Beskydská sedmička (2011), reportáž

Na Beskydskou sedmičku jsem narazil náhodou na jaře v Brně v nějakých novinách, kterými jsem listoval na lavičce na Kraví hoře. A po loňské absenci na 5BV jsem dostal chuť se do Beskyd vrátit – a tentokrát klidně i na pevně stanovenou trať.

2. – 4.9.2011, Beskydy
frikulín (Garret, Chalda)
Celkový čas: 19:53:54
67. místo / 282 týmů, kategorie Sport

Dohodli jsme se s Chaldou a na poslední chvíli se přihlásili (první vlna registrace byla nakonec i poslední – takový nápor masochistů jsem teda nečekal) do kategorie Hobby a jako první cíl si stanovili přežít. Přes prázdniny jsme se sice lehce rozhýbali, ale bylo přesto jasné, že na první příčky útočit nebudeme.

Nakonec jsme ale zvolili variantu startu nalehko s minimem věcí a s cílem pokořit 24 hodinovou hranici a troufnout si na 20 hodinovou, když by šlo všechno extra dobře. A pak nás na přeplňeném Frenštátském náměstí spolknul dav a bylo jasné, že nám nezbude nic jiného, než se rozběhnout pěkně od začátku, abychom na prvních kopcích nemuseli stát fronty (s obavou jsem vzpomínal na zástupy týmů stoupající na 5BV 2007 na Smrk).Pomalu jsme klusali kupředu, proplétali se davem, ale lidí před námi neubývalo ani na čtyřproudé silnici ozářené ohňostrojem. Až na konci údolí pod Javorníkem jsme se konečně dostali do volnější části pelotonu – tady už se místy poklusávalo a jelo se tu pěkně svižně…

A tak už to zůstalo. Zjistili jsme, že z kopců je potřeba běhat, do kopce stoupat vytrvale a bez přestávky, po rovince se občas proklusnout a hlavně se občas nechat strhnout a trochu se povozit ve vláčku za živějšími týmy. Čekali jsme, kdy přijde nejhorší krize a nepříjemný byl po svítání sestup ze Smrku a samozřejmě nekonečný výstup na Travný s několika falešnými vrcholy. Ke konci jsme trochu zpomalili při výstupu na Ropici, ale sil zbylo ještě dost, takže jsme se rozhodli zdolat celou K2, i kdybychom to měli do cíle doplazit.

Místo hřebínku na Javorový nás tedy čekala sebevražedná mise v Řece na trase Sport. Sestup (tedy volný pád) místní zarostlou sjezdovkou okořeněný volně loženými kameny, to byl gurmánský zážitek, kterým si hlavní organizátor zajistil nehynoucí přízeň všech zůčastněných.

Závěrečný výstup hore kopcem, přímo lesem na Velký Javorový to už byla jen taková třešinka na dortu. Poslední kilometr a půl k chatě na Malém Javorovém byl nekonečný – naštěstí mě Chalda vyhecoval k běhu, protože se na posledním vrcholu ukázalo, že to pořád ještě můžeme dát pod dvacet… A podařilo se.

Byla to výborná akce – orgové objednali ideální počasí, zajištění trasy i občerstvení :) a nakonec byl dobrý i ten hromadný start a pevně daná trasa – oproti Brněnskému Vokruhu jsme mohli víc závodit s ostatními a dalo se tu udržovat vyrovnanější tempo než na 5BV, kde nikdo neví, co ho čeká ;-).

Za tým frikulín sepsal Garret

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.