Rok se sešel s rokem, další stavební sezóna je za námi a je to tu zas: hlavy plné nakupených úkolů, plíce zanesené vápnem a cihelným prachem. A kde obé provětrat lépe než v podzimním Laponsku.
Pravda, jistá příprava tu byla. V červnu jsme zavřeli oči, pomocí temné magie a několika vyhledávačů dle zásady „za málo peněz hodně severu“ zakoupili letenky a potom celou věc na tři měsíce pustili z hlavy.
Čtvrt roku je vzhledem k naší již nastupující senilitě dlouhá doba, a tak není divu, že jsme začátkem září byli nadcházející cestou poněkud zaskočeni. Naštěstí mě v průběhu léta za měsíčných nocí budil z neklidných snů o procesech ve zrajícím betonu budil tajemný hlas, který říkal: „pořid si konečně tu membránovku“, „nafukovací karimatka je řešení“ nebo „vážně nepotřebuješ teplejší spacák?“. Mluvil finsky, takže ho bylo třeba brát vážně. Vnitřním hlasům se nemá odporovat, zvláště těm cizojazyčným.
A jak se záhy ukáže, byl to hlas přímo prorocký.