Svíčkovou předehru jsme nezvládli. Na začátku léta nebyla žádná šance, že bychom se na luštění sešli někde společně a bojovat u internetu samostatně několik týdnů nikdo nemohl. Po pár sporadických pokusech o luštění a zjištění, že orgové od minule asi sehnali nějaký lepší stimulační materiál, jsme se radši odebrali z dosahu internetu.

27. – 28. 8. 2011, Šternberk
frikulín (Fricco, Garret, Silp)
8. šifra / 16 šifer, 45 týmů

S nulou na kontě jsme sledovali výsledky prvního tahu sportky po ukončení Bezvíčku a v loterii jsme vyhráli vstupenku s trochu hořkou pachutí nezvládnuté kvalifikace.

Ani se složením týmu to uprostřed prázdnin nebylo jednoduché, takže jsme nakonec sestavili tříčlenou údernou jednotku a vyrazili do Jeseníků nalehko, s cílem proběhnout to, jako bychom byli na Dnem. Po startu na rozhicovaném hřišti se ZOO se nám to i chvíli dařilo. Tic-tacové a antiperlové antikódy nás nezdržely nijak dlouho a na druhé stanoviště jsme supěli za Friccou, která nás skoro klusem vedla azimutem přímo hore kopcem.

Podobně jsme prosvištěli na třetí, čtvrté i páté stanoviště, předháněli jsme se s La Kukaračou a Jádrem a všechno vypadalo optimisticky. Navíc jsem byl zase po roce v Nízkém Jeseníku a užíval  si ty nekonečné obzory bez drátů, opuštěné pastviny a cesty odnikud.

Celé se to zadrhlo u točícího se bludiště s hady na kraji temného lesa. Poctivě jsme točili, dokud nepřišla tma a zima, a pak jsme si poprvé zavolali o nápovědu. Ta sice pomohla k odchodu, ale potom už to s námi šlo s kopce. Což o to, první sestup zalesněným kopcem dolů k silnici skončil u hospody s šestou šifrou. Jenže pak přišel volný pád.

Těsně jsme unikli před deštěm, který začal, jen jsme si objednali a stejně jako loni jsme v hospodě potkali významnou část čela startovního pole. Potkali, po několika hodinách jim popřáli šťastnou cestu a zůstali v hospodě s orgy a ztrhaným hospodským. Svíčky pro nás tedy skončily stejně jako loni, demotivací po absolutní nápovědě na šesté šifře a odchodu na alternativní sedmičku.

Mělo to aspoň jednu výhodu – noční slejvák jsme přečkali v teple a suchu, když jsme vyrazili dál, už jen drobně poprchávalo. Za svítání na schodech jesenického kostela jsme se ještě trochu probrali a za hodinu vyrazili na osmičku s náhradním cílem: dojít aspoň na turniket.

Ale trojúhelníky pod větrnými elektrárnami nás definitivně dostaly. Vyzkoušeli jsme všechno včetně správného postupu, ale bohužel jsem si nevzpomněl na ten jednoduchý rébus ze Dnem 2010, kde se (stejně jako tu) měla kružnice přečíst jako O… V mlze a zimě studeného srpnového rána jsme tápali a pospávali zbytek hry. Žádný spásný nápad se nedostavil, a tak jsme si užili aspoň poslední terénní etapu údolím, kterým jsme došli až do Šternberka.

A do toho cíle jsme málem náhodou došli! Když jsme se rozběhli k autobusovému nádraží, abychom stihli jeden z mála rozumných spojů do Olomouce, div jsme nevrazili na jednoho hráče ze Sešlosti, který se zjevil proti nám a zuřivě hledal cíl – muselo to být někde blízko. V Jeseníkách bylo pěkně, škoda jen, že jsme si nemohli projít i ten Šternberk a dát si tam – aspoň mimoherně – nějakou tu Svíčkovou :-).

Orgům tedy děkujeme za hru, v našem případě hlavně za pěkně vybranou terénní část a celonoční hospodu ;-).

Za frikulín tým sepsal Garret

tisk | PDF | e-mail