Od poslední dovolené uplynulo tři čtvrtě roku. Za tu dobu jsem stačila předělat stránky Druhé hlavy, naučit se finsky, již podruhé hanebně selhat při pokusu napsat román, přeložit polovinu obskurního sibiřského cestopisu, koupit dům, hromsky se zadlužit a dosáhnout věku třiceti let (což jediné šlo úplně samo). Radek, který to všechno trpěl a sdílel se mnou a k tomu všemu chodil do práce, dovolenou potřeboval ještě víc. A protože jsme neměli moc času, rozhodli jsme se opět navštívit naše blízké a milé Slovinsko.