Po létě stráveném na maltě nám začalo připadat naše bezprostřední okolí přece jen příliš stísněné (ode zdi ke zdi), jeho dominanty příliš známé (hromada tvárnic, hromada suti, hromada cihel) a jeho obyvatelé příliš krotcí (vyjma míchačky). I rozhodli jsme se zamířit někam na sever, abychom si trochu zchladili kebule a hlavně rozfofrovali zbývající milijóny dřív, než nám je spolyká stavba. Vybrali jsme si k tomu Finsko nejsevernější, tj. Lemmenjocký a Urho Kekkonenův národní park. Expedice si stanovila tři cíle, a sice:
- vyrýžovat si kousek pravého laponského zlata,
- dojít na hranici s Ruskem a něco odtamtud ukrást,
- konečně spatřit medvěda.