy ranní krize.

Šifra 06T, Květinářská, 05:17 – 10:58

Pořadí: 87.

Uznáváme, že to asi bude přeci jen potřeba luštit – ale už ne v zimě a v mokru. Přesouváme se ke Kristýně na koleje a doufáme, že nás teplo a čaj zachrání. Ale ukazuje se, že podobné vymoženosti jsou zrádné – jeden frikulín za druhým postupně odpadá a usíná nebo aspoň poklimbává. Mě se kupodivu spací krize vyhýbá, ale vyhýbají se mi bohužel i dobré nápady.

Zaznamenávám aspoň, že v té změti písmenek někdo objevil SAMOU VODU.

Krůček za krůčkem se pokouším o nějakou analýzu – s Michym nacházíme nějaké záhadné zákonitosti, sloupce s opakujícími se dvojicemi písmen, pak i 3×4 obdélníky, některé z nich jsou dokonce stejné! Všechno je oproti sobě nějak posunuté, ale co s tím dál?

Blíží se osmá hodina a s námi to vypadá špatně. Takhle v pohodlí nic nevyluštíme. V posledním záchvěvu odhodlání se domlouváme, že vyrazíme zpět do terénu – musíme se venku v zimě zkusit ještě probrat. Nakonec necháváme na základně jenom Kristýnu a odjíždíme na metro v Holešovicích. Chceme se přesunout zpátky na Kobylisy a tam to buď zlomit, nebo hrdinsky padnout na bojišti.

Zláká nás ale kafe v luštícím baru u McDonalda – dáváme si hodinu, dvě na poslední nápor. A dostavují se konečně nějaké pokroky – s Michym zjišťujeme, že celý text je různě posunutá SAMA VODA a platí v něm hromada pravidel, ale pořád nevíme, kde z toho přečíst tajenku. Je jasné, že není potřeba číst celý text – pravděpodobně stačí jeden obdélník… Zkoušíme brute force, posunout celý obdélník o všechna písmenka, zlákáme k tomu dokonce i Friccu, ale nic nevyleze…

Ale pak Michy v poslední chvíli, kdy už pomalu i týmový manažer začal podléhat poraženeckým náladám („Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?“ ;-), zachránil situaci tím, že vzal z každého obdélníku první písmeno, posunul ho o vše a začal číst řešení.

Prcháme z McDonalda stiženého ranní apatií, kterou prolomili asi hodinu před námi pouze Unaveni Sluncem.

Opět jsme na ve správnou chvíli na strategickém místě, protože nám stačí skočit na metro a odjet dvě zastávky na Ládví.

Šifra 07, 11:32 – 11:59, dětské skotačiště v Ládví

Pořadí: 119.

Na skotačišti bereme poslední šifru a nikoho už asi nemůže překvapit další vývoj. Máme necelou půlhodinu, takže luštíme jen tak na stojáka.

Zbyněk si všímá morseovky, Fricca s Michym ji čtou, Fricca nám pak udělá přednášku o barvách duhy a jejich míchání, Zbyněk najde jejich pořadí na internetu, já už jenom ukazuju, kde je potřeba mezi barevnými obdélníky přečíst závěrečnou morseovku a proč. Horečně dolaďujeme poslední písmenka a hledáme park Kosinka. Za chvíli pípne SMS a je konec hry. Sedmičku jsme vyluštili asi tak minutu před koncem :-). Opět výborná týmová šifra, řešení se pěkně krok za krokem potvrzovalo.

Nálada v týmu vzrostla za poslední hodinu opět o 100%, po těch osmi promarněných hodinách jsme se rozjeli přímo raketově, ale už bylo pozdě.

Po hře

Kdo má pocit, že v poslední době slyšel podobný příběh už několikrát, vůbec se nemýlí – průběh Tmou ve frikulínském podání byl v podstatě shodný (jen jsme po bleskovém vyluštění osmičky stačili doběhnout i na 9. šifru) a Matrix, darmo mluvit (tam nás zbytečný zákys u klíčové Bedny zbavil všech nadějí – ani mohutný finiš přes P,Q,R a S už nás nezachránil).

Když jsme si potom prohlíželi statistiky a další šifry, mrzelo nás to zamrznutí o to víc – vypadalo to, že po prolomení sedmičky už se hra vyvíjela poměrně plynule až k jedenáctce… Týmy už se nikde moc nehromadily ;-).

Ale aspoň jsme tentokrát mohli z Prahy odjíždět s dobrým pocitem – že jsme nakonec překonali jednu z nejtěžších částí hry, na začátku nepotřebovali žádný drift (tomu jsme se na minulých Bednách zatím nikdy nevyhnuli), a že se nám až na to nešťastné ranní zamrznutí vcelku dařilo. A ten procházkový a vyhlídkový začátek i adrenalinový konec jsme si užili…

Takže díky Bednářům, že se začali věnovat archeologii a vykopali po svých předchůdcích takový vzácný poklad – byla to zatím nejlepší Bedna, kterou jsem měl možnost jít. A uvidíme, kolik frikulínů se nechá zlákat příště…

Za frikulín tým sepsal Garret

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.