Náš rychnovácký tým obhajoval loňské prvenství, ale konkurence se sešla silná a cíl byl protentokrát jiný – pojmout závod jako příležitost k rekonvalescenci a výletu do neznámých končin Podorlicka.
17. – 19. 8. 2012, Brandýs nad Orlicí a okolí
Rychnováci (Garret, Péťa)
3 etapy, 3. místo z 5 týmů
Prolog
Po dlouhé, ale bohužel neúspěšné propagační kampani se druhý ročník Fošny opět uskutečnil v komorním duchu, ale nijak mu to neuškodilo. Přestěhoval se z polních podmínek chalupy v Panské Habrové do osvědčeného areálu vodáckého kempu v Brandýse nad Orlicí. Mělo to sice svoje mouchy (například noční diskotéku v sousedství), ale poloha přímo u nádraží a kousek od dějiště závěrečné plavecké etapy byla výborná. Veteráni se navíc se slzou v oku mohli zavzpomínat na mrazivé a marné luštění Enigmy na třetím ročníku Za nosem.
První etapa
Na cyklistickou etapu jsme odstartovali zvolna a zastavili hned za nejbližším rohem v Brandejse v obchodě, abychom doplnili zásoby. Některé týmy řešili ještě závažnější problémy – museli dokupovat nářadí, aby se na kolech mohli vůbec rozjet :-)
Na úvod nás čekalo prudké stoupání z údolí Orlice, ke kapli v Jehnědí, kde jsme si pod kamenem u statku prohlédli první indicii – UPOLÍN. Další stanoviště jsme si rozplánovali hezky kolem rybníků u Českých Heřmanic, takže nás mnoho dalších vrcholových prémií nečekalo a výšlapy přes tři hrady jsme přenechali aktivnějším soupeřům.
S terénem jsme sice problémy neměli, ale příliš jsme nezvládli strategii luštění. U druhého a třetího stanoviště jsme vyzvedli všechny tři indicie, ale bohužel jsme v nich objevili pravidlo, které prý jinde neexistovalo. Zjistili jsme, že slova indicií mají společnou slabiku. V indicii A se nachází uprostřed, v B na konci a v C na začátku. Kvůli tomu jsme pak z dalších stanovišť vyzvedávali jenom jednu část a věřili jsme, že díky kouzelnému pravidlu budeme vědět, kterou slabiku vybrat do výsledné tajenky.
Kromě jednoho zakufrování, kdy jsme neplánovaně zabloudili do údolí Loučné (ale bylo to tam pěkné :-) a u Hrušové málem vyjeli z mapy, jsme se celkem dobře drželi plánu a vyzvedli jsme, všechno co jsme měli v úmyslu.
S přibývajícími indiciemi rostla i naše nervozita. Nezdálo se totiž, že bychom se blížili k smysluplné tajence. Navíc se povážlivě krátil čas zbývající do konce etapy a trasa přes Homoli byla delší a náročnější, než jsme čekali – drkotali jsme se po kamenité polňačce a věděli jsme, že nás na závěr čeká ještě dlouhé stoupání do Sudslavi.
Bohužel se u posledních dvou indicií z 11. stanoviště rozbila moje teorie o společných slabikách a Péťa správně určil, že byla zbytečně překombinovaná. Zdálo se, že stačilo vzít jen slabiky, které mají každé tři indicie společné. Jenže u poloviny stanovišť jsme měli jen jednu indicii a na doluštění už bylo pozdě. Na kopci nad Brandýsem nám vypršel časový limit a dolů už jsme se řítili s hrozbou penalizace v zádech.
V cíli jsme ale byli překvapivě druzí za Pozdním příchodem – jenže bez hesla. Zanedlouho dorazili i ostatní – Otruby s Anežkou v čele a Chaldou, který doběhl vedle nepojízdného kola, tým Nevíš pro změnu dojel sice s heslem, ale nekompletní.
Druhá etapa
Příliš času na odpočinek jsme neměli, v šest začínala orienťácká etapa, takže jsme jenom odhodili kola a přesunuli se k Labyrintu světa a ráji srdce na louce za koupalištěm. Když se z bludiště konečně vymotala hlavní organizátorka, byla řada na nás. Oproti loňské terénní dlouhé trati, to byl parkový šifrovací sprint.
Do labyrintu mohl z každého týmu vždy jen jeden člen, druhý mohl vyběhnout až když převzal štafetu. Před každým vběhnutím do labyrintu jsme dostali u orgů plánek s umístěním indicie a když nám ji zrovna neschovali nebo neukradli nezvaní návštěvnící, snažili jsme se ji najít a zapamatovat. Když už se nám podařilo úspěšně dobloudit do toho správného rožku, ležela tam ve křoví dřevěná koule se dvěma úchylnými obrázky. Jak už to u takových šifer bývá, občas člověku vytanuly na mysli dost odlišné pojmy, než zamýšlel organizátor, takže než jsme se dopracovali k mezitajence o slovenské želvě, dalo nám to zabrat. Ale KORYTNAČKU jsme z toho do limitu vydolovali. Bohužel to stačilo jen na 4. místo.
Pak už nás čekal jen zasloužený odpočinek a několik rund mexických fazolí, smaženého sýra, langošů a podobných domacích dobrot a samozřejmě tekutého chleba, který tu nabízeli za neuvěřitelné ceny (aspoň tedy pro nás ze slovenské metropole, kde seženete Plzeň už za lidových 1,70 € neuvěřitelné byly :-)
Třetí etapa
Nejdrsnější byla ale letos druhý den a plavecká etapa. Sluníčko sice hned od rána hřálo a obloha byla modrá, ale když jsme v deset dopoledne napochodovali k liduprázdnému bazénu s křišťálově čistou vodou, tušili jsme zradu.
Po vysvětlení pravidel nás čekal startovní výstřel a vzápětí málem srdeční zástava. Nevím kolik měla ta voda stupňů, ale pokusy o nádech po vynoření nad hladinu byly veskrze marné. Měl jsem pocit, že mám plíce tak zmrzlé, že už se nikdy neroztáhnou. Bylo to jak koupání v norském ledovcovém jezeře.
Jenže cílem nebylo skočit do vody, zalapat po dechu a zase vylézt, ale uplavat tu skoro kilometr. Museli jsme přeplavat celý bazén a teprve po cestě zpět získal každý člen týmu jeden dílek skládačky. Těch bylo snad dvacet a brzy se ukázalo, že jich je potřeba opravdu co nejvíc, protože z nich vznikalo další bludiště, tentokrát plné rybiček. Po pár bazénech jsme museli vylézt, abychom trochu rozmrzli (ještě se mi nestalo, že by mi při plavání odumřely prsty na nohu) a aspoň jsme přitom zjistili, jak je bludiště velké, a že jim musíme projít a z každé rybičky něco přečíst. Hned od začátku jsem podezříval Polský kříž, horší bylo, že jsem ho nebyl schopný na nakroucené rybky správně napasovat. Ale měl jsem aspoň příležitost přesvědčovat Péťu, že tentokrát je v tom opravdu použité nějaké kódování, na které se hodí mít šifrovací pomůcky, které jsme doposud nepoužili :)
Hodinový limit byl ovšem neúprosný – indicií jsme nasbírali dost, věděli jsme, i jak to luštit, jen se nám tam ten kříž nepodařilo napasovat včas. Vylezly nám nesmysly, ale aspoň jsme měli víc dílků než Pozdní příchod, takže jsme se posunuli na 3. pozici.
Epilog
Na té jsme zůstali i poté, co jsme rozmrzli a přesunuli se zpátky na základnu na vyhlašování výsledků. Nakonec se do hry postupně zapojilo 5 týmů. Jeden sice neabsolvoval všechny etapy, ale počet účástníků byl vyšší než na prvním ročníku. Když to tak půjde dál, příště už se to možná rozroste na desítku týmů a o dramatické medailové boje bude postaráno.
Organizátorům patří velký dík, protože všechno klapalo jak mělo, i starty etap byly komfortnější než minule, protože se začínalo prakticky na jednom místě. A když jsem potom četl hrůzostrašné zkazky ze Svíček, uvědomil jsem si, že Fošna měla loni i letos jednu důležitou vlastnost, kterou (alespoň pro mě) ztrácí čím dál víc šifrovaček. Byla výborně hratelná. I když se našemu týmu podařilo kompletně doluštit jen jednu etapu ze tří, byli jsme i u zbývajících šifer blízko a pořád jsme se u nich bavili. V kombinaci s náročnou cyklistickou trasou a plaváním, to prostě bylo tak akorát. Navíc v hezkém a neokoukaném koutě krajiny, kterou jsme si projeli pěkně za světla. A to se taky počítá.
Za tým Rychnováci sepsal Garret
tisk | PDF | e-mail