Byl konec října, vichr svištící z nekonečných uherských rovin rval ze stromů poslední listí a vlkodlaci se kvapem stahovali do lesů, do bezpečí horských dolin. Města nechali na pospas havranům. První vlkodlačici jsme potkali na vinohradském nádraží, kožich měla srolovaný na torně na zádech. Nasedla s námi do rychlíku mířícího na sever.
číst dále