Tmou 14° (2012), reportáž

„Kolik trpaslíků uvidíte po vypití tmavého, čtrnáctistupňového piva?“
~ stránky www.tmou.cz, 31. 10. 2012

2. – 3. 11. 2012, Brno
frikulín (Garret, Chalda, Máťa, Silp)
8 šifer / 17 šifer
asi 111. místo / 252 týmů

Kudy dovést myš k sýru? Na několikátý pokus se mi daří poskládat šestiúhelník správným způsobem, přesně podle indicií, které jsme získali na startu u koupaliště na Riviéře. Je sobota brzo ráno, sedíme u Tří kohoutů v McDonaldu v centru Brna, a mě se po dlouhé době povede vybarvit zamotané myší cestičky, ze kterých lezou písmena, udávající umístění druhé šifry. Konečně na to jdu správně. Nadšeně budím pospávající Máťu, že mi to vychází. Další šifra je u rozcestníku na Červeném kopci. Inu, dalo se to čekat.

~ ~ ~

Pro zadání jdu sám. Cesta je úzká a rozbahněná a batoh zatracně těžký. Týmů už tu touhle dobou mnoho nechodí, takže jak se jen trochu dá, snažím se běžet. Mlha se mi lepí na brýle, sotva vidím. Není divu, že jsem vyběhnul příliš vysoko. Značka nikde a mezi zahrádkami se přede mnou noří obrysy bohunického kampusu. Zpátky dolů už se mi nechce, Červený kopec radši obíhám po asfaltkách z druhé strany. Tady to znám, běžím ve vlastních vychládajících stopách. Tudy jsme se přeci na Tmou X přesouvali proti trudomyslnosti z Metašifry.

Trefuju správnou odbočku do lesa a supím do kopce, odkud se otevírá nádherný výhled na Brno. Připadám si jak na Beskydských vrcholech, hned takhle ze začátku terén a zákeřná, neviditelná zelená značka. Ale stanoviště není daleko, od organizátora u rozcestníku dostávám zadání jménem lump. Mám štěstí, vypadá to jako samostatná šifra, nějaká telefonní ústředna pro bezradná děvčata. Nemělo by to být nic složitého, když se to trochu rozkreslí. Kolem cestičky luští ve svazích nad Pisárkami ještě pár týmů, ale já volám na základnu, že se vracím. Luštit budeme spolu. Rychle sbíhám z kopce zpátky do Bohunic a se štěstím chytám trolejbus. Aspoň trochu doženu to bloudění. Sraz máme pod mostem u pisáreckého tunelu.

~ ~ ~

Je zima, lezavá zima. Táhne od Svratky.

Sedíme u koupaliště na Riviéře, týmů už je tu jenom pár. Asi se podobně zoufale jako my snaží odhalit další řešení, které se má skrývat v zamotaných cestičkách zadání první šifry. Oblékám si poslední kus oblečení, který mám s sebou. Podvlíkačky. Brzy se musíme odhodlat k přesunu, ať už to vyluštíme nebo ne. Tady je to vražedné. Úplná mrazová kotlina. Musíme někam výš, mezi domy, co nejdál od řeky. Ale zpět k šifře.

Kudy dovést myš k sýru?

Už po několikáté opakujeme důvěrně známý postup. Tedy hlavně Chalda a Máťa – ta už zná šestiúhelníkové origami, které se dá z vystřiženého pásku poskládat, skoro nazpaměť. Ale prý jej lze složit i druhým způsobem… Z vyznačených cestiček se potom vyloupne i další kopec: Kamenný vrch JEZ.

Mapy města tam sice žádné vodní dílo nenaznačovaly, ale na organizátorské mapě terénu byl na místě modrý flek. Jako rychlý posel vyběhnul Silp a brzy nám potvrdil, že jez není jez, ale nějaký brčálník. S druhou druhou šifrou.

~ ~ ~

Sraz máme o kus výš pod mostem v Novém Lískovci, ale chlad od řeky se za námi nenápadně plíží lesem podél potůčků. Chalda s Máťou ještě ověřují nějaké nejasnosti v první šifře, ale Silp od jezírka donesl logopeda, do kterého se pouštíme společnými silami. Zadání vypadá jednoduše, vymyslíme pár asociací a něco z toho určitě vyleze. Pigmentové skvrnky jsou pihy, ruské… To budou pirohy, vzpomenu si na Noční hlídku. Vymýšlíme ještě malířskou paletu a patu, eso a peso, ale pak se nám to nějak zadrhne. Generátory asociací se zanášejí ledem a zamrzají. Všimneme si ještě šestadvaceti řádků. To bude důležité. Sedíme na kraji silnice, kolem nás se trousí týmy, nahoru i dolu. V okolí ale nesedí nikdo, je to tu nehostinné. Musíme vyrazit jinam a trochu se zahřát.

~ ~ ~

Aristotelés by z nás měl radost. Tuhého logopeda soustředěně lámeme v parku u Anthroposu. Chodíme po promenádě tam a zpět, méně šťastné týmy musí řešit náročnější šifry na zemi a na lavičkách, nám stačí jeden zapisovač a předříkávač, který dokola předčítá nepokořené mantry: Psychotropní bodná zbraň. Čerstvě narozená výbušnina. Chlebová kapsa letce.

Chůze pomáhá. Sice se mi příliš nelíbí nejednoznačný systém, jak asociace vznikají (někdy se nahradí celá slova, někdy se doplní ustálené spojení…), ale utvrdíme se aspoň v tom, že delší slovo má vždy tři slabiky. Rychle doplníme skoro všechno a přichází obávaná část. Budeme si muset přeci jen sednout a doluštit to. Schováváme se dál od řeky, na zastávce u dopravního podniku. A najednou to jde skoro samo. Z toho, co vypadalo jako solamizační slabiky, samé so, li, mi, le, najednou leze PILA a MINA. Máťa je začne vypisovat podle pořadí a já říkám, však tyhle slova už tam máme, jenom jinde. A mám hrozné dejá vu, už jsem to někde viděl, přeci kdysi dávno v básničce na Špilasu, kde nám dlouho unikal podobně vyslabikovaný RAROH. Tady je to ale hezčí, najednou do sebe zapadá všechno, čeho jsme si v šifře zatím všimli. Jsme nadšení a čteme řešení.

~ ~ ~

Vracíme se k Anthroposu, musíme vylézt zpátky do Lískovce, tentokrát k pomníku na Lesní. Rozjezd jede za čtvrt hodiny, ale komu by se na něj v takové zimě chtělo čekat. Vyrážíme pěšky, je to do kopce, aspoň se zahřejeme. Kolem Pisárek se trousí další a další týmy, pokračují náhodně všemi směry. Tmou záhadně proniká celým městem. Stanoviště, kde sedí a kysne většina týmů, už neexistují. Posedává se všude kolem a vyrazit můžete, kam je libo. Každý směr je správný.

U pomníku jsme za chvilku, vyzvedáváme zadání a je nám nějaké povědomé. Před hodně dlouhou dobou jsme ten papír zahlédli u jednoho týmu v hospodě. Jenže tady je navíc smotaný drátek. Lezeme do ústraní na temnou cestu k vodárně na kraji lesa. Je tu klid a hlavně rovný plac, pohodlně se rozkládáme kolem šifry. Po svítání není ani památky, mezi stromy zatím probleskuje měsíc.

Chalda rychle skládá drátek podle prvního obrázku, ale jde to ztuha, drátu se moc ohýbat nechce. Máťa si všímá dvojnásobných mezer v textu. Že by právě od nich ukazoval správně nakroucený drátek na nějaká písmenka? Nevypadá to moc pravděpodobně. Raději čteme zadání nahlas, část vypadá jako návod, část jako navigace na místo. Ale pak Máťa před velkými mezerami přečte recept na grilování ražniči a je vymalováno. Maso nemáme, ale zapaluju svíčku a čekám, že se na drátku vybarví nějaká morseovka. Opatrně ho nahřívám od konce, všichni napjatě pozorujeme, jaké runy se na něm objeví… Drátek sebou škubne jak ryba na suchu. A znovu. A najednou se zkroutí jak had. Nevěřícně zíráme. Hustý.

Nechápeme, jak je to možné, hned zkoušíme druhý kousek, ale dělá to samé. Mrskne sebou, stočí se, a neomylně potvrdí, že třetí řádek s rozcestníčkem na zelený je ten správný. Nevím, komu se letos organizátoři upsali, ale časoprostorovou i materiální magii používali neomezeně celou hru. Muselo to být drahé. Nadšeně se balíme a chceme stihnout ještě něco. Jen kdyby ten rozcestník nebyl zase u Anthroposu. Co s tím muzeem pořád mají? Že by se dál pokračovalo skrz mamuta časovou bránou do pravěku? Je to klidně možné. Předtím nás ale čeká nás stejná cesta zpátky. Pěšky, protože ranní trolejbus nám před chvílí ujel.

~ ~ ~

Trochu jsme se s Máťou opozdili. Silp s Chaldou už sedí na chodníku a zaujatě luští, vypadá to jako další bludiště, nebo bednářský automat na písmenka. Nahoře spadnou, dole vylezou jiná. Jenže jak je přetransformovat? Zkoušíme si hrát s dopravními předpisy a používat uzly jako kruhové objezdy. S písmenky odbočujeme – na první silnici vpravo, na protější rovně, ale nic nefunguje. Chalda mezitím aspoň volá Fricce a říká, jak na tom jsme. Je zajímavé, že zatím jsme vlastně nikde nezakysli, pořád něco řešíme, dokonce správným způsobem, akorát to holt trochu dýl trvá. Možná je to tou zimou, co táhne od Svratky, ať se hneme, kam se hneme.

Tentokrát nás vysvobozuje Silp. Odhaluje krásný princip, písmenka nechá na kruháči odbočit podle jejich úhlu ve vlajkové abecedě, všude to krásně sedí a dole nakonec vyskládá postup k dalšímu kroku. Stačí v kruhových objezdech přečíst nevyužité cesty a je to.

Vychází Riviéra.

~ ~ ~

Panika, zmatení, chyba v Matrixu. Neexistuje ještě další Riviéra? Není to jen asociace vedoucí na jiný název? Jenže řetězec stanovišť podle názvů nám sedí: logopeddráttransformaceementál… Cyklí zpátky na začátek. Nepřehlédli jsme nějakou skrytou odbočku, třeba králičí noru, kterou jsme měli prolézt do terénu?

~ ~ ~

Sedíme u Kouřícího králíka. Mertův koncert sice dávno skončil, ale hostů je v hospodě pořád dost. Navíc je tu teplo, nezahuleno a příjemně. Silpa s Chaldou jsme vyslali napřed na rozjezd, s Máťou ještě v klidu dopíjíme čaje a kofoly. Ale pexesovou šifru, se kterou jsme sem dorazili, jsme skoro celou vyluštili, tak si to snad protentokrát zasloužíme. Prohlížím si papír s řešením, ale ani se moc nedivím, že jsme to nevykoukali hned. Výsledná písmenka nám lezou dost zpotvořená. Na druhou stranu – od pexesa ke grafice jsme se dostali celkem rychle. Nejvíc času nám zabralo hledání otevřené hospody, když jsme neuspěli v pivovaru, kde zrovna zavírali.

Pexeso jsme dostali za vyluštění Zákaznické linky pro bezradná děvčata. To byla dokonalá týmová šifra. Jakmile jsme s ní zalezli do tepla lískovecké hospody U Křápků, začaly se nápady jen hrnout. Dílem proto, že kromě tepla bylo v krčmě i nahuleno, takže jsme se hodlali dostat ven co nejdřív. Ale linka měla odpověď na všechno, stačilo se jen správně zeptat: „Pokud chcete odněkud vylézt, stiskněte devítku. Stiskli jste devítku. Odkud chcete vylézt?“ Chtěli jsme vylézt z hospody, ale taková možnost tam nebyla. Zato bylo možné vylézt z útrob a potrhat se při tom smíchy, protože bezradné děvče, které jsme zachraňovali, byla Červená Karkulka z Červeného kopce. Sborově jsme zrekonstruovali celou pohádku, a když jsme si ujasnili, že po konverzaci s vlkem stačila Karkulka ještě natrhat lesní kvítí pro babičku, mohli jsme zvesela naskočit na trajfl a dojet na Výstaviště k letohrádku Mitrovských.

Rozbili jsme ležení na druhé straně parku a začali si hrát s Tmářským pexesem. Po neblahých zkušenostech s Osudovým kvartetem jsme ho paranoidně zkoumali ze všech stran, ale tentokrát se zdálo, že se kartičky opravdu liší jenom popiskami. Silp s Chaldou zkoušeli vyrábět z pexesa domino a skládali ho, dokud s ním nepokryli celou karimatku. S Máťou jsme se pustili do prostorově úspornějšího řešení. Popisky byly dvojslovné a ukázalo se, že se žádná dvojice počátečních písmen neopakuje a různých písmen je jen osm. To určitě nebyla náhoda, jenže co s tím? Zkusili jsme si to sepsat do úhledné tabulky (ano, přesně podle Desatera!) a vybarvit podle ročníků Tmou.

Je to hezké, je to barevné a Máťa ukazuje, že celá omalovánka je divně symetrická. Asi po půlhodině máme řešení, jenže o tom nevíme a začínají nám umrzat kolena. Nezahřeje nás ani šnEk s kytarou, který kolem obchází provokativně skoro v tričku, takže volíme ústup k Mendláku. Až v teple nory u Králíka se snažíme zjstit, proč se v šifře používají zrovna divná písmena z druhé půlky abecedy, a už po několikáté si prohlížíme vybarvenou mřížku. Soustředěnou hypnózou zjišťujeme, že ze symetrií leze celkem dobře A, H, O i S a po troše šilhání i R a N. Pěkně podle čísel ročníku máme ANTROPHOS a čtyři čárky, tak akorát na M. Trochu mrmlám, že písmenka jsou hodně zhulená. Až po hře zjistím, že jsme zapomněli na stejné obrázky, které tvořily spojnice písmen. Využilo se úplně všechno. Další krásná šifra, klobouk dolů.

Platíme čaj a vyrážíme zpátky na Mendlák na rozjezd. Obloha je jasná a noc mrazivá. Bude hodina po půlnoci.

~ ~ ~

Ještě je tma, ale první trolejbusy už jezdí. Vracíme se dolů k Anthroposu. Pěšky, protože trolejbus nám před chvílí ujel. Aspoň se zahřejeme.

U muzea se jenom zasmějeme, když nám organizátoři podruhé vydají stejné zadání transformační šifry a bez zastavení pokračujeme k Riviéře. Orgové se usmívají též, baví se ještě víc než my. Nedá se ale nic dělat, upřesnění 200 metrů východně od nápisu v mapě přibližně sedí na náš oblíbený vchod do areálu koupaliště a při minulém průchodu si tam ověřovali, zda jsme u nich poprvé. Čekáme, že napodruhé nám dají něco nového. Průchod přes mostek je už bohužel zavřený, krabice s šiframi tu ovšem je. Bereme si zadání i indicie, přesně podle pokynů.

A slovy klasika, tak jak na začátku jsme v řiti.

~ ~ ~

Kudy dovést myš k sýru? Už po několikáté opakujeme důvěrně známý postup. Je zima. Lezavá zima, táhne od Svratky. Sedíme u koupaliště na Riviéře, týmů už je tu jenom pár.

Paranoia a zima nedovolí člověku usnout. Organizátoři nás už v pravidlech připravili o veškeré jistoty, když poprvé v historii zrušili číslování šifer. Jsme někde uprostřed hry, zachycení v cyklu, u kterého neznáme koncovou podmínku. Dokola probíráme, co všechno už víme, vymýšlíme další a další vysvětlení, proč se hra chová tak divně, kolik řešení může mít která šifra a jestli na stanovištích nebylo ještě něco zvláštního. Nebo jestli tam nebyli zvláštní organizátoři. Šifrou může být cokoliv. Silp rozvíjí možnost, že by se Tmou odehrávala na malém prostoru, kde by se týmy neustále točily a dostávaly jednu šifru, ze které by vycházela další a další řešení. Není daleko od pravdy.

Už třikrát jsme dostali zadání myšího bludiště a dvakrát bludiště transformace. Podařilo se nám z nich zatím dostat tři a půl různých řešení. Je tam i čtvrté a páté?

~ ~ ~

Jedeme osmičkou na Židovský hřbitov.

Byla to poslední možnost. Ještě za tmy jsme ji vyluštili jako jedinou bránu z kruhu. Po pečlivém vyplnění karty týmu nám totiž hřbitov zůstal jako upřesnítko na následující šifru. Ementállumppředměttransformaceementállogopeddráttransformaceementál. Příští, desátá stanice, Židovský hřbitov. Prosíme, vystupte. Po dlouhém hledání jsme se ujistili, že v Brně a okolí existuje jen jeden. Navíc je to i zastávka na mapě MHD ze startu, takže ho najdou i nebrňáci. Dávalo to smysl. Pěšky jsme proto přes Kamennou kolonii vyrazili na Poříčí na šalinu. Nad řekou v cárech mraků zrovna vycházelo narudlé slunce.

Vystupujeme na opuštěné zastávce. Podél vysoké zdi se blížíme ke vchodu. V okolí sice nikoho nevidíme, ale do poslední chvíle věříme, že jsme tu správně. Hořké zklamání před zamčenou branou. Není tu nic, ani mikrošifra z předstartovního videa. Bezradně si prohlížíme upřesnítko. Hřbitov tam je, dokonce s velkým Ž, ale něco nám muselo uniknout. Najednou se za námi vynoří běžec. Než se stačíme vzpamatovat, proběhne kolem nás, metelí si to podél hřbitovní zdi. Kolem krku má přehozenou velkou, otevřenou brašnu plnou papírů. Za ním!, napadne mě v první chvíli. Ale však poběží za chvíli znovu, počkáme si na něj, ujišťuju se vzápětí. Nad mapou spekulujeme, jestli může nějak kroužit kolem hřbitova, ale Máťa nás upozorňuje, že už zmizel v dáli a ani v nejmenším se o nás nezajímal. Šance na získání desáté šifry opět spadly na nulu. Nasedáme na šalinu zpátky do centra. Po cestě potkáváme běžce ještě jednou. Byl to pošťák.

~ ~ ~

Zahrady na Petrově. Slunce pomalu začíná hřát, znovu luštíme všechno, co máme. Ze Tmou se stala HRA. Před chvílí nám nějaký člověk na Zelňáku vnucoval materiály o historii Brna. Logo Tmou na nich sice nebylo, ale nějaký hint bychom v nich určitě našli. V centru jsme potkali Proudové krtky, mluvili divnou řečí, zdálo se, že po dlouhé době doluštili nějakou šifru a chystají se dál. Útržky hovoru, které se k nám donesly, ale nepřipomínaly ani vzdáleně nic z toho, co jsme řešili my. Takovéto momenty jsem naposledy zažil na své první Tmou. Tmou 5.

Jsme na jedné z nejlepších šifrovaček všech dob a nevíme, kudy z ní ven. Znovu a znovu a znovu se snažíme seskládat celou mozaiku. Jaká jsou pravidla a struktura HRY? Dá se z toho odvodit, kam bude pokračovat? Trasa má tvar ležaté osmičky, nekonečného cyklu, kruhu – může být řešením nekonečno? Nebo už řešení máme, jen jsme si ho nevšimli?

Poslední možnost je správně.

~ ~ ~

Ráno jsme zjistili, že jediná šifra, kterou jsme dostali podruhé a neřešili ji znovu, byla transformace. Zůstávaly v ní ještě nevyužité mimoúrovňové křižovatky, jenže padla správná námitka: kdyby v nich existovalo řešení, mohl by na něj přijít každý, kdo šifru dostane poprvé a vyhnout se tak druhé části cyklu. To by si orgové nedovolili.

Jediné, co se dalo využít, bylo vyluštěné řešení. Otočení šifry vzhůru nohama nepomohlo, písmenka nepropadala. Děsivá myšlenka přišla vzápětí. Zkusil jsem prvních pár písmen a ruce se mi rozklepaly nervozitou. To snad není možný. Nasypal jsem do šifry její řešení znovu. Jako zadání. Fungovalo to. Bylo to geniální. Až na to, že nám to neřeklo, kam jít. Vyšlo mi něco jako MLBRAZ. Máťa se Silpem paralelně vyřešili MLHTRA. Padla na nás mlha. Zavrhli jsme to. I takové věci se po ránu stávají.

O pár hodin později, Máťa znovu zkouší transformovat písmenka. O půl dvanácté jí vychází řešení. Prolomili jsme kruh, našli jsme dvojnásobnou chybu. Už známe cestu z Tmou. Pokračuje na Mladé hoře.

~ ~ ~

Je zima, lezavá zima. Táhne od Svratky.

Zpíváme Hymnu, pěkně zplna hrdla. Setmělo se teprve před chvílí, ale na nebi už visí obrovský žlutý měsíc. Od Svratky táhne chlad, všude kolem plane tisíc nedočkavých čelovek. Všechno je tedy v pořádku. Čtrnáctistupňová Tmou může začít.

Za frikulín tým sepsal Garret