Dnem (2011), reportáž

Na Dnem jsme na rozdíl od Bedny měli o sestavě jasno poměrně dlouho dopředu – už brzy zjara se nechal zlákat Zbyšek (sliboval jsem mu, že tentokrát to už nebude taková ostuda jako před dvěma roky, vždyť loni už jsme skoro došli!) a vyrazit chtěla i Anežka.

21. 5. 2011, Brno
frikulín (Anežka, Garret, Zbyšek)
9. šifra / 10 šifer
10. místo / 23 týmů

Před hrou

Jedinou komplikací tak zůstávala doprava – dostat se do Brna veřejnou dopravou před devátou ráno z Rychnova vyžaduje značnou dávku štěstí (Zbyšek ho nakonec měl ;-). Z Bratislavy je to o něco lepší, ale Anežka byla pro změnu ještě v pátek odpoledne na konferenci kdesi za Prahou. Nakonec se stihla dopravit zpátky, sbalit se na hru, trochu se prospat a ráno už jsme spolu vyráželi Slovenskou strelou směr Brno.

Slovenská šifrovací výprava tentokrát nebyla tak silná jako na Bedně – kromě nás jsme ve vlaku zahlédli jen jeden další tým.V Brně se na snídani věštecky usazujeme na Svoboďáku před orlojem. Chvíli na něj mezi usrkáváním kafe koukáme a pak se někdo zeptá, jak že to vlastně funguje? Nikdo netuší, ale začínáme mít podezření, že takovýhle artefakt přímo v centru nezůstane bez využití a Anežka se vydává nastudovat legendu, kde je popsané, jak z černého náboje odečítat čas.

Ještě chvíli probíráme šifry z minula, přesvědčuju tým, že šifry budou většinou řešitelné na první pohled, s jednoduchým principem, s velkou dávkou balastu a že dost často stačí v podstatě jen vykoukat řešení ze zadání – že na to máme být připravení a nehledat složitosti. A není to dnes naposledy, co se mi daří tak úspěšná mystifikace.

1. šifra, Moravák, 9:15 – 9:52

Najezení a namotivovaní na rychlý a jednoduchý postup vyrážíme na Moravák. Týmů tu pozvolna přibývá a ukazuje se, že konkurence je větší, než se podle seznamu přihlášených zdálo. Mnohé známé firmy se totiž šikovně maskovaly rozbitím do menších týmů s kryptickými názvy ;-). Zbyšek nás jde zaregistrovat a organizátorka si na nás prý vsadila, že letos dojdeme. No jo, to my bychom taky rádi.

Kolem deváté se davy hnou k trávníku za fontánou a opakuje se situace z loňska. Říkáme si, že orgové jsou nepoučitelní. Schyluje se opět k divadelnímu představení kousek od rušné ulice a opět bez jakéhokoliv ozvučení.

Na trávníku probíhá akční scéna s nějakými italskými mafiány a překupníky, vypadá to, že musí vyměňovat a doručovat různé obskurní zboží. Rozumět jim ale příliš není, tak jen doufáme, že to později nebude potřeba. Naštěstí na konci, když už jsou všichni mrtví, dostáváme pokyn k otevření startovních obálek, kde jsou mafiánské praktiky uvedené na pravou míru. Scénka byla jen motivační, co se má dělat dál je vysvětleno v zadání.

Dostali jsme čtyři kusy těstovin, dvě farfalle a dvě penne, ale polohu dalšího stanoviště získáme od překupníka, až mu doneseme čtyři různé druhy zboží. Vyrážíme poklusem ke Svoboďáku, kde se má všechno odehrávat a cestou se stavujeme v nonstop potravinách na rohu, abychom identifikovali zbylé druhy těstovin – bohužel tu vedou jen ty dva co máme ;-).

Měníme strategii, co je co stačí zjistit až na místě a na místo nemá cenu vybíhat, dokud nevíme, co za co chceme. Zastavujeme proto chaotický postup na náměstí před sv. Jakubem, vrháme se na opravený chodník a snažíme se zakreslit graf výměny těstovin – tedy lépe – Anežka se pouští do sólo řešení. Já se aspoň snažím zakreslovat výslednou cestu do mapky, abychom se později někde neztratili.

A pak už opravdu vybíháme.

První překupník nás čeká ukrytý za stánky pivních slavností pod Starou radnicí a nabízí fusilli – takovou příležitost si nemůžem nechat ujít, protože fusilli potřebujeme pro mafiána v pasáži na Dominikánském náměstí, který má tajný sklad gomita. A když máte ve zdejším podsvětí gomito, tak už jste se dostali do úplně jiné ligy – co, ligy – do úplně jiné hry! V zapomenuté odbočce z Alfa pasáže sídlí gomitobaron Pietro, od kterého ho můžete získat hromady, když bude chvilku běhat kolem bloku a donesete, co si baron naporoučí. S kufříky plnými gomita funíme kolem Špalíčku do posledního doupěte, které ještě neznáme – do pasáže pod bankou, kterou ovládá don Giovanni. Sjednáváme u něj zatím největší obchod – za všechna gomita co máme, dostáváme čtyři zbrusu nová penne. Cestou už po několikáté potkáváme dona Síbu, který si v klidu vykračuje po ulicích i tam, kde my běžíme o život a sotva uhýbáme svištícím kulkám. Nechápeme, jak je možné, že je neustále o krok před námi. My s jazykem na vestě dobíháme k Giuseppemu pod radnici – ten od nás chce dávku penne, kterého máme naštěstí dost. A pak už máme vše, co jsme celou dobu potřebovali – poslední transakce proběhne v přítmí podchodu u Salvatora na Dominikánském náměstí a získáváme při ní čtyři různé kusy zboží. A za ně už kmotr nabízí informace. Konkrétně místo, kudy se lze dostat z podsvětí. Je to na Orlí.

2. šifra, Orlí 16, 9:57 – 10:42

Běžíme na Orlí, Anežka u studny získává šifru a já v ulicích ztrácím Zbyška. Nakonec nás po nějaké době najde, to už ale opět squatujeme na chodníku a víme, proč byla v povinném vybavení mapa s linkami MHD. Další půlhodina je pro letošní Dnem typická – poměrně rychle víme, co máme dělat, ale nedaří se nám to dělat dost rychle. V tomhle případě zíráme do map a snažíme se identifikovat aspoň nějakou z brambor, které představují trati šaliny. Samozřejmě, že nejdéle nám trvá dohledat ty, které obsahují číslované body a budou určitě potřeba k řešení. Ale nakonec jich máme dost na to, abychom mohli ověřit, že stačí zakreslit si je do reálné mapy, spojit – a vyrazit na Šilingrovo náměstí.

Po první šifře, kterou jsme snad už rychleji dát nemohli jsme teď trochu zpomalili, dost týmů jsme viděli odcházet, ale zásek to zatím nebyl. Na Šilingrák se opět vydáváme klusem – naháníme cenné minutky, které jsme ztratili v kolejišti šalin.

3. šifra, Šilingrák, 10:50 – 11:20

Potvrzuje se, že pár týmů z Expertů už tu bylo a vypadá to, že mají raketový pohon. Sqatujeme znovu přímo na chodníku (takových lákavých chodníků přímo k posezení nám tu v centru nějak přibylo :-), tentokrát před hotelem a čteme si zkomolená přísloví. Vypadá to, že se nevyhneme divokému posouvání, ale po prvních pokusech nic rozumného neleze.

Nakonec se ale z posunu písmen vyloupne další přísloví a když vyřešíme problém s číslováním písmene Z (má to být 26 nebo 25 nebo jak?), vymlátíme z toho Sv. Tomáše.

Bohužel trpíme utkvělou představou, že se z centra musí pokračovat někam směrem k Mendláku a snažíme se kostel za každou cenu najít tam – a kupodivu se nám tam daří nalézt opatství sv. Tomáše! Je značené sice jen na jedné mapce, ale vedle je i neoznačená kaple, která by mohla taky patřit Tomášovi.

Celou teorii si chceme ještě ověřit na nedaleké interaktivní mapě, kde jsou ale všechny podrobnosti namluvené. Problém je, že opodál luští torzo Jeníčků a když začne mapa hulákat, bude to slyšet po celém náměstí.

Nakonec na zmatení zapneme aspoň vyprávění o Staré radnici a jdeme přeci jen chytat šalinu na Mendlák. Těší nás, že jsme záludnou šifru dali vcelku rychle a navíc hned chytili přímý spoj. Divíme se jen proč s námi nikdo další nejede a už už se rozhlížíme po týmech před opatstvím, když si v mapce všimnu hrozné věci. Sv. Tomáš je ten největší kostel na Moraváku! To je ovšem hrozná zrada, dát čtvrtou šifru zpátky na místo startu. Na Mendláku se tedy otáčíme čelem vzad a hned další šestkou se z malého výletu vracíme zpátky na Českou. Naštěstí jsme tolik neztratili, cestou vidíme, že na Šilingráku ještě nějaké týmy luští.

4. šifra, Sv. Tomáš, 11:40 – 12:55

Šalinou se luxusně dovezeme skoro až před šifru, slunce praží, týmy se schovávají ve stínech okolo, my odcházíme kousek za Moravskou galerii a na betonovém soklu se snažíme zorientovat v hromadě šipek.

Anežka střílí od boku krokodýla, hned vedle to vypadá na Mendla, takže chvíli se bavíme možností, že to budou nějaké brněnské reálie, propojení ulic, linek MHD nebo tak něco. Pak se nám ale z Charlese daří udělat na 5 písmen prince a potvrdit tím, že čísla v bublinách nejsou šaliny, i když to k tomu tak pěkně svádělo. Škoda.

Opakuje se situace z druhé šifry. Po prvním nadšení z principu (různé typy vztahů odlišené barvami jsou místy úžasné – třeba bleděmodrá šipka útočení na něco ;-), doplňujeme dost políček v levé části, ale zjišťujeme, že se ani za nic nemůžeme probít doprava, a že k vytouženému otazníku mnoho cest nevede. — Zrovna u těch třech důležitých spojnic se nám souvislosti ztrácejí a zůstávají jen nejasné tipy (kupříkladu u políčka na 4 písmena máme PLYN, ETAN, MOŘE nebo ŘEKA – a vymýšlejte z toho něco ;-).

S jistotou víme jen POKLAD – ale co s ním?

Poledne je pryč a my si až teď vzpomněli na upřesnítko, že šifra bude u konečné jedničky, což znamená pěkně dlouhý přesun. Rychle se tedy balíme a sprintujeme na šalinu – chytáme ji na poslední chvíli, dalších deset minut čekání by bylo nekonečných.

V cestě k našemu úspěchu stojí nedobytný hrad. Snažíme se dost neúspěšně generovat, jak se dá hrad obecně pojmenovat na 6 písmen. Tipujeme, že to bude STAVBA a taky vymýšlíme nějakou devět znaků douhou součást domku – máme akorát nepřesvědčivou popelnici…

Bez valných pokroků vystupujeme na konečné, kde se sice srotilo pár týmů, ale rychle zase mizí v okolních ulicích. Mám pocit, že naše asociační kapacity jsme vyždímali do poslední kapky.

Měníme taktiku (což jsme měli udělat už před třičtvrtě hodinou)a zkoumáme mapu. Podle všeho je totiž pokyn k hledání stanoviště v okolí zastávky asi nejzásadnější součástí šifry. Protože řešení musí být jednoslovné, moc možností kde by 5. šifra mohla být není – je tu všeho všudy Palackého náměstí s pomníkem, pak sv. Vavřinec, možná pár kratších ulic, nejbližší zastávky… Říkáme si, že nejrychlejší řešení by vlastně bylo to za čtvrt hodiny oběhat a vyhaluzit. To by ale bylo nečestné a nesportovní!

Tak ještě jednou zajímavé názvy ulic – jsou tu různě barevné, třeba Azurová…

Po hodině a půl zčistajasna přichází nápad. Poklad není jenom pod kamenem, ale i na konci duhy! Pěkná, krátká Duhová ulice je hned vedle Azurové.

Rychle se balíme a vyrážíme za ostatními týmy – tohle byla veliká, veliká chyba, snažit se šifru doluštit jen tak ze zadání. K dořešení stačil vlastně jen poklad a mapa… Věčná škoda – princip šifry byl pěkný, ale k výsledku vedlo dost málo cest, ale bylo potřeba je poctivě vysedět a to se na Dnem neodpouští.

5. šifra, Duhová, 13:00 – 13:12

Na Duhové jsme ale překvapivě pořád v top ten. To nás povzbudí a navíc dostáváme čokoládu. Jdeme si s ní sednout do stínu před panelák, odkud se právě zvedl úspěšný tým.

Koukáme, kudy teče v čokoládě proud a proč je tam připojený jeden dílek navíc. Není to, abychom si pochutnali, ale abychom tam mohli nacpat abecedu. Zrovna když se Zbyškem spekujujeme, jak určit, odkud bude začínat, hlásí Anežka, že ji něco vylezlo.

GRBAL vypadá úchylně, jenže jsem ho před chvilkou viděl v mapě terénu… Zvedáme se, sotva jsme se stačili pohodlně usadit.

To je po pracném drakovi a pokladu záchrana. Šance na dokončení teoreticky stále žije, ale musíme si máknout. Vybíháme po Renčově ulici kolem vojenského areálu vzhůru do polí – je pěkné dusno, Anežka nasazuje nesmlouvavé tempo, já se Zbyškem za ní sotva funíme. Zastavuje ji až kraj pole, kudy musíme jít husím pochodem, takže k protějšímu lesíku dojdeme pěšky. Nacházíme zasviněný potůček zarostlý roštím, pak i jeho pramen, ale Grbal to ještě není. Pokračujeme tedy kopřivami ještě o kousek výš, kde sice není potok o mnoho vábnější, ale zato se tam vyhřívají Albertí orgové s šifrou.

6. šifra, Grbal, 13:32 – 13:59

Mnoho míst k luštění kolem není, tak bereme za vděk prvním křovím a uleháváme kopřivy karmiatkami. Nějaké týmy to dávají pomalu za pochodu, takže zkoušíme rychlý brainstorming a rozebíráme recept do posledního zrnka soli – a výsledky se hned dostavují. Po dvou minutách luštění nadšeně vykřikuju, že to máme a můžeme balit, protože jsme objevili 5 jednoznačných pozic – a to je jasná binární soustava. Po další chvilce luštění se ukazuje, že to tak jasné není. Pak se nadšení opakuje, protože z toho leze jasný grafický rastr. Když se ani v něm nic nerýsuje, jsem si do třetice jistý principem, když rozdělíme zadání do třech částí, které představují označení kóty, kterých je v dohledu nespočet. Když z toho ale nevyleze ani Velká Baba ani Sychrov, zmocňuje se mě trudomyslnost.

Co lze ještě dělat s čísly od jedné do pěti? Zbývá oblíbená nejjednoduší možnost, kterou většinou zkoušíme úplně nakonec. Prostě z něčeho odpočítat písmenka. Nápad se dostavil až po důkladné hluboké analýze – když jsme už si byli jistí těmi pěti čísly, zůstala před námi otázka, proč tam ksakru orgové blbnou s tou Bonaquou? Je to skrytá reklama, nebo je tak důležité Q?

Výsledný Quasimodův pramen je ještě brutálnější protihaluzicí opatření než Grbal ;-).

Čas se povážlivě krátí, takže půlhodina, kterou jsme to strávili je v podstatě slušný zásek – snažíme se aspoň vymyslet co nejpřímější cestu, takže nakonec nelezeme dolů do Ivanovic ani nahoru na Babu, ale pěkně klušeme po vrstevnici nad údolím, dokud pod sebou neuvidíme odbočku modré značky. Spustíme se dolů a pokračujeme údolím až k pramenu.

7. šifra, Hrbáčův pramen, 14:15 – 15:13

Schvácení rychlým přesunem sedáme ve stráni k šifře a rozhlížíme se kolem. Kromě orga jsou tu už jen dva další týmy.

Když se trochu vydýcháme, začneme postupně přicházet s dobrými nápady, ale dlouho se nám nechce zadání stříhat a snažíme se šipky nacpat do bludiště pomocí fólie. Máme totiž pocit, že úloha naskládání šipek do bludiště bude hlavní část šifry, že to bude hrozně zákeřné a je proto potřeba jít na to od lesa. Vychytrale se tedy snažíme vytřídit šipky, které lze jednoznačně umístit ke vchodu a východu z bludiště podle toho, jestli se z nich dá vyčíst začátek a konec tajenky. Jenže to trvá dlouho a smysluplný text neleze.

Až když se odhodláme šipky vystříhat a naskládat, ukáže se, že orgové jsou v podstatě svině, protože šipky je možné do bludiště naskládat vcelku lehce – ale žádný smysluplný text z toho ani tak nevyleze! Z nalezené cesty bludištěm ale něco vykoukat musíme, protože nic dalšího už se s šifrou prostě dělat nedá. Vykoukáváme aspoň tečky, pod kterými leze tajenka… Houby tajenka, mezitajenka. Vyber OI!

To je odsouzeníhodná zrada. Skoro třístupňová šifra na Dnem, to se vymyká našim představám. A taktická příprava se rozpadá v prach.

Konečně tedy čteme z bludiště v morseovce z O a I výslednou Šibernou. Pak ještě ztrácíme chvíli mapováním a odměřováním, protože další stanoviště vychází k nepravděpodobnému a nehaluzitelnému rybníčku.

Hurá na další stíhací orienťák! Oblíbili jsme si zkratky, takže když doklušeme za Sychrov vrháme se lesem dolů ze svahu, než nás zarazí neprostupná paseka. Rychlost se prudce zpomalí, ale po okraji se přeci jen probijeme k nejbližším vysokým stromům. Pak se před námi konečně vynoří i cesta a červená značka. Neváháme, končíme se zkratkami a necháme se značkou dovést až nad Českou, kde odbočíme do chatové osady s rybníčkem. Nad protějšími kopci se mezitím převajují bouřková mračna, ale tady je vedro a dusno a déšť se nám prozatím vyhýbá.

8. šifra, hrázka rybníka nad Českou, 15:30 – 16:30

Po cestě mám pochyby, jestli jsme to místo odměřili správně, ale u brčálníku nás čeká dokonce i orgyně s turniketem. Pořád se držíme v první desítce, ale to je teď už úplně jedno – hlavní je, že šifru musíme zlomit strašně rychle. Nenulová, čistě teoretická šance na dokončení tu pořád je (ta reálná, ta se rozplynula někde mezi Grbalem a bludištěm).

Znovu se nám daří nastřelit přesvědčivý první nápad a pro velký úspěch znovu těsně vedle – velká písmena nás totiž navádějí na stupnici.

Pro začátek se tedy máme čím zabavit. Než začneme šifru zkoumat znovu a lépe. Všechna písmenka jsou rozumná, takže oprávněně čekáme, že je bude stačit jen tak přečíst – jenže jak? A proč jsou tam ta velká písmena a co tam dělá číslo 5? Žije?

Konečně si všichni všechno pěkně přepíšeme pod sebe a koukáme, jestli někde nevyleze hint. U transpozičních šifer bývá dobrým zvykem šoupnout někam nápovědu. A opravdu – když si seřadím sloupečky podle abecedy, vyleze v druhém řádku MISTO PRE… A je zase čas se pomalu zvedat. Jenže chyba lávky, tajenka nepokračuje a dál vychází nesmysly.

To nás na dalších dlouhých dvacet minut úplně paralyzuje. Řešení je někde tam uvnitř, ale nevíme kde. Když už to vypadá, že na letošním Dnem bídně zhyneme na osmém stanovišti, dostávám konečně dobrý nápad. Když se dal seřadit podle abecedy první řádek, co by se nedal seřadit druhý?

Po zlikvidování prvního řádku tajenky se pod ním vynoří pokračování, to přečtu, seřadím a tak dál až do konce, kdy z toho vyleze křížení žluté a drátů vysokého napětí. Další dnešní šifra s řešením zcela odolným proti haluzení – princip se musel poctivě dotáhnout až do konce.

Zbývá nám poslední třičtvrtě hodina a vypadá to, že orgové se na jubilejním ročníku chtějí vytáhnout i s převýšením. Ženou nás pěkně zpátky na hřeben. Dramatizujeme si postup ještě tím, že nenacházíme zkratku kousek za červenou (pravděpodobně ji pohltila další paseka) a musíme se pak urychleně vracet na značku. Na hřebeni jsme ale za chvíli a půlhodinu před koncem hry vyzvedáváme předposlední šifru.

9. šifra, křížení vedení a žluté, 16:45 – 17:42

Bez většího překvapení se lepíme na desátou pozici a snažíme se šifru zlomit na stojáka. Ale vcelku rychle je jasné, že na letošním Dnem je takové řešení předem odsouzené k neúspěchu. Tady je všechno potřeba pojmenovat, pak to samozřejmě různě spojovat… Ale jednoduché seskupování ve stylu: dáme zvlášť státy a zvlášť jídlo a uvidíme, co bude, příliš nefunguje. Asociace už jsou lepší – čočka v oku i na talíři – ale pořád to není ono… Ale pak nám to docvakne. Polský kříž je letos snad všude, turecký med je taky dobrá komodita, spojíme tedy ještě pár věcí a pak nám vyprší oficiální čas.

Tohle ale prostě nemůžeme nechat nedoluštěné, navíc když objevujeme i další část principu – na spojnici dvojic vždycky leží třetí nesouvisející obrázek.
Nakonec prolomíme i zásadní blok – totiž že výboj není výboj ale kontakt. Tím pádem nám zmizí vybitá baterie a místo ní se objeví páková baterie a kontaktní čočka. Spolu s modrým portugalem už potom vznikne skoro kompletní cesta mezi obrázky, na které se dočteme, že poslední šifra leží u památníku Kuřimské lesy.

Jenže už je nám to k ničemu, protože Dnem před necelou půlhodinou skončilo, ani jsme si nevšimli jak.

Konec

Po hře už se nám k desátému stanovišti nechce. Navíc jsme dle dobré tradice zůstali po šifrovačce uprostřed pustiny. Do Brna je daleko, takže se vydáváme aspoň do Kuřimi, kde byl i oficiální cíl. Se Zbyškem se aspoň snažíme chytit poslední vlak do Rychnova, což se nám nepodaří, a tak jdeme aspoň na pivo do Stínadel počkat na další spoj.

Celkový dojem

Dnem bylo letos překvapivě dobré a těžké. Všechny šifry měly nějaký netriviální nápad, nic nebyla úplná vata typu kouknu a přečtu, které bylo loni dost (snad každá druhá šifra).
Navíc to byl opět šifrovací sprint, kde se neodpouštělo žádné zaváhání. Minule jsme nezvládli dokončit včas v podstatě jen kvůli jednomu velkému záseku na sjezdovce, pak už byly skoro všechny šifry na první nápad a stačilo je jen číst. Tady si většina šifer vyžádala na luštění aspoň nějaký čas a u hodně z nich se hodila spolupráce celého týmu a všude bylo potřeba více kroků… Zkrátka, pěkné, ale těžké to bylo. Zaluštili jsme si, prolezli brněnské pasáže i lesy, vydatně si zaběhali – a nerozptylovaly nás žádné nápovědy. To už je vzácnost, kterou člověk ocení. Co víc si přát ;-).Orgům patří dík a pro nás zůstává Dnem výzvou na příště – už bychom ten cíl mohli někdy stihnout včas ;-).

Za frikulín tým sepsal Garret